Jiří Valenta
21.11.2017 PrvníZprávy
Člověk musí žasnout, čeho jsou někteří pravicoví politici, ve své nekonečné nadutosti a bezmezné touze po moci a “pozemské slávě”, schopni. Jejich plná ústa “demokracie, lidských práv a svobody” na straně jedné, ovšem ostře kontrastují se zatuchlým odérem, který od nich vane, ze strany druhé. Vždyť na dobu zcela nedávnou, kdy nám tu vládli Topolánkové, Nečasové, Kalouskové a další, asi hned tak český občan nezapomene.
Přes všechna dostupná, objektivně měřitelná fakta se stále protagonisté “prokmotrovské” ODS a “prokavárenské” TOP 09 zcela nekriticky domnívají, že právě oni jsou těmi jedinými oprávněnými vykladači a realizátory skutečné “vlády lidu”. Pro úplnou objektivitu se sluší ale dodat, že v tomto jejich nezměrném úsilí jim značně “připískavají” filutové z řad Starostů a církevními restitucemi oživených lidovců.
Prosím pěkně, co je to ale za reálnou demokracii, když stát řídí nejen ekonomické, ale podle mnohých i justiční mafie, miliardové státní zakázky mizí v nenasytných chřtánech regionálních kmotrů, zpravodajské služby klientelisticky pracují ve prospěch jedinců, morální mantinely účelově vytvářejí příslušníci samozvaných elit, a když se náhodou někdo nebojí proti tomu ozvat, bývá ihned veřejně dehonestován a onálepkován?
Přesně takto to fungovalo za hrůzovlád ODS a TOP 09 a některých dalších “demokratických” subjektů ještě v nepříliš vzdálené době. Nyní jim ale tento styl a prebendy z vládnutí zřejmě chybí. Bohužel, pro ně, v říjnových volbách významněji neuspěly, o to více jsou ale ve své pokračující agonii instinktivně agresivnějšími. Zjistily, že snad posledním nástrojem k dalšímu prosazování zájmů zastupovaných elit může být sjednocený vyděračský potenciál. A po linii těchto úvah také došlo k ustavení “Kalouskovo – Fialovo paktu” se vznosným názvem “Demokratický blok”.
A naše média, bohužel i včetně těch veřejnoprávních, najednou rychle jakoby pozapomněla na dosažené výsledky sněmovních voleb. V jejich pojetí to nyní vypadá tak, jako že zde není nic demokratičtějšího, čistějšího a spravedlivějšího, co by mělo mít výsostnější “právo na politický život”, konkrétněji na výkon politické moci. Co pro ně na tom, že Babišovo hnutí získalo skoro třicet procent hlasů, vždyť je přece, z “demokratického hlediska” důležitější, že ho zbylých sedmdesát procet občanů nevolilo. A takovéto demagogické zkratky nyní můžeme z médií slýchat na každém kroku.
Andrej Babiš rozhodně není žádný svatoušek, cesty k jeho miliardovém jmění mají mnohá temná zákoutí a také zcela jistě není jeho primárnám zájmem veřejné blaho většiny, jak on sám tvrdí, ovšem co mu nelze nikterak upírat je jeho přesvědčivé volební vítězství. Osobně ale také neupírám, v tomto ohledu, právo existence nově zrozenému Demokratickému bloku, ovšem jeho kontruktéři mají i se svými idejemi ke skutečné demokracii v praxi hodně daleko!
