Martin Kunštek
14. 12. 2017
V pátek bude Evropská Rada (summit šéfů států a vlád EU) rozhodovat o návrhu Evropské komise na reformu azylového práva – známou jako Dublin IV. Součástí reformního balíku je i zavedení trvalých kvót na přerozdělování migrantů do všech členských států EU. V návrhu je zakotvena i možnost členského státu odmítnou migranty ovšem s tím, že za každého odmítnutého migranta musí zaplatit pokutu 250 tisíc Eur do Bruselské pokladny. Z čeho toto číslo vychází, není známo. Oficiální údaje o nákladech na jednoho migranta neexistují. Záleží na tom, co všechno se do toho počítá.
Proč zrovna 6.250.000,- korun (v přepočtu 250. tisíc Eur) není uvedeno ani v důvodové zprávě návrhu evropského nařízení. V Německu se pokusili spočítat náklady na migranty. Skandální bylo hned první zjištění. Spolkové ani zemské úřady neví, kolik se jich vlastně v Německu zdržuje. Podle Deutsche Welle se od září 2015 do července 2016 v Německu registrovalo 900 623 azylantů. Nicméně toto není spolehlivý údaj, protože uprchlíci se registrují anonymně bez uvedení jména či čísla pasu. Někteří mohou být registrování pod více jmény několikrát a pobírat několikanásobek sociálních dávek. Řada z nich pobývá v Evropě pod falešnou identitou. Problém s přesnými údaji o uprchlících přiznala i tisková mluvčí Německého úřadu pro migraci a uprchlíky: „Bohužel je nemožné říci, kolik z registrovaných uprchlíků zůstalo v Německu, osobní data se neshromažďují,“.
DW se pokusila od různých analytických pracovišť získat aspoň odhady nákladů na migranty. Odhady se následně pohybovaly v rozmezí 12 až 20 tisíc eur (300 až 500 tisíc Kč) za jednoho uprchlíka na rok. Oficiální údaje od vlády nejsou k dispozici.
V ČR rovněž ne. Ministerstvo vnitra uvádí, že je schopno vyčíslit pouze náklady na pobyt azylanta v detenčním centru. Ty vychází v rozmezí 20 až 30 tisíc korun měsíčně, což je 240 až 360 tisíc korun ročně. Vnitro však přiznává, že to nemusí být veškeré náklady spojené s migrací. Nezletilí migranti se podle zákona musí účastnit školní docházky, kterou financuje Ministerstvo školství a obce, jež se podílí na financování škol. U každé školy vychází náklady na žáka jinak. Zásadní položku pak představují výdaje na zdravotní péči poskytovanou migrantům. Na tu rovněž nemá MV dosah, protože péče je hrazena z plateb zdravotních pojišťoven. A ty údaje odmítají zveřejnit. U nakažlivých chorob, typu tropické nemoci nebo AIDS se však léčba může pohybovat i v rádu kolem milionu korun za osobu.
Ani tak to však nevychází na částku 6,25 milionu, kterou by měla činit výše pokuty za odmítnutého migranta. Jako ekonoma mě napadla pouze dvě řešení. Buď je sazba stanovena tak, že má jít o odstrašující sankci. Nebo je metoda výpočtu komplexnější, než je běžné státní účetnictví, které umí zachytit jen výdaje přímo placené z rozpočtu. Ekonomická věda samozřejmě umí počítat i s tzv. externalitami. Což jsou tzv. vyvolané náklady, které nejsou zahrnuty do konstrukce ceny, nebo nejsou placeny přímo z rozpočtu. Mezi ně mohou patřit např. ušlé zisky z turistiky v případě měst zahlcených migranty. Kam z bezpečnostních důvodů jezdí méně turistů. Mezi externí náklady patří i škody na majetku a zdraví způsobené kriminalitou imigrantů. Respektive náklady na jejich odstranění. Někde je jejich vyčíslení snadné. Třeba v případě, který se stal včera v Německu, kde 3 opravu černí „černí pasažeři“ napadli ve vlaku průvodčího, který je požádal o předložení jízdenek. Když byli na další zastávce vyloženi z vlaku, tak vlak demolovali házením kamení a poté zničili i zastávku. V tomto případě výpočet škod jednoduchý. Náklady na opravu lze zjistit z faktur dodavatelských firem. Ovšem v Německu se oficiálně tají. Podobně by bylo možné ze statistik pojišťoven přibližně odhadnout i škody na majetku spáchané migranty při krádežích a loupežích. Horší už to je s cenou života a zdraví, nebo s psychickou újmou. V případě loupežných přepadení, znásilnění, nebo vražd. Pojišťovny sice mají nějak „oceněné“ úrazy nebo částky, které musí vyplácet v případě smrti pojištěnce. To ovšem z ekonomického hlediska asi není vše vystihující. Správě bychom měli počítat i kolik toho zavražděný mohl vyrobit, kolik by zaplatil na daních atd.
