zajoch 
21.11.2017 Outsidermedia 

Polský ministr zahraničí Waszczykowski řekl, že Polsko je připravené ke spolupráci s Ruskem, avšak z ruské strany nevidí odpovídající postoj k navázání dialogu * Moskva patrně získá na zadním dvorku USA dalšího spojence – Bolívii * USA směřuje k režimu nepropustné izolace a úplné hospodářské blokády Severní Koreje * Pochvala vyslovená Porošenkovi náměstkem ministra zahraničí USA 

V Polsku řekli, jak mnoho mohou dát Rusku

11. listopadu 2017

Den ode dne se zhoršují vztahy Polska s jeho evropskými sousedy. Podlomení důležitého kontraktu na dodávku vrtulníků mu pokazilo vztahy s Francií, Německo je uraženo kvůli požadavku na 6 bilionů dolarů reparací, v případě Ukrajiny se vše soustřeďuje na historii volyňského masakru, která je na prvním místě zájmu strany Právo a spravedlnost ve vzájemných vztazích.

Polský dopisovatel deníku Gazeta Wyborcza Wroński píše, že není všechno tak špatné, s některými zeměmi se vztahy zlepšují. Je zaznamenáno oteplení mezi Varšavou a Minskem, i když zde je možno brát v úvahu dalekosáhlé plány vládnoucí strany. Jestliže Poláci nedokáží urovnat vztahy s Moskvou přímo, chtějí to udělat prostřednictvím dialogu s Minskem.

Důsledkem roztržky Polska se spojenci je jeho obrat na východ a případný restart kontaktů s Ruskem. Vypadá to, že se o to snaží zejména Právo a spravedlnost. Ale Moskva se o to nijak zvlášť nezajímá. Polský ministr zahraničí Waszczykowski řekl přímo, že Polsko je připravené ke spolupráci s Ruskem, avšak z ruské strany nevidí odpovídající postoj k navázání dialogu. Autor poznamenává, že je v evropské politice těžko najít další dva hráče, pro které by bylo vzájemné sblížení výhodnější.

Varšava uvažuje takticky za okolností, kdy je oslaben zájem EU na zachování sankcí proti Rusku. Je tím snižován i význam hlavního stoupence sankcí, jímž je Polsko. Avšak strana Právo a spravedlnost nechce utrpět další ztrátu tváře na mezinárodní scéně. Na druhou stranu má i Rusko zájem na tom, aby tato strana zůstala u vesla: Deník je přesvědčen, že je pro Moskvu, dobré když středoevropský stát vedou lidé, podlamující evropskou jednotu.

Pro polskou vládnoucí stranu je sblížení s Ruskem příležitostí dosáhnout nejhlasitější úspěch v zahraniční politice. Obnovení vývozu na východ zajistí straně podporu hlavní voličské základny – zemědělců. Wroński uzavírá: „Je-li někdo schopen učinit takový tah bez politických důsledků, je to právě Jaroslaw Kaczyński.“

Američtí politologové nedávno předpověděli, že se za 30 let stane Polsko lídrem Evropy a Rusko s Německem zkrachují. V nejbližších desetiletích Rusko a Německo upadnou a na vedoucí pozici se dostane ambiciózní Polsko. Předpokládá se, že Polsko bude usilovat o podstatnější roli v regionální politice, k čemuž mu dopomůže vysoká úroveň vzdělání.

Převzato z Pravda.ru

Velká hra Ruska v Jižní Americe

Sergej Manukov
13. listopadu 2017

Rusko se stalo dost silným, aby mohlo vést boj na několika frontách najednou: V Evropě, na Blízkém i Dálném východě a v Jižní Americe.

Caracas oznámil, že jsou zkoordinovány podmínky pro úmluvu na refinancování venezuelského dluhu u Moskvy a že úmluva bude podepsána tento týden.

