6.12. 2017 IVK
Donald Trump se odvážil dalšího – a opět velmi správného – rozhodnutí. Své stanovisko zdůvodnil slovy, že “Amerika tímto rozhodnutím sice nekončí svůj štědrý přístup k migraci, ale její rozhodnutí o migrační politice musí být vždy činěno pouze Američany a nikým jiným než Američany”.
Trumpova pozice ostře kontrastuje s aktuální situací v Evropské unii.
Vloni na jaře předložila Evropská komise návrh Směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát EU v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích (tzv. Dublin IV). O jejím obsahu běžný občan naší země neví nic. Neuvěřitelné návrhy Bruselu nebyly a nejsou předmětem předvolebního boje a nejsou ani součástí politické a společenské debaty v EU ani u nás. To je nepřijatelná chyba, neboť bruselské návrhy ve svých důsledcích katastrofálně ohrožují budoucnost naší země. Zde jsou pouze ty nejzávažnější:1. Je navržen tzv. „opravný relokační mechanismus“, který bude automaticky spuštěn okamžitě, když se „jedna ze zemí EU bude potýkat s nepřiměřeně vysokým počtem žádostí o azyl“.
2. Pokud jedna země přijme žádosti o azyl přesahující „150 % referenčního množství“, budou další migranti automaticky a povinněusídlováni v jiných státech EU.
3. Referenční množství bude stanoveno na základě klíče, v němž 50% váhu bude mít velikost populace země, 50% váhu celkový HDP země.
4. Členský stát má možnost se „dočasně relokačního mechanismu neúčastnit. V takovém případě musí za každého migranta zaplatit ve prospěch státu, který žadatele namísto něho přijal, 250 000 eur“.
5. Navrhuje se tříleté přechodné období, po které „budou přednostně vytěžovány ty členské státy, které se zatím na přijímání migrantů nepodílely“.
6. Směrnice stanoví povinnost přijmout na své území ostatní členy rodiny migranta, který byl v daném členském státě přijat.
7. Pro účel „vypořádání žádostí o azyl“ je zřízena nová Agentura EU pro azyl, která je odpovědná „jedenkrát ročně informovat Evropskou komisi“.
Zatímco Donald Trump brání základní princip státní suverenity spočívající v právu rozhodnout svobodně o tom, kdo na jeho území bude vpuštěn a komu bude udělen azyl, nic takového v Evropské unii zjevně neplatí. Návrh na automatické a povinné přesídlování migrantů, aniž by členský stát mohl takovému postupu oponovat, bezprecedentně ničí poslední zbytky státní suverenity. Podobného vývoje se před lety obával prezident Václav Klaus a právě proto tak tvrdošíjně odmítal ratifikovat Lisabonskou smlouvu, jejíž přijetí napříč Evropskou unií podobnou svévoli Bruselu umožnilo.
Je neuvěřitelné, že česká politika k tomu mlčí. O čem ještě můžeme rozhodovat, když už ne o tom, s kým budeme žít v naší zemi? Je trestuhodné, že občané nejsou informováni o hrozbě s tak závažnými důsledky. Je nepřijatelné, že nemají právo k něčemu takovému vyjádřit svůj názor.
Nemáme v aktivní politice žádného „českého“ Donalda Trumpa, máme ale zdravý rozum, který by nám měl velet: v rozhodování o tom, komu bude povoleno žít s námi na našem území, musíme rozhodovat pouze my sami. A pokud ne, máme právo i povinnost rozhodnout, zda nejít vlastní cestou.
