 |
| Režisérka Helena Třeštíková |
Anička Vančová
15.11.2017 KrajskéListy
Dramaticky, sotva pár desítek hodin před uzavřením kandidátky, oznámil expremiér Mirek Topolánek svou kandidaturu na prezidenta. První ohlasy oscilují mezi ´Jediná možná šance na porážku Zemana´ (JXD v Reflexu) po ´Topolánek je muž minulosti – Dalík, armádní zakázky, Řebíček, kmotři v krajích´ (Kundra z Respektu). Ponechme názory stranou a věnujme se nyní faktům, tvrdým faktům o prezidentském kandidátovi, u nichž si každý může udělat obrázek. Respektovaná dokumentaristka Helena Třeštíková totiž shodou okolností nedávno vydala svou knihu vzpomínek. Přesněji, jmenuje se to “Sběrná kniha: Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem” a vydalo ji letos nakladatelství Paseka. Co to má celé společného s Topolánkem? Všechno, čtěte.
Kalousek konstatoval, že „Topolánek má zkušenosti, které jeho soupeři nemají“ a exprezident Klaus, autor kdysi slavné hlášky „falešný a prázdný Topolánek“ je nyní docela rád, že kandiduje ne Marťan, za Marťany totiž považuje všechny Horáčky a Drahoše… Za vážného kandidáta na prezidentskou funkci označili tedy Mirka Topolánka předsedové ODS a TOP 09. Podle předsedy ODS Petra Fialy má bývalý premiér Topolánek zkušenosti a zahraničněpolitický rozhled. Šéf TOP 09 Miroslav Kalousek vyzdvihl, že Topolánek má zkušenosti jako premiér i někdejší předseda Rady Evropské unie. Bývalý předseda ODS Topolánek oznámil svou kandidaturu na Hrad v neděli odpoledne. Předseda Pirátů Topolánkovou kandidaturou naopak nijak nadšený není. „Pan Topolánek rozhodně není mým favoritem na prezidenta už z historie,” řekl Ivan Bartoš v televizi Prima.
„Jenže Topolánek není muž bez minulosti. Jeho vláda měla řadu afér (Dalík, armádní zakázky, Řebíček, kmotři v krajích) a provázela ji arogance a vulgarita, s níž se coby premiér rozhodně nekrotil,“ zmínil šéfredaktor Respektu Kundra s tím, že je nyní otázkou, jak vážně to Topolánek se svou kandidaturou proti Miloši Zemanovi myslí. „Nebo lépe řečeno, jestli vůči němu může uspět a jaké vůbec budou důsledky jeho kandidatury,“ dodal Kundra a vzpomněl na to, jak Zemanovi lidé pomohli Topolánkovi k vládě.
Topolánek: Myslel jsem, že je mezi námi jasno
No, očividně nebylo… Takto, volnou citací Topolánka, totiž zněl titulek iDnes.cz 24. 1. 2007. Mnozí již zapomněli, ale paní Třeštíková byla kratičce ministryní kultury v Topolánkově vládě, rezignovala ale již po patnácti dnech. Její tehdejší vyjádření bylo velmi stručné, mlhavé, dalo by se říci až státnické: „Nechci nikoho poškodit, ale hodlám dostát svým slovům. Poté, co jsem pana premiéra ústně informovala o důvodech, které mne vedou k tomuto řešení, jsem mu dnes také odeslala svou rezignaci na funkci ministryně kultury. Za daného stavu věcí považuji za nemožné pokračovat ve své práci na Ministerstvu kultury ČR. Věřím, že má rezignace bude vnímána jako korektní vyjádření mého postoje, a to nejen jako ministryně kultury bez politické příslušnosti, ale – a to především – jako člověka, který si je vědom své odpovědnosti. Vládě pana premiéra Mirka Topolánka přeji ze srdce mnoho úspěchů a dobrých rozhodnutí. Jistě pochopíte, že toto, je vše co mohu nyní k celé věci sdělit a proto už nechci a nebudu svou rezignaci více mediálně komentovat.“
A co tehdy řekl Topolánek? Pro iDnes.cz uvedl, že Třeštíkovou do ničeho nenutil. Podle něj situace na ministerstvu zřejmě nesplnila její očekávání. „Paní Třeštíková měla absolutní personální volnost. Její rezignace mě mrzí. Skutečný stav ministerstva a hloubka problémů se zřejmě nepotkala s její expektací,” napsal doslova v textové zprávě pro iDnes.cz. Podle něj Třeštíková neměla důvod odstupovat. „Stejně jako samotný fakt rezignace mě mrzí i důvody, které Helena Třeštíková pro své rozhodnutí uvádí. Paní ministryně měla naprostou personální volnost a nebyl na ni vyvíjen v tomto směru žádný nátlak,” napsal tehdejší šéf vlády. A jak to bylo doopravdy?