Za několik dní odcestuje Vadimir Putin do Bolívie. Půjde o jeho první návštěvu jihoamerické země, s níž jsou dosud vztahy RF na nižší úrovni než s Venezuelou, Nikaraguou a Kubou. V La Pazu proběhne ve dnech 20. až 24. listopadu summit dvanácti zemí vyvážejících ropu. Zde se zřejmě očekává průlom v oboustranných vztazích. Moskva tak patrně získá na zadním dvorku USA dalšího spojence. Bolívijský novinář deníku El Deber informoval o setkání ruského velvyslance v Bolívii s bolívijskou vládou, na kterém se projednávala Putinova návštěva: „Posoudili jsme různé aspekty dvoustranných vztahů mezi Ruskem a Bolívií a došli jsme k závěru, že se naše postoje v mnohém shodují. Velmi důležité je, že máme společnou ideologii.“

Dne 24. října Rusko vetovalo rezoluci RB OSN o ročním prodloužení činnosti mezinárodních inspektorů vyšetřujících užívání chemických zbraní v Sýrii. Bolívie, která je podle rotačního principu nyní členem RB, také hlasovala proti této rezoluci.

Ve vztazích Ruska a Bolívie zaujímá důležité místo energetika. Gazprom zde pracuje od podpisu memoranda v roce 2007, které se týká součinnosti s bolívijskou státní společností Yacimentos Petrolíferos Fiscales Bolivianos. Ruský gigant loni zahájil přípravu ložiska v Inkahuazi a pro rok 2018 je naplánován počátek prací na ložisku Azero. Podle National Interest se dále zajímá o ložiska v místech Laleiba, Vitiaquia a Maididi. V tiskovém prohlášení zveřejnil Gazprom úmysl obou zemí vytvořit společný podnik na prodej plynu v Argentině a v Brazílii. National Interest má zato, že není důležité, zda bude podnik realizován nebo ne, ale hlavní je, že to svědčí o těsných svazcích Gazpromu a Bolívie.

Bolívijská agentura pro atomovou energii (ABEN) a ruský Rosatom podepsaly v září 2016 kontrakt na výstavbu Výzkumného technologického centra pro atomovou energii (NRTC) ruskými specialisty. Bude stát ve městě EL Alto a sestávat z lehkovodního jaderného reaktoru, víceúčelového experimentálního centra, výrobních budov a různých laboratoří. Náklady mají být přes 300 milionů USD. První objekty mají stát v roce 2019. Rosatom posiluje své svazky s bolívijskou universitou v San Andreas.

Při návštěvě ruského prezidenta se očekává podepsání kontraktů na prodej ruských zbraní a vojenské techniky. Velitel vojenských leteckých sil Bolívie poradil prezidentu Moralesovi, aby nakoupil v Rusku cvičná bojová letadla Jak-130 a zaměnit jimi dosavadní Lockheed T-33.

Pochopitelně že je bolívijský obranný rozpočet značně menší než venezuelský, ale přece jen je tato země jedním z potenciálních a přitažlivých trhů pro ruský vojensko-průmyslový komplex. Morales hodlá modernizovat své ozbrojené síly. Nedávno nakupoval u francouzské společnosti vojenskou techniku, včetně radarů. Mezi Ruskem a Bolívií dávno žádné obchody nebyly, až v srpnu byly podepsány dohody o spolupráci ve vojenské sféře. Podle National Interest jde o první krok na cestě k dobytí bolívijského trhu zbraní.

Na fóru vývozců plynu budou projednávány energetické otázky. Světová média a obzvláště americký tisk budou bedlivě sledovat jednání ruských a bolívijských delegací. Vazby Ruska a Bolívie nebyly doposud na nikterak vysoké úrovni, mají tedy velkou perspektivu rozšíření a prohloubení.

Převzato z News-front.info

Alternativní plán Moskvy a Pekingu pro Koreu

Alexandr Voroncov
15. listopadu 2017

V červenci vydaly Rusko a Korejská lidově demokratická republika společné prohlášení k okamžité deeskalaci válečného napětí na Korejském poloostrově realizací „dvojitého zmražení“. Šlo o ruský tří etapový plán urovnání cestou okamžitého zahájení rozhovorů. Předpokladem je skutečné snížení vojenské aktivity a upuštění od válečné rétoriky.

Podle Ruska je jedinou reálnou cestou k denuklearizaci poloostrova postupný posun od nejjednodušších otázek ke složitým. Má probíhat podle nové regionální struktury – záruky rovné bezpečnosti pro všechny, včetně normalizace mezistátních vztahů mezi KLDR a USA a KLDR a Japonskem. Patří sem i nahrazení Dohody o příměří z roku 1953 komplexním systémem míru na Korejském poloostrově a v severovýchodní Asii. Washington plán okamžitě zavrhl s tím, že v něm vidí snahu Moskvy a Pekingu zničit systém amerických vojensko-politických svazků v této oblasti. Představitelka USA v RB OSN jej nazvala urážejícím. Jaké asi jsou cíle USA na Korejském poloostrově, jestliže odmítají návrhy na jednání ještě krok od osudové hranice?

