Radim Hreha
11. 12. 2017
Zpěvák Dan Bárta se v rozhovoru pro Český rozhlas Plus svěřil, že jako liberální člověk má strach z xenofobního vedení společnosti. Připojil se tak k mnoha dalším „svobodomyslnějším“ intelektuálům, kteří dělají vše proto, aby dokázali, že liberál v havlistickém převleku je realitě vzdálen obdobně, jako předlistopadoví papaláši tzv. Národní fronty. Podle Bárty je otázka, co ve věci svobody přinesou dny příští. A do jaké míry potenciál obrovského nebezpečí, které tady je, tedy otevřených rasistů, xenofobů a populistů ve vedení společnosti, bezskrupulózních podnikatelů ve vedení společnosti a navrátivších se komunistů ve vedení společnosti, svobodu ovlivňuje.
Je sympatické, že umělec Bártovy úrovně se nijak nestylizoval, tudíž otevřeně přiznal jakousi prodlevu svého liberálního uvažování. I proto je pochopitelné, že až nyní mu došlo, že pseudoliberální populistické strany obhajují uprchlické kvóty stejně, jako podnikání v byzantském stylu. Ten tradičně zvýhodňuje bezskrupulózní šibaly, na úkor slušných podnikatelů a zejména na úkor všech obvyklých zaměstnanců, kteří platí bez reptání daně do poslední koruny.
Signifikantním příznakem umělcovy společenské orientace je i jeho konstatování o „navrátivších se komunistech do vedení společnosti.“ Bárta zřejmě neprocítil „světonázor“ elitních havlistů, kteří exkomunisty dělí na hodné a špatné. Ti první zpravidla pocházejí ze zavedených pražských rodin, kteří se na moci podílejí už od monarchie, příp. jsou od listopadu 89 roduvěrnými havlisty. Všichni společně se kontinuálně angažují Bártovými slovy „ve vedení společnosti.“ Ti druzí jsou dle havlistů lůzou, jejíž názory jsou natolik nezajímavé, že tzv. zavedená média v čele s veřejnoprávními se s nimi nezabývají stejně, jako jejich totalitní předchůdci. Ti v tom měli stejně jasno.
Kupříkladu bývalý ředitel vydavatelství Economie Michal Klíma, coby špičkový propagandista pravdy a lásky, netají svůj názor, že posty generálních ředitelů veřejnoprávních médií mají zastávat tzv. hodní exkomunisté, kteří prokázali svůj „správný,“ tedy havlistický světonázor. Nakonec generální ředitel České televize i České tiskové kanceláře cudně mlčí o svém angažmá v KSČ, avšak o to více nechávají volné ruce havlistickým opiniomakerům. Liberálně obdobně postupují i ostatní vrcholoví manažeři, kteří mají máslo na hlavě v podobě bývalého členství v KSČ.
Dan Bárta, díky své větší, než malé dezorientaci nechápe, že právě hodní exkomunisté jsou zárukou bezbřehého řádění havlistických žurnalistů napříč médii. Tedy vymývání mozků, které lidem postrádajícím kritické myšlení evokuje strach o jejich imaginární svobodu, eventuálně strach o omezení jejich příjmu v rámci slovanského přístupu k podnikání.
Radim Hreha, zlý exkomunista