Mirku, to snad nemyslíš vážně! Víš přece, co je to za chlapa!
A tady do toho vstupuje nová kniha Heleny Třeštíkové a Pavla Kosatíka. Zde totiž paní Třeštíková popsala, co její rezignaci předcházelo a jaké byly její důvody. V hlavní roli tohoto vyprávění je Mirek Topolánek… Ještě je třeba říci, že první, kdo tuto pasáž z knihy citovaly, byly Hospodářské noviny, my ji ale objevili na Facebooku, kde již pár dnů čile koluje. Přečtěte si, jak to celé bylo:
„…Těsně předtím, před jmenováním celé té vlády, přišel bod obratu. Premiér si mě s Martinem Štěpánkem pozval k sobě na úřad vlády, mluvili jsme obecně o tom, jak co bude, když najednou řekl: „Ještě bych vám chtěl, paní Třeštíková, říct, že vaším prvním náměstkem bude pan Ef.“
Vůbec jsem netušila, o koho jde. Ale Martin Štěpánek se okamžitě naježil a spustil na Topolánka: „Mirku, to snad nemyslíš vážně! Víš přece, co je to za chlapa! A víš taky, že jsem ho vyhodil, za to všecko, co tam na tom ministerstvu napáchal a na co jsem mu přišel!“
Topolánek řekl jen: „Martine, zmlkni.“ Ale ten nezmlknul a řval dál svým sonorním hereckým hlasem: „Ty už si nepamatuješ, jaký finanční toky si ten Ef na ministerstvu zařídil?“ Na to mu Topolánek odsekl: „Přes to nejede vlak. Je to nutnost pro schválení podpory vládě.“
Řekla jsem, že jsem napevno domluvená, že mým náměstkem bude pan Talíř, a že to dokonce byla má podmínka, abych do té funkce šla. Pan Topolánek řekl, že ho vůbec nezajímá, na čem jsem s kým domluvená, a že to bude tak, jak řekl. A potom dodal větu, kterou do smrti nezapomenu: „Paní Třeštíková, když jsem před deseti lety nastupoval do politiky, věděl jsem, že je to svinstvo. Ale že je to svinstvo tak velký, to jsem netušil.“
Seděla jsem tam a krve by se ve mně nedořezal. Vůbec jsem nevěděla, jak na to reagovat. Za oknem krásný zimní den, slunce, rackové poletovali před okny, a já měla pocit, že svět se úplně zbláznil. Potom jsme se s premiérem rozloučili, nasedli do ministerské limuzíny, pamatuju si, že řidič vystartoval od úřadu vlády jednosměrkou v protisměru, ale to už byl jen takový detail na dokreslení toho, že jsem se ocitla v docela jiném světě, než na jaký jsem byla dosud zvyklá. Nemyslela jsem v té chvíli na nic jiného, než že to musím s Martinem Štěpánkem co nejdřív probrat.
Ten mi pak vysvětlil, kdo pan Ef, tak jsme mu pracovně říkali, je. Do úřadu si ho přivedl předchozí ministr a on tam časem vytvořil jakousi památkářskou lobby. Zavedl systém, kdy se opravy památek, lukrativní byznys, přihrávaly předem dohodnutým firmám, které za to zaplatily. Štěpánek na to po příchodu na ministerstvo přišel a okamžitě pana Ef odvolal.
Štěpánek také hned začal pátrat, co se vlastně děje, a zjistil, že pan Ef Topolánkovi zařídil spolupráci sociálně demokratických poslanců Pohanky a Melčáka, kteří budou jeho vládu podporovat. Díky jejich hlasům pak Topolánkova vláda opravdu prošla v parlamentu. Na tom triku byla založená celá pozdější existence té vlády. Štěpánek mi dodatečně řekl, že Pohanka s Melčákem prý za to dostali nějaký slušný balík a pan Ef, který to zorganizoval, si za odměnu řekl o návrat na ministerstvo a obnovu všech původních finančních toků.
