Václav Umlauf
Madurova vojenská skupina se rozhodla v zásadní krizi důvěry v systém chávismu, že poslední slovo bude mít lid. A lid to pochopil a své slovo také řekl. Rozvrat země se asi konat nebude, protože Čína i Rusko začaly se silnou ekonomickou pomocí.
O Venezuele se najednou po demokratických volbách přestalo mluvit. V oficiální výrobně zpravodajských lží platí, že o čem se na Západě schválně nemluví, to jistě představuje velmi důležitý fakt. Připomeňme dva důležité články o této zemi.
Oba články celkem věrně ukázaly základní problémy této socialistické země, kterou chce USA vytunelovat a zničit po úspěšně provedené akci s Brazílií. Problémem pro USA ovšem byly říjnové vládní volby, které doopravdy ukončily vládní krizi v zemi. Předcházely jim rozsáhlé vládní konzultace a pečlivá příprava voleb, které byly pod mezinárodním dohledem. Takže výsledky: Madurova Sjednocená socialistická strana Venezuely (PSUV) a její spojenci vyhráli 18 ze 23 provincií.
Vláda začala dialog s opozicí, na kterém zásadně trvala i církev. Takže čtyři noví pravicoví guvernéři z Acción Democratica hned po volbách navštívili prezidenta Maduru a začali dialog. Pravicová koalice (Mesa de Unidad Democratica, MUD) zásadně neuspěla. Západ nemá po vítězství socialismu v této zemi o čem mluvit. Proto je třeba přistoupit k plánu B. Tím je ekonomické ničení země.
Vojáci a ekonomika
Chávismus získal masy, což je pochopitelné, protože chudí na socialismu vydělají vždy, pokud je kombinovaný s tržním hospodářstvím mimo neoliberalsimus. Byl splněn klíčový program výstavby dotovaných bytů, ve všech regionech se zlepšila základní infrastruktura, byly postaveny nové školy, zdravotnická zařízení. Problémem ovšem byl pokles ceny ropy o polovinu a dvojí ekonomika země, která jede na US-dolar a na interní přídělový systém. Vláda se jen o chloupek vyhnula bankrotu, když Rusové odepsali svou dluhovou pohledávku. Toto nebyl jediný případ odpuštění dluhu. Viz náš článek z roku 2014 pod názvem Rusko provádí nový Marshallův plán. Teď se píše rok 2017 a všechny tyto oddlužené země považují Rusko za svého spolehlivého spojence, na rozdíl od tunelujícího Západu. Stejně prohrály USA svůj boj o Kubu, viz článek Rusko a USA bojuje o Kubu. Zkrátka, národní korporátní fašismus má jiné zájmy než globální korporátní fašismus. Ten druhý už neumí myslet dlouhodobě strategicky, protože je iracionálně nenažraný a chamtivý. Proto musí mít všechno a zuří, když to nedostane hned. Pak nastupují barevné revoluce a proxy-války čtvrtého druhu.
S&P Global Ratings pomohly Venezuele naprosto neoliberálně do hrobu, když dluhopisy na rok 2019 stouply o 0,25 bodů a dluhopisy splatné v roce 2024 dokonce o 2,25 bodů, což je celkem 10% přirážka proti původnímu závazku. Je zajímavé, jak by dopadla USA se svým dluhem, kdyby se jí měřilo stejným metrem jako Venezuele. Rusko odložilo splátku 3,15 miliard dolarů na 10 let a Rosněft udělal privátní dohodu o svých šesti miliardách půjčených na obnovu rafinerií a těžby ropy. Podobnou pozici zaujala i Čína jako další velký věřitel a investuje do zdejšího průmyslu. Na to konto Venezuela ihned odpustila 100 miliónů dolarů půjčky Portoriku, které chtějí neoliberální fašističtí trumpetisté vytunelovat mnohem efektivněji než hurikán. Viz náš článek Je Portoriko etnicky čištěno v zájmu superbohatých? V nouzi poznáš přítele. Číňané a Rusové už nemají zájem na další rozbité a vytunelované zemi v Jižní Americe, která navíc vlastní největší zásoby ropy na tomto kontinentě.
Tichá válka v zemi
Maduro potřebuje zásadní pomoc odborníků ve dvou základních věcech – ukončení násilí v zemi, která je jednou z nebezpečnějších na světě a ukončení dolaru jako domácí měny. To první teď může provést s armádou, která dostala díky volbám silný demokratický mandát. V zemi řádí milice placené ze zahraničí a místními war-lords, což jsou hlavně nejbohatší velkostatkáři a podnikatelé. Teror proti civilistům kumuloval před volbami, aby střední třída volila proamerickou politiku. S tím je konec a ceny ropy také nenahrávají střední třídě, vinou propadu zisků z exportu. Takže indiáni žijící z práce vlastních rukou opět vyhráli nad spekulanty.
Bezpečnost se dá zlepšit, protože boj proti internímu terorismu dostal podporu umírněných pravicových guvernérů. Zato je mnohem horší situace v průmyslu a na ni napojené dolarové a přídělové ekonomiky. Mnozí správci podniků bezuzdně kradli a nakradené pochopitelně dali pod kontrolu Američanů do daňových rájů. Takto vydírané venezuelské modré straky začaly podepisovat za státní podniky smlouvy, které se rovnaly destrukci nebo privatizaci. Mnohé tyto smlouvy se podařilo odhalit, včas zastavit a tyto manažery zažalovat. Mnohé smlouvy ale začaly platit, zejména ve státním ropném průmyslu. Stejně tak zdejší novináři doložili případy úmyslného ničení potravin (například kuřat), aby vznikl umělý nedostatek základních potravin. Přídělový systém a zdrcující inflace měly Madurovu vládu položit, což se nestalo.
Venezuela rozhodně nemá vyhráno. Ale úspěšně obhájila demokracii. Madurova vojenská skupina se rozhodla v zásadní krizi důvěry v systém chávismu, že poslední slovo bude mít lid. A lid to pochopil a své slovo také řekl. Rozvrat země se asi konat nebude, protože Čína i Rusko začaly se silnou ekonomickou pomocí. Rusové převzali část terminálů, rafinerií a těžby, což v případě venezuelské ropy bylo zásadně potřeba, kvůli vysokému obsahu síry (4 %). Druhá věc je zastavení zběsilé inflace v zemi, což předpokládá zavedení domácí měny, ukončení dvojkolejné ekonomiky a stabilizaci interního trhu. Tyto úkoly například již dávno vyřešil sousední socialistický Ekvádor, o kterém už raději česká propagandistická média vůbec nemluví.
