Africký summit v Abidžanu skončil nešťastně, protože 55 afrických a 28 evropských státníků se nedohodlo na společné strategii jak zabránit milionům Afričanů v cestě, Německo zůstává největším lákadlem. Migranti mohou po 18 měsících získat povolení k pobytu…
V rozporu s velkým očekáváním a velkých prohlášení o návratu migrantů do svých domovských zemí, čeká na svou chvíli šest milionů migrantů v afrických zemích u Středozemního moře, včetně Turecka. Jeden milion čeká v Libyi, další v Egyptě, 720.000 v Jordánsku, 430.000 v Alžírsku, 160.000 v Tunisku a 50.000 v Maroku. Přes tři miliony jsou navíc blokovány na základě dohody EU-Turecko a záleží na rozhodnutí tureckého prezidenta Tayyipa Erdogana zda budou pokračovat ve své cestě na sever.
Další zbytečná předváděčka bývalých afrických kolonizátorů. V 55 afrických státech žije na rozloze 30 368 000 km2 přes 1,2 miliardy obyvatel, což činí 16 % celkové populace Země. Populace je zde nejmladší mezi všemi kontinenty, střední věk je cca 19,7, kdežto celosvětový činí 30,4 let…
Afriku jsem poznal důvěrně od Maroka a Tuniska až po Egypt na jejím severu, přes Keňu v centrální části kontinentu, až po Botswanu, Namibii a Jihoafrickou republiku. Vraťme se teď však o pár let zpátky, kdy zaznělo poprvé vážné, leč notně populistické prohlášení:
„Nyní hrozí, že Evropu zasáhne lidské tsunami, pokud se prý nepodaří uskutečnit „Marshallův plán pro Afriku“, do Evropy se bude valit dech vyrážejících 100 miliónů dalších afrických běženců.“ Uvedl to v rozhovoru pro list Bild am Sonntag spolkový ministr pro místní rozvoj Gerd Müller (CSU).
Na Nilu v Egyptě… Snímek Břetislav Olšer
Jeho slova potvrzuje i fakt, jak je dnes, možná už za pět minut dvanáct, mít na paměti, že africké státy prochází ze všech světadílů nejbouřlivějším demografickým vývojem a do roku 2050 se má jejich populace oproti dnešku zdvojnásobit na 2,4 miliardy. V Africe se rozhoduje o budoucnosti světa; řekl to, co každý soudný člověk už dávno ví, kdy již nyní Starý kontinent svírají v kleštích desítky milionů běženců nejen z Afriky, ale též z Blízkého východu. Připomeňme si nyní, jak již vypadá již napůl africká Evropa dnes, a modleme se, aby za pár let nebyla afrikanizovaná zcela… Marshallův plán…
Každý týden se v pondělí vydá na vratkých člunech na cestu do Evropy až 17000 lidí.
Asi nic nepomůže, když cesty afrických migrantů jsou sledované tajnými službami a fotografované satelity. Známé jsou značky aut, kterými kolony Afričanů jedou, výše úplatků i komu je dávají. Ví se, kde na cestě z Nigeru do Libye přespávají, kdo vede byznys ghetto nebo že řidiči a pašeráci lidí, zbraní a drog jsou z kmenů Tuarégů a Tubuů i že Afričané nemají žádnou představu, co chtějí v Evropě dělat. A že od smrti Kaddáfího je hranice Libye otevřena a lidi do Evropy pašuje celá Afrika. Obsahuje to společná zpráva afrických tajných služeb a Frontexu s názvem AFIC.
V současnosti je v Agadezu v Nigeru celkem 70 ghett, kde se zájemci o migraci do Evropy soustřeďují. Jsou to sídliště obehnaná červenými zdmi uzavřená vraty. Když se v nich nashromáždí dostatečný počet Afričanů, „ghetto boss“ – šéf ghetta vyjedná s řidiči jejich vyzvednutí a převoz na hranice… „Šéf ghetta je na vrcholu hierarchie a vlastní jedno nebo více ghett stejně jako řadu vozidel – koupených nebo kradených – typicky jsou to bílé Toyoty Hilux a vojenská nákladní auta z Libye. Někdy je šéf ghetta i řidič, ale typicky je to osoba odpovědná za logistiku a finanční záležitosti, které udržují síť v provozu,“ uvádí hlavní a pečlivá Zpráva, podle níže se zločinecké sítě v Agadezu těší místní podpoře.