Letos v létě během dvou týdnů upozornila americká zpravodajská služba na zvýšení počtu jaderných hlavic ve výzbroji Severní Koreje z dvaceti až pětadvaceti na šedesát. Korejci jsou také schopni jadernou munici miniaturizovat a datum, kdy dokáží zasáhnout území USA, se přiblížilo. Únik těchto informací byl zřejmě cílený. Není znám jejich zdroj, ani komu jsou určeny.

Hodnocení ruských odborníků je odlišné a mnohem zdrženlivější. Ředitel úřadu pro otázky nerozšiřování a kontroly nad jadernými zbraněmi ministerstva zahraničí RF Uljanov řekl pro agenturu Bloomberg, že KLDR nemůže udeřit na USA raketami na dlouhou vzdálenost dříve než za 2 až 3 roky, a to pokud se nenajde politické řešení. Během této doby vláda Severní Koreje nevyhnutelně získá mezikontinentální balistické rakety. „Musíme tento program zastavit hned,“ řekl Uljanov.

To, co bylo doposud užito jako brzda raketového jaderného programu KLDR, nefunguje. Jsou to především neustále nové sankce Západu a odmítání dialogu. V roce 2017 již byly RB OSN přijaty 4 rezoluce s tvrdými restrikcemi. V roce 2016 byly 3 a od roku 2006 již 18. Přitom se za tu dobu raketový jaderný program urychlil a dosáhl pokroku.

USA směřují k režimu nepropustné izolace a úplné hospodářské blokády Severní Koreje. To ale neodpovídá prohlášení státního tajemníka USA, že nemají v úmyslu urychlit kolaps KLDR. Takto se situace blíží k osudové hranici. Uvedený postup Washingtonu neumožňuje Kimovi, aby se snažil zmírnit své jednání. Velice dobře chápe, že souhlas s variantou návrhů USA na jednání znamená kapitulaci a „rychlou smrt“ státu. Existuje zkušenost z minula, z případů Miloševiče, Husajna a Kaddáfího, že maličký ústupek povede k lavině dalších požadavků ze strany USA, nekonečných a stále vlezlejších inspekcí s nevyhnutelným a rychlým koncem – likvidací státu Severní Korea.

Rusko stále hlasitěji upozorňuje, že potenciál sankcí je vyčerpán a další nátlaky na Pchjongjang jej nezastaví. Na to upozornil ve svém projevu Putin, když řekl, že spoléhat výhradně na nátlak je chybné a neperspektivní a že se problémy musí řešit cestou přímého dialogu všech zainteresovaných stran bez určování předběžných podmínek. Podle Putina jsou provokace, nátlak a válečná a urážlivá rétorika cestou, která nikam nevede.

Je naděje, že současné kolo výhrůžek, provokací a krajní neústupnosti je přípravnou fází k seriózním jednáním, v nichž si obě strany chtějí připravit co nejlepší startovní pozici. Z druhé strany, aby nepřekročili osudovou hranici, je potřeba nikoliv čekat, ale energicky jednat už nyní. Proto Rusko nekompromisně stojí za názorem, že ne sankce proti KLDR, ale jen dialog může zabránit nenapravitelnému. Prezident Putin na Východním ekonomickém fóru ve Vladivostoku řekl: „Neuznáme Severní Koreji jaderný status. Zároveň je jasné, že vyřešit problémy Korejského poloostrova pouze sankcemi a nátlakem není možné. Nemá cenu podléhat emocím a zahánět Severní Koreu do kouta. Dnes musí více než kdy jindy všichni projevit chladnokrevnost a vyhnout se krokům vedoucím k eskalaci a napětí. Bez politických a diplomatických nástrojů posunout vytvořenou situaci je krajně složité a chci-li být přesný, myslím, že to vůbec není možné.“ Prezident připomněl, že šestistranná jednání nebyla pohřbena jen KLDR. V roce 2005 se zainteresované strany „prakticky ve všem dohovořily … KLDR souhlasila s ukončením jaderného programu a druzí účastníci slíbili rozšířit jednání. Jenže bylo požadováno po Severní Koreji i to co neslíbila a situace tak postupně degradovala na nynější úroveň,“ připomenul Putin.