Přitom se ovšem stále bavím jen o čísle. A to velmi surově. Ztráta, kterou pro příbuzné představuje zavraždění např. manžela či manželky, se vyčísluje velmi obtížně. Stejně tak újmu, kterou musí vytrpět znásilněná žena.
Nevím, na kolik si Evropská komise cení života a zdraví jednoho Evropana. Mohlo by to však klidně být tak, že cifra na pokutě v sobě zahrnuje i kolaterální škody způsobené pobytem migrantů v Evropě. Tedy „nějak“ oceněné vraždy, zabití, ublížení na zdraví a znásilnění spáchané na Evropanech a Evropankách imigranty. Je však známo, že jeden migrant dokáže spáchat i sérii trestných činů. Po migrační tsunami stoupl počet obyvatel Německa o 2%. Kriminalita však podle statistik BKA vzrostla na třiapůlnásobek. Takže to může být ono.
Ještě více udivující však je, že když EK dala dohromady číslo, které nějak souvisí s náklady na pobyt migrantů, tak že nadále trvá na tom, že imigranti mají do Evropy dále masově proudit. V návrhu reformy azylového práva není nic o tom, jakými opatřeními by mělo být zabráněno v příchodu migrantů. Jsou tam pouze způsoby, jak by se Evropa – včetně států, které migranty nezvaly a nechtějí je – měla rozdělit o migranty a o náklady s jejich pobytem vyvolané.
Mimochodem podle vzorce obsaženého v návrhu přerozdělovacího nařízení by na ČR mělo připadnout minimálně 15,5 tisíce migrantů ročně. To je takové průměrné okresní město. Za jejich odmítnutí bychom podle návrhu Komise měli zaplatit 86 miliard korun. Stali bychom se tedy čistým plátcem do rozpočtu EU ve výši 17 miliard korun ročně. To je hlavní předmět materie, o níž bude v pátek hlasovat předseda vlády Andrej Babiš (ANO) na Ev ropské Radě. Výběr je to strašný. Nechat si u nás ročně od imigrantů napáchat škody za 86 miliard a nechat si dotace. Nebo jako národ přežít platit do Bruselu výpalné 17 miliard ročně.