Přitom populační růst je zde obrovský; každý týden se počet obyvatel na africkém kontinentu zvýší o milión. „Pokud se bude pokračovat v současném trendu a nic se nezmění, lidem nezbude nic jiného, než se dát na cestu,“ varoval, tedy spíš vyhrožoval ministr Müller, aby svému Německu odlehčil od několika milionů již přijatých imigrantů, z nichž cca 600 tisíc nedostalo azyl, ale nikdo neví, kde se v SRN momentálně nacházejí… Proto chce pro Afriku prosadit zmíněný „Marshallův plán“, který má zlepšit ekonomický rozvoj a snížit nezaměstnanost ve vybraných afrických zemích. Situace v Africe byla rovněž jedním z hlavních témat summitu G20, který se uskutečnil v Hamburku 7. a 8. července 2017…
Diskutována byla hlavně Libye, jako příklad záměrně zničené země, aby se stala ideálním výchozím místem pro běženeckou invazi z Afriky na Starý kontinent. Směšná je z těchto důvodů nyní otázka, jestli měl tedy „krvelačný diktátor“ Kaddáfí zůstat u moci, jestli skutečně je za hlavní příčinu vlny uprchlíků destabilizace jeho země? Z pohledu mnoha Afričanů měli obyvatelé Libye za Kaddáfího bezplatné školství a zdravotnictví, studovali v zahraničí, těšili se i řadě jiných sociálních výhod.
O tom se obyvatelům mnoha dalších afrických zemí může jen zdát. Ano, Kaddáfí protěžoval svůj klan, byl diktátor, ale podle mého názoru dělal pro své lidi víc než jakýkoliv jiný diktátor na světě. Za Kaddáfího měla Libye nejméně uprchlíků z celé Afriky. Pokud se dopouštěl zločinů, proč ho velmoci neodstranily dříve? Podle mého názoru se velmocím opravdu znelíbil až v době, kdy začal prosazovat větší ekonomickou nezávislost Afriky, snažil se, aby z afrického bohatství profitovali víc samotní Afričané, a nikoliv cizinci…“ Kaddáfí…
Mezi zvířecí a lidskou říší je jasný rozdíl, evidentní na první pohled; člověk jako majitel druhé signální soustavy vyniká nad zvířaty tím, že myslí a mluví…
V Evropě se stále píše o tom, kolik která africká země dostala humanitární pomoci, jak Evropané podporují v Africe smysluplné projekty. Ale kontroluje, co se s těmito penězi děje? Přece když dám peníze třeba na výstavbu studní, pak bych se měl přesvědčit, zda ty studně byly skutečně postaveny? Místo toho ale Evropané předají dar nějaké vládě a už se nestarají, jak s ním naloží… Ovšem z čistě pragmatického důvodu je lepší sponzorovat vládu, která vám pak jde na ruku třeba při smlouvách na těžbu nerostných surovin, při uzavírání důležitých smluv…
Konkrétně? Například v Kamerunu připadá, že tam vlastní jen trávu a stromy, a všechno, co je pod zemí, patří francouzským firmám, které navíc neplatí daně. Ty dary ve skutečnosti nejsou žádnými dary. Jsou to půjčky, které musí někdo splatit. A vláda by měla říct lidem pravdu… Kdyby vládní činitel mysleli více na vlastní lidi a méně na zájmy různých zahraničních koncernu, pomohlo by to Africe a nikoliv těm koncernům; vláda v Kamerunu ale spíš působí jako akcionář zahraničních firem…
Zde je příklad konstatování z titulku tohoto článku; znič a znovu vybuduj za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky. Tak jsou EU a její členské státy údajně největšími přispěvateli na podporu rozvoje, stability a míru v Africe; v té Africe, jejíž obří nerostné bohatství ale po staletí rabovala a dál vykořisťuje kromě zemí V4 většina kolonizátorů z EU…
Dnes se však chlubí cizím peřím, spíš eufemisticky řečeno klišé splátka za půjčku: 21 miliard EUR – hodnota rozvojové pomoci, kterou v roce 2016 poskytly Africe Evropská unie a její členské státy, největší dárci pomoci na kontinentu, 32 miliard EUR – částka, kterou podniky EU v roce 2015 investovaly v Africe a která představuje zhruba třetinu všech přímých zahraničních investic v Africe, 3,35 miliard EUR– částka vyčleněná na Evropský fond pro udržitelný rozvoj, která by měla podnítit investice ve výši až 44 miliard EUR, 7 – počet civilních a vojenských misí rozmístěných v celé Africe, 1,4 miliardy EUR – částka vyčleněná na období 2014–2020 na vzdělávací programy v Africe.