Ministr zahraničí Lavrov potvrdil Putinova slova na summitu APEC 8. listopadu s tím, že hrozby a urážky k ničemu nepovedou. Je potřeba se domlouvat podle ruského a čínského návrhu, k tomu alternativa není.

Dnes se to jeví tak, že kvůli zostřující se krizi mezi Pchjongjangem a Washingtonem a zkomplikování vztahů mezi Severní Koreou a Čínou zůstalo Rusko jediné mezi vedoucími mocnostmi, které s KLDR zachovává konstruktivní spolupráci. V poslední době se v Moskvě střídají vyslanci ze zainteresovaných států, především z USA, KLDR, ČLR a Jižní Koreje. Někteří hledí na Rusko s nadějí, jiní s opovržením, ale vždy jako na důležitého hráče s potenciálem posilovat na Korejském poloostrově vyváženou situaci.

Pro mnohé bylo neočekávané vydání výnosu prezidenta RF č. 484. Někteří si to vysvětlovali jako neočekávaný průlom ve vztazích Ruska k Pchjongjangu, že se Moskva rozhodla potrestat jej za raketový jaderný avanturismus. Ve skutečnosti je to jinak.

Je chybou myslet si, že jsou současné sankce Moskvy reakcí na poslední, šestou jadernou zkoušku ze 3. září 2017, kvůli které přijala RB OSN rezoluci 2375. Jenže ve výnosu prezidenta RF se mluví o odpovědi na předešlý pátý jaderný výbuch z 9. září 2016.

Mnohá media představila Putinův krok jako potvrzení, že se Moskva nakonec rozhodla připojit k úsilí Západu o úplnou izolaci a hospodářskou blokádu Severní Koreje. Ve skutečnosti mají opatření souvislost s rezolucí RB OSN č. 2321 z října 2016 a reagují na pátý jaderný výbuch. Tehdy se Rusko řídilo povinností plnit spolu s dalšími státy vůči KLDR přijaté restrikce.

Proč k tomu došlo až nyní? Protože postup zpracování mezinárodních závazků do realizace státem v Rusku trvá přibližně rok. Představuje to řadu administrativních kroků a posledním je předání zpracovaného materiálu administrativě prezidenta k vydání jeho výnosu.

Poslední říjnové restrikce nemají nic společného s přehodnocením postoje Ruska ke KLDR. Moskva vystupuje za denuklearizaci Korejského poloostrova, ale výhradně mírovou diplomatickou cestou. Chápe motivy k jednání Pchjongjangu a příčiny vyrobení jaderné zbraně, ale jaderný status mu nepřiznává.

Rusko vychází ze svých závazků jakožto jeden z účastníků Dohody o nešíření jaderných zbraní a také z vlastních národních zájmů a velmi mu záleží na zachování celosvětového režimu nešíření zbraní hromadného ničení. Samozřejmě, že sankce omezují možnosti hospodářské spolupráce mezi oběma zeměmi, ale když se KLDR rozhodla provádět zkoušky, znala ruský postoj a chápala, co bude ze strany Ruska následovat.

Rusko současně uznává zákonné jednání KLDR pro vlastní bezpečnost a snaží se najít pro ně pochopení u všech zainteresovaných stran, především u USA, Jižní Koreje a Japonska. Usilovně vystupuje za co nejrychlejší obnovení jednání v různých směrech, včetně americko-severokorejského a mnohostranného. V Pchjongjangu to dobře vědí.

Alexandr Voroncov je vedoucí sekce Koreje Institutu orientalistiky Ruské akademie věd, kandidát historických věd, docent Moskevského státního institutu ministerstva zahraničí Ruska.

Převzato z Fondsk.ru

Ukrajina – mafiánský svět USA

Oleg Miklaševskij
17. listopadu 2017

Ukrajinu navštívil večer 15. listopadu nový vysoce postavený správce – náměstek ministra zahraničí USA pro otázky Evropy a Eurasie, nástupce Nulandové, West Mitchell.

