Dmitrij Korněv
1.11.2017 Eurasia24
Nejnovější vysoce přesné zbraně mohou v budoucnu nahradit zbraně jaderné a stát se tak novým faktorem globálního zastrašování. Spojené státy se v této oblasti snaží získat náskok nad „zbytkem světa“. Jenže Rusko pozadu rozhodně nezůstane.
Ruský prezident Vladimir Putin na mezinárodním diskusním fóru Valdaj mimo jiné uvedl, že jaderné odzbrojení je do budoucna možné – a Rusko že se o to snaží. Připomněl přitom skutečnost, že některé země v současné době vyvíjejí nejaderné zbrojní systémy, které se svojí ničivou silou blíží účinkům jaderných zbrani.
O jaké technologie jde a co znamená ono „do budoucna“?
Existují cíle, které bylo až dosud možno zničit pouze s použitím jaderné munice. Jde hlavně o velké plošné cíle (např. prostory soustředění vojsk, vojenské základny, letiště) nebo významné bodové, mimořádně dobře chráněné objekty jako velitelská stanoviště, šachty s balistickými raketami a podobně.
S použitím jaderných hlavic se počítalo také při ničení mobilních cílů, jakými jsou velké válečné lodě a ponorky. V současné době jsou však vyvíjeny systémy schopné řešit výše uvedené bojové úkoly bezjadernou cestou. A Ruská federace patří v tomto ohledu k průkopníkům.
Nástupcem jaderné munice se mohou stát především vysoce přesné naváděné (dnes již i manévrující) hlavice mezikontinentálních balistických raket. A mohou to být i hypersonické řízené střely. K hlavním výhodám obdobných bojových prostředků patří krátká reakční doba a výhledově i vysoká přesnost.
Současné balistické rakety mohou během půl hodiny dopravit své hlavice prakticky na kterékoli místo Země s odchylkou cca 20–50 metrů od středu cíle.
Pokud na cíl bude použito několik hlavic obsahujících po 500 kilogramech vysoce účinné trhaviny, zničení cíle je prakticky stoprocentně zaručeno. Zasažení útočících hlavic soudobými prostředky protivzdušné obrany je zatím považováno za velmi nepravděpodobné.
Tajemný Objekt 4202
V současné době nedisponuje takovými zbraňovými systémy žádná armáda světa, práce na jejich vývoji však probíhají jak v Rusku, tak v USA nebo třeba v Číně. V Rusku se jedná o zkušební testy zařízení Objekt 4202 (neboli 15Ju71 nebo také Ju-74; pozn. překl.) vyvíjený společností VPK NPO Mašinostrojenija v Reutově (Moskevská oblast).
Podle předpokladů je Objekt 4202 prototypem nové zbraně a po dokončení testů budou podobnými „kosmickými kluzáky“ vyzbrojeny některé z těžkých mezikontinentálních balistických raket (MBR) Sarmat vyvíjených ve Státním raketovém centru akademika V. P. Makejeva (Государственный ракетный центр имени академика В.П. Макеева; centrum společnosti je umístěno ve městě Miass v Čeljabinské oblasti; pozn. překl.) společně s NPO. (Podrobnější článek o vývoji Objektu 4202 zveřejnila EA24 v březnu 2016.)
Přesné balistické rakety
Druhým perspektivním typem vysoce přesných raketových systémů jsou bojové hlavice balistických raket či přesněji rakety naváděné na cíl radarem nebo opticky. V jejich vývoji svého času velmi výrazně pokročily Spojené státy (Pershing-2), dnes ale dosahují významných úspěchů Rusko s Čínou.
Například do sestavy raketového komplexu Iskander-M by měla být zařazena vysoce přesná raketa s opticky naváděnou hlavicí, která bude schopna ničit bodové, mimořádně dobře chráněné objekty podle snímků získaných leteckým průzkumem nebo družicemi.