Nemohla jsem si to nijak ověřit, ale neměla jsem důvod Martinu Štěpánkovi a jeho zprávám nevěřit, zvlášť když se pak všechno vyvíjelo, jak se vyvíjelo.
Problém byl, že Topolánek na jeho návratu pochopitelně trval. Došlo mi, že jsem udělala fatální chybu a že bych si to s tou svou účastí ve vládě měla rozmyslet. Ale pak jsem si řekla, že zkusím ještě bojovat.
Události se mezitím valily dál. Vláda, jejímž jsem byla členem, byla jmenovaná. Při tom jmenování jsem měla zvláštní pocit, jako bych se na celou akci dívala jako nezúčastněný pozorovatel – nějak z nadhledu. Často se popisuje, že umírající vidí sebe sama ležet na lůžku. Nějak tak jsem vnímala sama sebe, jak si potřásám rukou s prezidentem Klausem a podepisuju slib člena vlády.
Bylo mi jasné, že se to mezi panem Ef a mnou musí rozseknout. Buď na tom ministerstvu zůstanu já, nebo ten chlap. Taky lidovci, kteří mě nominovali, se o tom všem dozvěděli. Myslím, že předem o akci s panem Ef nevěděli a byli překvapeni stejně jako já.
Ale chtěli věc řešit konstruktivně. Jiří Čunek si mě pozval k sobě na ministerstvo a s různými stranickými funkcionáři mi pak dlouho vysvětlovali, že politika je věcí kompromisu. Pořád opakovali, že jsem pro ně přesně tím člověkem, kterého ve vládě potřebují, a ať neudělám chybu. Ale v té chvíli už jsem byla zaseknutá. A tak jsme se nedohodli. Když jsem o té naší nedohodě informovala pana Topolánka, byla už vláda, ve které jsem byla členem, schválená i parlamentem, protože Pohanka a Melčák pro ni zvedli ruku.
(…) A pan Topolánek přemýšlel, co s tím vším dělat. Nakonec mi řekl, že na to přišel a že pan Ef teda nebude mým prvním náměstkem. Na ministerstvu ale musí zůstat, a že teda bude mým poradcem.
Tím se mi potvrdilo, že z toho všeho musím vycouvat, čím dřív, tím líp. Protože o sobě vím, že v intrikách chodit neumím a jediný výsledek toho všeho by mohl být, že bych nakonec seděla na Pankráci a pan Ef by mi nosil na celu buchty. Byla to opravdu celkem šílená situace.
(…) Ten pan Ef alias František Formánek, o kterém se zde celou dobu bavíme, je dnes poradcem premiéra Sobotky…”
Kdo je kdo (pro ty, co by si to chtěli celé připomenout)
Helena Třeštíková (* 22. června 1949, Praha) je česká režisérka a pedagožka. Ve své filmové tvorbě se věnuje dokumentaristice zaměřené zejména na mezilidské vztahy a sociální problémy, je specialistkou na tak zvané sběrné dokumenty – své hrdiny často sleduje mnoho i desítek let. V roce 2007 byla krátce ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Její nejslavnější dokumenty jsou Manželské etudy, Ženy na přelomu tisíciletí, Marcela, Manželské etudy po dvaceti letec, René a Mallory.