Státní department USA o návštěvě neinformoval, ale pokud je možno věřit Porošenkovým webovým stránkám, pochválil jej takto: „To čeho jste vy a váš tým dosáhli ve velmi krátkém intervalu, je udivující. Jednoduše fenomenální, že bylo tolik uděláno za poslední tři roky.“ Jestliže nebyla Mitchellova slova galantním výsměchem, potom byla podle všeho cílem „revoluce důstojnosti“ a potopení Ukrajiny do jejího současného mafiánského stavu. Přitom se Porošenko beze studu vychvaloval: „Jsem naprosto přesvědčen, že ve světě není ani jediná země, která zavedla takový počet reforem v různých oblastech v době války. Máme pevnou podporu v USA.“

Mitchell je po Volkerovi druhý americký úředník vržený Trumpem na Ukrajinu. Zde byl popáté 27. října a pracoval na pokračování michomajdanu. Dne 13.listopoadu se v Bělehradě setkal se Surkovem kvůli možnému nasazení mírových sil na Donbase. Setkání nic nevyřešilo. Kreml byl ochoten přistoupit jen na tři body z 29, jež navrhovaly Spojené státy.

Porošenkova tisková služba informovala: „Náměstek státního tajemníka USA potvrdil ochotu podporovat úsilí Ukrajiny k obnovení svrchovanosti a územní celistvosti země i v případě agrese Moskvy proti ukrajinskému státu.“ Znamená to, že si Ukrajina vše vykládá jako výhrůžky Washingtonu.

Mitchell se setkal i s Parubijem, Hrojsmanem a dvěma představiteli „Opozičního bloku“ – oligarchy Levočkinem (v roce 2013, když vedl Janukovyčovu administrativu, vyprovokoval majdan a rozněcoval jej všemi TV kanály) a Bojkem. Parubij žádal nového bosse o letální zbraně pro Ukrajinu. Smyslem jednání Hrojsmana s Mitchellem bylo prohloubení závislosti Ukrajiny na MMF a Světové bance, jejíž dluh u těchto dvou institucí raketově roste. Ukrajina letos nedostane oznámenou pátou tranši 19 miliard USD. Souvisí to s moratoriem na prodej ukrajinské půdy do ledna 2018. Tak se postupuje se státem ztrativším svrchovanost, s pouhou mafiánskou aglomerací. Ukrajina padla do závislosti na USA.

Západ se snaží dát Ukrajině určitou stabilitu, aby mohla existovat do jakési doby X, do níž by byla změněna na kolonii – nástupiště. Ale zachovat stabilitu při boji šmelinářů, nacistů a klanů není jednoduché. Boj se stupňuje. V říjnu zahájil Národní protikorupční úřad trestní stíhání generálního prokurátora Lucenka a poté na oplátku generální prokuratura zahájila trestní stíhání šéfa Národního protikorupčního úřadu Sytnika. Zároveň téhož dne jakási „konkurzní komise“ zvolila novou silovou strukturu – Státní vyšetřovací úřad. Ten byl vyzván k vyšetřování trestního stíhání pracovníků Služby bezpečnosti Ukrajiny a Národní protikorupční prokuratury. Čili jde o nejmocnější úřad ve srovnání se jmenovanými a na jeho šéfa hned vytáhli množství kompromitujícího materiálu. Není daleko doba, kdy budou muset Američané budovat ještě jeden super-silový úřad.

Mezitím se projevila mafiánská existence ukrajinského režimu ve všem. Nahoře bojuje Sytnik s Lucenkem a Avakov s Porošenkem, dole jsou zastrašováni nespokojení. Vůdce nacistické C14 ve své prostotě řekl, že SBU využívá lidi ze své organizace, z Azova a z Pravého sektoru, pro rozprášení „vatniků“. Mafiáni v Radě kryjí svoji existenci „patriotismem“. Prý jsou kvůli budoucnosti svých dětí povinni přesunout válku na území země agresora – RF.

Pod Portošenkovým bokem je mafiánství ještě jiné. Klube se nový megaskandál spojený s Porošenkovou ženou Marinou. Je podezřelá z rozkrádání peněz ze Sorosova fondu „Obroda“. Kontroluje přijímání dobročinných částek a darů mezinárodních charitativních organizací nebo dobrovolnických organizací i jednotlivých občanů. Porošenková osobně „spravuje“ předávání prostředků do jednotlivých fondů a účastní se akcí těchto fondů. Přitom za získávání peněz od mezinárodních organizací na falešné fondy odpovídá zástupce prezidenta pro administrativu Pavlenko. Tyto zprávy přináší Luxembourg Herald.

Něco napovídá, že jsou to polínka do ohníčku michomajdanu.

Převzato z Fondsk.ru