Použití hlavic obdobného typu je vhodné u raket středního a krátkého doletu a mělo by zajistit během několika málo minut po obdržení rozkazu zasažení cíle na vzdálenost 150 až 2000 kilometrů s odchylkou od 5–10 m do 20–30 m.
Ani Rusko, ani USA dnes nemohou rozmisťovat pozemní rakety středního a krátkého dosahu (od 500 do 5500 km) zakázané Smlouvou o likvidaci raket středního a krátkého doletu z prosince 1987 (INF). Jasnou nevýhodou systémů s menším dosahem do 500 km je pak vysoká pravděpodobnost jejich odhalení a zničení již ve fázi zaujímání bojového postavení a přípravy k boji.
Křídlaté střely pro strategické úkoly
Třetím druhem konvenčních zbraní, které mohou plnit strategické úkoly, jsou pozemní, námořní a letecké křídlaté střely. Jejich použití umožňuje provádět vysoce přesné údery na cíle s předem známými souřadnicemi, a to do hloubky obrany nepřítele na vzdálenost 500–5000 km a v průběhu několika málo hodin od rozhodnutí o zničení cílů.
Nevýhodou křídlatých střel je možnost protivníka čelit jim prostředky tradiční protivzdušné obrany, nutnost aktuálního průzkumu ke zjištění polohy cíle a nutnost přípravy a zavedení trasy letu do řídicích systémů střely.
V této kategorii zbraní disponuje RF námořními komplexy Kalibr, leteckými střelami Ch-555 a CH-101 (u této střely s doletem až 5000 km je střední kruhová odchylka CEP, tj. vzdálenost dopadu střely od středu cíle 3 až 12m; pozn. překl.) a samozřejmě také systémem Iskander-M s křídlatou střelou 9M728/R-500 (viz video níže).
Proti letadlovým lodím
Čtvrtým vyvíjeným systémem pak jsou pokročilé protilodní rakety s konvenčními hlavicemi. Hypersonické protilodní rakety Zirkon, které budou v blízké době zařazeny do výzbroje ruské námořní flotily, se od svých předchůdců liší také výrazně vyšší pravděpodobností zásahu cíle, kterým budou hlavně nepřátelské letadlové nosiče.
Vyšší přesnosti bylo dosaženo díky značnému posílení odolnosti vůči PVO úderných námořních leteckých skupin (ross battle ross) protivníka a také díky „inteligentnímu“ použití raket ve skupinách: v takovém případě celá skupina automaticky udržuje vzájemné spojení a její pohyby jsou koordinovány „vedoucí“ raketou, jejíž úlohu je v případě nutnosti schopna převzít raketa další.
Operační vzdálenost teoreticky umožňuje nosičům těchto zbraní zůstávat mimo oblast celoplošné obrany úderné skupiny a otázkou tak zůstává pouze detekce, zjištění pozice skupiny a vydání rozkazu nosičům střel.
Dělostřelectvo přesné jako nikdy dříve
Konečně pak přímo v oblasti bojů může taktické jaderné zbraně nahradit moderní reaktivní i hlavňové dělostřelectvo. S ohledem na výrazně vyšší současné možnosti při vyhledávání cílů a vzhledem k možnosti použití naváděných dělostřeleckých granátů a raket lze hovořit o účinnosti těchto zbraní srovnatelné s použitím taktických jaderných zbraní.
Výrazné škody může nepříteli napáchat také moderní termobarická munice. S potřebnou přesností ji mohou používat i běžné letouny a vrtulníky vybavené pokročilými navigačními systémy a zaměřovači.
V nedaleké budoucnosti tak bude Rusko disponovat impozantním arzenálem nejaderných odstrašujících prostředků, což je důležité jak z pohledu vzájemných vztahů s tradičními jadernými mocnostmi, tak i vztahů s některými regionálními „těžkými vahami“.
Rusku to umožní pružněji reagovat na vznikající krize a v případě nutnosti efektivně hájit své národní zájmy bez rizika vyvolání jaderné apokalypsy.
