Miroslav Lazanski
2.11.2017 Politika
Na Balkáně došlo k novému skandálu. Americký nižší diplomat, emisar Hoit Ji, sekýroval srbského prezidenta jako školáka, což image USA v regionu příliš nepomohlo. „Možná někomu inteligentnímu ve State Departmentu došlo, že není rozumné tlačit Srby, aby seděli na jedné židli, protože většina z nich, kdybyž byla donucena k rozhodnutí, zda si vybrat stoličku americkou nebo ruskou, vybere tu ruskou,“ píše bezpečnostní analytik Miroslav Lazanski ve svém sloupku pro bělehradský list Politika.
Emisar výkonného ředitele pro Evropu a euroasijské záležitosti zamini USA, Hoit Ji, po odletu z Bělehradu přece jen trochu vychladl. Zvláště ve výroku, že „nelze sedět na dvou židlích“, který doplnil o tezi, že „to je možné, ale komplikuje to proces integrace Srbska do EU“. Jeho excelence Kyle Scott, americký ambasador v Bělehradě, asistoval Hoitovi prohlášením, že „země, která chce do EU musí ihned sjednotit svojí zahraniční politiku se zahraniční politikou EU.“ Nevím, co v zahraniční politice Srbska tolik znervózňuje oba pány, jestli jsou to snad ruské MiGy dodané do Srbska (šest kusů MiG-29), nebo je to čtveřice ruských požárníků a jeden pes v rusko-srbském humanitárním centru v městě Niši (západními médii je tento projekt chápán jako budování ruské základny). Když se podíváte na fotky obou pánů, během rozhovorů se srbským prezidentem Alexandrem Vučićem, vidíte, jak jsou jejich tváře napjaté a s vytřeštěnýma očima se snaží usmažit svého protivníka. Jako kdyby byli na hraně propuknutí třetí světové války. A na druhé straně stolu sedí prezident Vučić se dvěma fešnými dámami a ještě jeden pán. Ale ten je tam úplně opuštěný…
Ale budiž, nyní je nám nepřímo naznačeno, abychom „seděli na dvou židlích“. Možná někomu inteligentnímu ve State Departmentu došlo, že není rozumné tlačit Srby, aby seděli na jedné židli, protože většina z nich, kdyby byla donucena k rozhodnutí, zda si vybrat stoličku americkou nebo ruskou, vybere tu ruskou. Neboť ruská židlička je v Srbsku chápána jako jejich vlastní. Alespoň pro většinu národa. Proč je to tak, to je na delší povídání. Kdo nevěří, ať to si ověří. Ve volbách…
Americké poznámky, že musíme, pokud chceme do EU, ihned sjednotit naši zahraniční politiku se zahraniční politikou EU, což znamená zavést Rusku sankce, nejsou zásadního charakteru. Před měsícem pobývalo 28 ředitelů největších německých firem v Moskvě a jednali s Vladimírem Putinem. Nežvanili o počasí, ani o fotbale, ale o navýšení německých investic v Rusku. Čekáte, že americký velvyslanec v Berlínu bude veřejně kritizovat tuto návštěvu? Těžko. Kromě svého řemesla rozumí také pravidlům diplomacie, jak je stanovila Vídeňská konference. Samozřejmě, že to ví i jeho excelence v Srbsku, ale proč to nezkusit, když je to dovolené…
Americko-srbské rozhovory o Kosovu, nebo americké poznámky ke vztahům Srbska a Ruska jsou v samém zárodku zatíženy negací jakékoli kritiky názorů USA, tedy kritiky, která je založena na principech. Amerika požaduje plnou hegemonii v politickém, ekonomickém, vojenském, kulturním a ideologickém prostoru. Něco, co Max Weber definuje jako „charismatická dominance“. A nechce jí ztratit. Kontrolu nad jazykem, koncepcí a smyslem. Amerika nutí ostatní, aby řešili problémy, které sama vytvořila. Definuje šifry, kterými se mají rozklíčovat hádanky, jenž sama vnutila ostatním. Zkrátka, americký despotizmus. A pokud v této pavučině nebalancujeme dost opatrně, mohou se pokusit destabilizovat naši zemi: Rašská oblast (muslimský jihozápad Srbska, někdy zvaná Sandžak), ekonomika a informační technologie. Stejné metody se praktikují v Jižní Americe, jenom místo muslimů využívají obchod s drogami.
Překlad a foto: Michail Stavrev, redakčně kráceno
Miroslav Lazanski – (1950) v Karlovaci, vystudoval právnickou fakultu v Záhřebu, kde začala i jeho novinářská kariéra. Pracoval v několika významných jugoslávských denících, od roku 1991 působí v bělehradském listu Politika. Je autorem deseti knih.