V úterý se pokusila část poslanců neúspěšně zavázat vládu k odmítnutí tohoto návrhu. Poslanec za KSČM Leo Luzar navrhl do pořadu právě probíhající schůze zařadit bod stanovisko České republiky k reformě azylového práva Dublin 4. Upozornil na to, že náš Parlament propásl příležitost „ukázat žlutou kartu“. Během předvolebního období a voleb, kdy Sněmovna nezasedala, neměl kdo projednat návrhy došlé z Bruselu. Jenže Brusel mezi tím nezahálel. Evropský parlament již návrh Dublin IV. schválil. Nyní je rozhodování na Radě. Náš parlament, stejně jako ostatní parlamenty, měly možnost proti návrhu komise protestovat. Jenže nejednal. Na rozdíl od Polského Sejmu a Maďarského Parlamentu, které už poukázaly na to, že návrh porušuje zásadu subsidiarity a tím onu žlutou kartu uvedl. Komunista Luzar se na poslední chvíli pokusil situaci zachránit. Navrhl bruselský návrh zařadit na projednávání ve Sněmovně. Ta by pak podle článku 10b Ústavy a jednacího řádu Sněmovny mohla zavázat vládu k odmítnutí Dublinu IV., pokud by obsahoval povinnost přijímat migranty a sankce za jejich nepřijetí. Pouze Sněmovna jako celek může svým usnesením přijatým v plénu takto vládu zavázat. Usnesení výboru pro evropské záležitosti má pouze doporučující charakter. Lidově řečeno vláda si s ním může vytřít ……
V okamžiku hlasování se však ukázalo, že žádná mýtická koalice ANO+SPD+KSČM k níž mnozí upínali své naděje, reálně neexistuje. Ačkoli návrh na zařazení bodu podpořil svým vystoupením i místopředseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD), tak návrh byl hlasy poslanců za ANO, ČSSD, TOP 09, Starosty a Piráty zamítnut. Pro návrh komunistů projednat Dublinský balíček hlasovali i lidovci a ODS, kteří rovněž chtěli Babiše zavázat k odmítnutí návrhu. Nestačilo to. Výsledek hlasování o návrhu lze najít na http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=67122
Každý kdo bude chtít se může přesvědčit, jak hlasovali poslanci, které zvolil. A případně začít přemýšlet o tom, jestli při podzimních volbách volil správně.
Babiš tedy ve čtvrtek odjel na jednání Rady se zcela volnýma rukama. Ve středu se ještě sešel výbor pro evropské záležitosti. Pouze doporučil vládě, aby trvala na tom, že o reformě azylového práva se má v radě hlasovat jednomyslně. Přijetí odmítavého stanoviska ke kvótám a k pokutám zablokovala stejná koalice jako v případě zařazení bodu na Sněmovnu. Tedy Babišovců z ANO s Kalouskovci TOP 09, Sobotkových socanů, Farského Starostů a Bartošových Pirátů.
V praxi se tak velmi brzo ukázalo, že Babiš si s touto Sněmovnou může dělat, co chce. Že ani KSČM ani SPD, které mu pomohly do křesla premiéra (zatím vlády bez důvěry), nemají nejmenší šanci jej nijak korigovat. Babiš se klidně při hlasování spojí s Kalouskem, na kterého jinak plive špínu.
Ukazuje se, že dohoda ANO s SPD a KSČM byla pouze dohodou o „rozdělení koryt“. Babiš se s pomocí komunistů a okamurovců stal premiérem. KSČM a SPD za to dostala pár křesel místopředsedů Sněmovny a pro své členy několik křesel ve vedení výborů. Dál jejich moc nesahá. Babiš si může dělat, co chce. I kdy jeho vláda ještě o důvěru ani nepožádala. A ani SPD ani KSČM s tím nic nenadělají.
V tento pro národ stejně osudový okamžik jako bylo září 1938, březen 1939 nebo srpen 1968, se Parlament stejně jako tehdy ukázal být nepoužitelný. Reálně jsme bohužel Babišovi vydání na milost a nemilost. Jen na něm záleží, jestli bezpečnost občanů ČR vymění za pokračování evropských dotací pro Agrofert. Nebo třeba za to, že OLAF nadále nebude spěchat s vyšetřováním causy Čapí hnízdo a nelegálního čerpání zemědělských dotací na 1.700 ha půdy, kterou Agrofert užívá, aniž by na to měl nějakou nabývací nebo nájemní smlouvu.
Jediný kdo nás v tuto chvíli může zachránit, jsou Poláci a Maďaři. Jejich parlamenty i vlády již dopředu signalizují, že s návrhem nebudou souhlasit. My sami jsme se bohužel opět na obranu nezmohli.