Někteří ekonomové ale právem varují (třeba Michel Chossudovsky, emeritní profesor ekonomie Ottavské univerzity), že výše zmíněný plán na rozvoj nepomůže zamezit ekonomické migraci z Afriky, protože na cestu se nevydávají ti nejchudší, ale v řadě případů ekonomičtí uprchlíci. Dalším problémem je různorodost problémů jednotlivých afrických zemí… K tomu lze argumentovat tezí o ekonomické rovnováze na příkladu nejčerstvějším – na totálním zničení Libye.
Kdysi to byl za Kaddáfího nejbohatší stát Afriky, z něhož je nyní země chaosu a díky proradných pašeráků lidí největším jejich nástupištěm směr Evropa a hrozba pro Starý kontinent ze strany řízené invaze milionů afrických běženců… A pak že se nedá na chudobě bohatnout třeba prodejen „zboží“ v podobě nafukovacích člunů či falešných cestovních pasů nebo financováním pašeráků a s nimi spolupracujících „humanitárních neziskovek“…
Libye je příklad za všechny, při nichž se až důsledky řeší místo příčin; investoři a dárci zde nastoupili do pozice v duchu hesla: „Válka je dobrý byznys.“ NATO, Pentagon a ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční instituce (IFI) působí za úzké koordinace. To, co bylo NATO zničeno, bude obnoveno a financováno vnějšími věřiteli Iráku, Afghánistánu, Libye či Sýrie pod hlavičkou „Washingtonského konsensu“.
Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení západního stylu „demokratické diktatury“. Asi desítky tisíc útoků na civilní cíle, včetně obytných oblastí, vládních budov, vodovodního systému a elektráren i na svatby a pod… Proto je nutné pak to vše zlikvidované „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky. (Viz komuniké NATO)
“Komunita dárců“ přislíbí, že (ukradené) peníze půjčí zpět na financování poválečné „rekonstrukce“ třeba Libye, jež tak byla odsouzena připojit se k řadám zadlužených afrických států a dalších zemí, které byly zataženy do chudoby MMF a Světovou bankou po nástupu dluhové krize na počátku 80. let. MMF navíc přislíbí dalších 35 miliard dolarů (úvěrů) zemím zasaženým povstáními “arabského jara”. Formálně uznaná vládnoucí dočasná rada, jako legitimní moc poté otevře dveře bezpočtu mezinárodních půjčovatelů, protože se Západem zruinované ekonomiky snaží po letech války znovu obnovit…
Snímek ze Soweta v JAR Břetislav Olšer…
Zde naopak platilo; začít znova na pozadí řízené tragické destrukce. Strach a sociální zoufalství, bezpočet mrtvých a zvěrstev, dostatečně zdokumentovaných nezávislými médii. Žádná euforie, naopak ideální stav začít s akcí zvané po česku – bezohlední šmejdi. Došlo k historickému zvratu a propadu v ekonomickém a sociálním vývoji země. Úspěchy byly zlikvidovány. Invaze NATO a okupace jsou známkou ruinujícího „znovuzrození“ životní úrovně Libye; celá země byla destabilizována a zničena, její lidé vrženi do propastné chudoby… Jak na ní vydělávat? Zde je návod… Veletrhy zbraní…
Zápach ropy stále povzbuzuje koloniální vzpomínky bývalých metropolí megalomanských říší. A tak politici, kteří se ještě zcela nedávno s plukovníkem Kaddáfím objímali, využili zvrácenou příležitost, aby jej nakonec uštvali jako lovnou zvěř… Měl být umučen, aby nepřekazil Projekt „Euro-Mediterranean Partnership“ (též „barcelonský proces“ a „Unie pro Středomoří“) – EUROMED, který s pomocí USA předpokládal až 80 milionů muslimů v EU do roku 2050. Dělohy jejich žen měly pomoci zalidnit starý kontinent…
Ještě před zahájením summitu v Abidžanu se Max Hofmann z DW (Deutsch Welle) setkal s předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem v Bruselu a vedl s ním rozhovor. Jedna otázka a odpověď jako signifikantní:
DW: Řekl jste, že by si Afričané a Evropané měli být rovni. Ale nyní došlo v Libyi k situaci, že jsou zde lidé zřejmě prodáváni jako otroci. Neměla by Evropa dělat více, aby to zastavila?
