Pogrom na Židy za “sekulárního demokratického” Turecka – I. část

Nelze věřit tomu, že by odborníci  Evropy  a USA skutečně neznali nekompromisní a často nelidský postoj Turecka vůči svým menšinám jiných náboženství od založení Turecké “republiky” až do současnosti. Pro pochopení současné politiky Erdogana zaměřené proti transatlantické civilizaci se stačí podívat na novodobé dějiny této země a jejich diskriminační – perzekuční politiky vůči neislámským – netureckým  menšinám.

A proto se společně letem podívejme na novodobou  historii „moderního sekulárního Turecka“ a nyní konkrétně  na osud Židů v Turecku . 

–Synagoga v tureckém městě Edirne po devastaci

Nebude to jen jeden krátký článek, do kterého nelze zahrnout všechny zrůdnosti, kterým byli Židé vystaveni za “sekulárního, demokratického” Turecka,  ale ujišťuji vás, že nebudete litovat, co čtete.

Leden 1923 – Turecké noviny a časopisy v tehdy druhém největším městě Turecka v Izmiru veřejně vyzvaly, aby se turečtí obchodníci spojili v boji proti “nemorálnímu a prospěchářskému židovskému nebezpečí”. Tyto hecující články na titulních stránkách státem řízených novin, že Židé v Izmiru, ale i v celém Turecku jsou „hnízda mikrobů “a proto musí být vyhnáni, pokud možno co nejdál. Poté se k útokům proti Židům přidal humorní časopis Akbaba a vydal řadu článků s tituly jako: “Slyšeli jste, že s Židy nebudete obchodovat, to budeme dovolovat, aby společně s námi tito mikroby žili?”

Po sérii článků publikovaných v novinách města Edirne, kde byla silná židovská komunita i v Paşaeli, se lidé v Edirne shromáždili na náměstí a hystericky řvali: “Na řadu přijde vyhnání Židů z této země! Židé vypadněte! “

– Židovskě domy v tureckém městě Corlu

Následoval masový útok na židovské obchody, kterému policie ani nebránila, zůstala tichým divákem. Život v menších městech se stal pro Židy nemožným, tak museli opustit veškerý svůj majetek a utéct do velkých měst jako je Istanbul  – utéct do „anonymity“. V Trakii (evropská část Turecka) zůstaly všechny židovské školy Alyans přes noc zavřeny. Důvod tohoto hněvu, byl zřejmý. Arméni a Řekové byli z Turecka vymazáni, ale Židé, kteří byli ještě mnohem bohatší, tam ještě byli a  ještě tam „žili“, to byl jejich podle Atatürkova sekulárního Turecka neodpustitelný hřích…

“Nebudu chodit kolem horké kaše, v Turecku jiné náboženské menšiny nemají co dělat. Doteď nám sice Židé žádné problémy nedělali. Ale víte, že Židé jsou takové nátury, že jdou tak, jak je táhnete. V Istanbulu jich je víc než třicet tisíc. Samozřejmě, bylo by lepší, kdyby  nebyli …říkám já.“
 

Červen 1923 – Když byla všude zpracovaná nálada „sekulární republiky“, nebyla aplikace vysněných zrůdností obtížná. Po vyhlášení sekulární republiky Atatürkem začalo okamžitě propouštění Židů, Řeků a Arménů ze státní správy a byli nahrazeni „ryzími Turky s čistou vírou“. Svoboda pohybu Židů a dalších neislámských menšin byla v Anatolii státem značně omezena. Rozhodnutí bylo tak náhlé, že mnozí lidé se kvůli omezením nevrátili do svých měst a museli zůstat tam, kde se zrovna nacházeli. Rabínství ani nemělo odvahu požádat „demokratickou vládu „o zrušení tohoto zákazu pohybu. Jako by to nestačilo, bylo Židům také zakázáno emigrovat do Palestiny. To byla ta odměna za to, že Židé jsou „bezproblémová“ menšina, tak jak v tureckém Parlamentu řekl 2. března 1923 tajemna figura Atatürka Riza Nur.

Prosinec 1923 – Nová Turecká republika se pokusila prosadit deportaci Židů v Lausanne během jednání o budoucím schématu Turecka, spojenci toto zamítli. Přesto v prosinci 1923 Atatürkova vláda nařídila, aby několik set Židů okamžitě do 48 hodin opustilo své město Çorlu. A tak následujících dnech se o Židech rozhodlo stejným způsobem v městě Çatalca a také hned bylo rozhodnutí provedeno. Deportace a vyhnání Židů začala již oficiálním nařízením a provedením sekulárního státu Turecké republiky. A to 10 let před nástupem Hitlera k moci !