 |
| Autorka Diana Johnstone |
Diana Johnstone
29. 12. 2017 Outsidermedia
29. 12. 2010 CzechFreePress
Obvykle se považuje za známku dobrého vychování vyhnout se ostré kritice někoho, kdo právě zemřel. Jasný příklad porušení této etikety však podal sám Richard Holbrooke. Když se Holbrooke dozvěděl o smrti Slobodana Miloševiće ve vězení, neváhal ho označit za „monstrum“ podobné Hitlerovi a Stalinovi.
Toto je nebetyčný nevděk, uvážíme-li, že Holbrooke byl za svůj největší profesní úspěch – Daytonské mírové dohody z roku 1995, které ukončily válku v Bosně a Hercegovině – zavázán téměř výlučně Miloševićovi. To velmi jasně popsal ve svých pamětech To End a War (nakl. Random House, 1998).
Avšak jeho největší dovedností, umožněnou spoluvinou médií, bylo přikrášlování si reality tak, aby to bylo příznivé pro něho.
Daytonské mírové dohody byly prezentovány jako heroické vítězství míru, který brilantní Holbrooke vydoloval ze zpěčujícího se Miloševiće, který musel být „dobombardován k jednacímu stolu“ Spojenými státy. Ve skutečnosti si americká vláda byla velmi dobře vědoma toho, že Milošević dychtil po míru v Bosně, aby Srbsko osvobodil od mrzačících ekonomických sankcí. Byl to bosensko-muslimský vůdce Alija Izetbegović, kdo si přál, aby válka za pomoci americké armády pokračovala.
 |
| Válka v Jugoslávii (1991-1999) |
Americká vláda ve skutečnosti bombardovala Srby proto, aby dostala Izetbegoviće k jednacímu stolu. A dohoda, které bylo dosaženo na podzim 1995, se příliš nelišila od té, které bylo dosaženo v březnu 1992, k níž dospěly všechny tři etnické skupiny pod záštitou Evropského společenství. Tato dohoda mohla zabránit občanské válce, pokud by ji nesabotoval Izetbegović, který s podporou amerického velvyslance Warrena Zimmermanna stáhl svůj souhlas. Spojené státy zkrátka žádným velkým mírotvůrcem na Balkáně nebyly. Nejdříve povzbuzovaly muslimskou stranu, aby bojovala za svůj cíl, za centralizovanou Bosnu, a potom prosazovaly oslabenou federativní Bosnu – po téměř čtyřech letech krveprolití, které obyvatelstvu způsobilo bolestné ztráty a zanechalo ho v rozhořčení.
Skutečným záměrem toho všeho, což Holbrooke jasně podal v knize To End a War, bylo ukázat, že Evropané nebyli schopni spravovat si své vlastní životní záležitosti a že Spojené státy zůstaly „nepostradatelným státem“. Jeho kniha také jasně ukazuje, že muslimští vůdci byli nepříjemně se zpěčující ukončit válku bez úplného vítězství, a že pouze připravenost Miloševiće k ústupkům zachránila daytonské rozhovory před nezdarem, což pak umožnilo, aby Holbrooke byl prohlášen za hrdinu.
Úlohou Holbrookeovy diplomacie bylo prokázat, že diplomacie, tak, jak ji prováděli Evropané, byla odsouzena k nezdaru. Jeho vítězství bylo porážkou diplomacie. Efektní divadlo s bombardováním a Daytonem mělo za cíl ukázat, že pouze hrozba nebo užití americké vojenské moci může ukončit konflikty.
Milošević doufal, že jeho ústupky povedou k míru a usmíření se Spojenými státy. A stalo se, že jeho jedinou odměnou za to, že Holbrookovi pomohl k jeho profesnímu vítězství, bylo bombardování své země NATO v roce 1999 za účelem vyrvat Srbsku provincii Kosovo a připravit, jak Miloševiće zbavit úřadu. Holbrooke hrál v tomto scénáři významnou roli, najednou pózoval bez bot ve stanu v létě 1998 pro focení sedíc mezi ozbrojenými albánskými separatisty, které až do této doby americké ministerstvo zahraničí označovalo za „teroristy“. A krátce nato oznámil Miloševićovi, že Srbsko bude bombardováno, pokud nestáhne své bezpečnostní síly z této provincie, čímž ji pak předalo do rukou těchto ex-teroristů, ze kterých se s Holbrookovým požehnáním stali bojovníci za svobodu.