Jean-Claude Juncker: “Evropa nemůže mlčet tváří v tvář tomuto pobuřujícímu problému, který patří do jiného století. Afrika je příliš dobře obeznámená s otázkou otrokářství. Jsem konsternován informacemi, které z Afriky dostávám. Víme o problémech v Libyi: Libye není stát, jako kterýkoli jiný. Takže není ani myslitelné, ani přijatelné, aby Evropa zavírala oči před touto tragédií, každodenní tragédií pro tolik lidí – dětí, žen a mužů – v Libyi. Již dříve jsem chtěl, abychom o tom promluvili na předchozím zasedání Evropské rady. Nemohu klidně spát, když pomyslím na to, co se děje těm lidem, kteří přišli do Libye s cílem zlepšit si svůj život, a přitom se ocitnou v pekle…” http://www.novarepublika.cz/2017/12/jean-claude-juncker-migranti-potrebuji.html
(Lucemburčan Jean-Claude Juncker přilepšil měsíčně o 699 eur; nyní má 31 272 eur na měsíc. Dělat si iluze o předsedovi Evropské komise Junckerovi je čiré bláznovství. Z postu premiéra musel odstoupit poté, co se zjistilo, že lucemburské bezpečnostní služby sbíraly informace o předních politicích a podnikatelích a některé z nich i odposlouchávaly. Až vloni vyšla najevo výše již uvedená informace, že Lucembursko uzavíralo se stovkami nadnárodních firem speciální dohody a umožňovalo jim platit extrémně nízké daně. To vše v době, kdy byl Juncker nejen premiérem, ale i lucemburským ministrem financí…)
Vzpomeňme si nyní rovněž na zpochybňovanou autenticitu prorockých slov představitele Spojených národů Serge Boreta Bokwanga, (přestože informace byla zveřejněná například v New York Times), který Evropany varoval, marně:„Afričané, jež nyní vidím v Itálii, jsou doslova vyvrhelové a odpad Afriky. Prodají cokoli a kohokoli i sami sebe. Tito lidé vystupující po ulicích jako kramáři a slídící ulicemi měst za kořistí, v žádném případě to nejsou Afričani v Africe, bojující za obnovu a rozvoj svých zemí. Vzhledem k tomu se ptám sám sebe, proč Itálie a jiné evropské země a také arabské země dovolují a tolerují, aby se na jejich národních územích takové osoby zdržovaly. Pociťuji silný vztek vůči těmto přistěhovalcům z Afriky, jež se chovají jako krysy napadající města v Evropě, a silný stud za ně. Pociťuji ale také silný vztek a stud vůči těm vládám v Africe, které tomuto masovému odchodu svého odpadu do Evropy také ještě napomáhají.“
Z těchto důvodů vydala nedávno nezisková organizace Oxfam závěry své analýzy před setkáním elit politického a ekonomického světa v rámci Světového ekonomického fóra (WEF) ve švýcarském Davosu. Plyne z nich, že majetková nerovnost je dnes větší než kdy jindy; osm nejbohatších lidí tak vlastní stejný majetek jako chudší polovina světové populace, tedy 3,6 miliardy lidí… Jeden skoro z poloviny obyvatel Afriky musí denně vyžít maximálně ze dvou dolarů, přičemž je negramotný, hladový, bez základní hygieny, zdravotní péče a pitné vody. Denně se potýká s epidemiemi a zločinnou kriminalitou…
„Jsme v situaci, kdy miliardáři často platí nižší daně než jejich uklízečka nebo sekretářka. To je šílené,“ dodal poradce společnosti Oxfam Max Lawson. Lidé podle něj ztrácejí důvěru ve stávající kapitalistický systém, kterému hrozí, že se rozpadne; majetek chudší poloviny lidstva se mezi léty 2010-2015 snížil o děsivých 41 procent…Ve stejném období naproti tomu majetek 62 nejbohatších lidí světa vzrostl o 500 miliard dolarů (téměř 12,5 bilionu korun). V roce 2016 vlastnilo 388 nejbohatších lidí tolik jako chudší polovina lidstva…
Inu, je tedy nezbytné pro likvidací lidské společnosti dál pokračovat v klasickém kolonizátorském stylu; diktát „volného trhu“ je zkrátka v Africe nutnou podmínkou pro zavedení západní „demokratické diktatury“ v duchu hesla: „Válka je dobrý byznys“; proto je nutné vše napřed zlikvidované „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky; za nekřesťanský úrok…