Mirek Topolánek (* 15. května 1956 Vsetín) je český politik, v letech 2002–2010 druhý předseda Občanské demokratické strany a v období 2006–2009 předseda vlády České republiky. Od ledna do května 2009 byl také předsedou Rady Evropské unie. V roce 2017 se rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky. Období, o které nám jde, začalo volbami v roce 2006, kdy Topolánek jako volební lídr ODS v Praze zvítězil. Jako vítěz voleb byl pověřen sestavením vlády. Nejprve se pokusil o tzv. trojkoalici spolu s KDU-ČSL a Stranou zelených, což neprošlo, poté Topolánek přistoupil na jednobarevnou vládu ODS tolerovanou ČSSD, pro niž se pokoušel získat podporu ČSSD. Když jednání s tehdejším šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem zkrachovala, předložil Mirek Topolánek návrh vlády složené z devíti členů ODS a šesti nestraníků, kterou Václav Klaus jmenoval, vláda ale poprvé v historii ČR nezískala důvěru sněmovny. 8. listopadu prezident Klaus znovu jmenoval Topolánka premiérem, ten 21. prosince požádal prezidenta o jmenování vlády složené z členů ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Ten ji ale zprvu jmenovat odmítl s tím, že očekával vládu, která nebude závislá na přeběhlících. Měl také výhrady k jejímu personálnímu složení. Vláda byla nakonec jmenována 9. ledna 2007 a o 10 dní později získala důvěru Poslanecké sněmovny, neboť poslanci ČSSD Miloš Melčák a Michal Pohanka opustili před hlasováním zasedací sál Sněmovny. „Musím říct, že mě celkem překvapilo, příjemně, že oba jsou fiskálně odpovědní. To znamená, že jim je jasné, že nemohou sáhnout do podstaty problému. Uvědomují si, že je nutné změny provést,“ pochválil oba „přeběhlé“ poslance premiér Mirek Topolánek.
Dne 24. března 2009 proběhlo hlasování o setrvání vlády vedené Mirkem Topolánkem. Poslanecká sněmovna vyjádřila vládě nedůvěru. 26. března 2009 tedy podal premiér demisi, čímž odstoupila celá vláda. 1. dubna 2010 pak Topolánek rezignoval na post volebního lídra ODS kvůli svým vyjádřením pro časopis LUI (jde o časopis určený homosexuální komunitě a v rozhovoru s ním se Topolánek vyjádřil o Židech a gayích takto – „A to ten Fischer prostě je Žid, není to gay a ten uhne ještě dřív, joׅ“). Jeho pravomoci přešly na pověřeného místopředsedu a volebního lídra pro parlamentní volby 2010 Petra Nečase, který ho vystřídal ve vedení strany po volbách i vlády.
Martin Štěpánek (11. ledna 1947 Praha – 16. září 2010 Praha) byl český herec, režisér, novinář a politik, syn českého herce Zdeňka Štěpánka. Účinkoval v Národním divadle v Praze, v Činoherním klubu v Praze a v letech 1977 – 1981 v Divadle na Vinohradech v Praze. Roku 1981 emigroval do Rakouska, odkud se po dvou letech přestěhoval do Německa, kde působil v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa. Zpět do vlasti se vrátil roku 1994. Pro Svobodnou Evropu pracoval až do roku 2002, kdy byla zrušena česká sekce tohoto rádia. Byl vlastním bratrem herce Petra Štěpánka a po otci i nevlastním bratrem herečky Jany Štěpánkové. Od 4. září 2006 do 8. ledna 2007 působil ve funkci ministra kultury v tzv. první vládě Mirka Topolánka, jež poté, co nezískala podporu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, podala dne 11. října 2006 demisi. V podvečer 16. září 2010 spáchal ve svém bytě v Praze sebevraždu zastřelením.
Poslanci Melčák a Pohanka – viz Mirek Topolánek
Pan Ef je František Formánek. František Formánek dle článku v iDnes pracoval do roku 1989 jako architekt, poté studoval politologii a mezinárodní vztahy. Jako politický analytik se specializoval na veřejnou správu. Působil ve Washingtonu a v Praze, kde založil a vedl politologické periodikum Parlamentní zpravodaj. Náměstkem ministra kultury byl od konce roku 2005. „Pracoval jsem také jako pomocník slévače,” uvedl mimo jiné v odpovědi čtenáře na to, co dělal za Gustava Husáka.
Znovu se o něm začalo psát, když se stal zahraničním poradcem Bohuslava Sobotky: „Formánek, který má blízko rodině Václava Havla, v roce 2000 pracoval ve volebním týmu republikánského senátora Johna McCaina, loni v listopadu pomáhal zařizovat Sobotkovu cestu do Spojených států. V roce 2005 dělal krátce i náměstka tehdejšímu ministru kultury Vítězslavu Jandákovi (ČSSD), do stejné funkce ho prosazoval v roce 2007 premiér za ODS Mirek Topolánek,“ napsala v roce 2015 iDnes.cz. Prostě záhadný muž v pozadí.