Za své dlouhé kariéry od Vietnamu až po Afghánistán působil Holbrooke na mnoha frontách. V roce 1977, poté, co Indonésie napadla Východní Timor a začala masakrovat lid této bývalé portugalské kolonie, tam byl Holbrooke vyslán Spojenými státy údajně proto, aby pomáhal prosazovat „lidská práva“, ve skutečnosti tam byl vyslán, aby pomohl vyzbrojit Suhartovu diktaturu proti Východotimořanům. Někdy je vláda vyzbrojována proti povstalcům a někdy jsou povstalci vyzbrojováni proti vládě. I když to může vypadat jako rozpor, to, co zůstává stejné, je podněcování a cynické využívání tragických lokálních konfliktů k šíření americké imperiální moci po celém světě.
Holbrooke a Milošević se narodili ve stejném roce, 1941. Když Milošević zemřel v roce 2006, Holbrooke poskytl BBC dlouhé prohlášení, ve kterém neprojevil ani náznak lidské vlídnosti. „Tento člověk rozvrátil Balkán,“ řekl Holbrooke.
„Byl to válečný zločinec, který zapříčinil čtyři války, smrt více než 300 000 lidí a to, že 2,5 miliónu lidí zůstalo bez domova. Někdy mají největší vliv na dějiny monstra – Hitler a Stalin – a tak je tomu i případě tohoto pána.“
Holbrooke sám sebe prezentoval jako dobro, které se vypořádává se zlem kvůli záslužné věci. Při jednání s Miloševićem „jste si vědom skutečnosti, že za stolem proti vám sedí monstrum, jehož místo v dějinách bude hrozné; někdo, kdo způsobil tolik úmrtí.“
Kdo byl tím monstrem? Nikdo, včetně Haagského tribunálu, kde Milošević zemřel kvůli nedostatečné lékařské péči, nikdy skutečně neprokázal, že Milošević byl odpovědný za tragická úmrtí během válek při rozpadu Jugoslávie. Holbrooke však nebyl nikdy postaven před soud za veškerá úmrtí ve Vietnamu, Východním Timoru, Afghánistánu, Iráku a, ano, bývalé Jugoslávii, která byla přinejmenším z části důsledkem politiky USA, kterou uskutečňoval.
 |
| Richard Holbrooke |
Ze svých samozvaných morálních výšin, Holbrooke odsoudil srbského vůdce jako oportunistu bez politického přesvědčení, který není ani komunista, ani nacionalista, ale prostě „oportunista, který usiloval o moc a chtěl se obohatit.“
Ve skutečnosti nikdy neexistoval žádný důkaz o tom, že Milošević získal či usiloval pro sebe získat nějaké bohatství na rozdíl od Holbrooka, který byl kromě jiného viceprezidentem společnosti Credit Suisse First Boston, výkonným ředitelem společnosti Lehman Brothers, viceprezidentem soukromé investiční společnosti Perseus LLC a členem představenstva společnosti AIG (American International Group) v době, kdy, podle Wikipedie „se tato společnost zabývala divokým spekulativním pojišťováním úvěrových rizik. Zabránit, aby AIG nezpůsobila pád celého finančního systému, může daňové poplatníky přijít na miliardy.“
Miloševićův proces trval roky, aniž by Milošević mohl, než za znepokojujících okolností zemřel, svoji obhajobu dokončit. Holbrooke shledal tento výsledek velmi uspokojivým: „Věděl jsem, že jakmile se dostane do Haagu, už nikdy nespatří světlo světa. Myslím, že spravedlnosti bylo učiněno zadost zvláštním způsobem, neboť zemřel ve své cele. A bylo správné, že se to stalo.“
Existuje mnoho dalších příkladů lží a podvodů v tom, jak Holbrooke manipuloval s utrpením na Balkáně, stejně tak, jak naprosto cynicky využíval tragédie ve Vietnamu, Východním Timoru, Iráku a Afghánistánu. Ale přesto by se jeho význam neměl přeceňovat. Morální monstra nemají vždy velký vliv na dějiny, když vlastně to jsou jen nepodstatné nástroje vražedného šílenství byrokratického vojenského stroje.
Diana Johnstone je nezávislá americká novinářka a badatelka. Zaměřuje se především na evropskou politiku a zahraniční politiku západních států. Studovala Russian Area Studies a francouzskou literaturu. Je autorkou knih -The Politics of Euromissiles: Europe in America’s World (1983) a Fools‘ Crusade: Yugoslavia, NATO and Western Delusions (2002). Z francouzštiny přeložila knihu Humanitarian Imperialism: Using Human Rights to Sell War (2007) od Jeana Brickmonta. Od roku 1990 žije v Paříži.
Převzato z CzechFreePress
Překlad: Karel Hyka
