Ivan David
28. 10. 2017
Novinář: Nežil jsem nadarmo, jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat! (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)
Masy mudrujících politologů a novinářů nás zahrnují úvahami o politické situaci, ačkoli je celkem přehledná: Babiš a 8 trpaslíků. Ing. Babiš ovšem volby vyhrál jen potud, že získal nejvíc hlasů. Nemá ovšem většinu. A ostatní se shodnou jen na jediném, s Babišem ne, ani tolerovat jeho vládu nebudou. Je samozřejmé, že prezident Zeman pověří majitele hnutí ANO sestavením vlády, a v tuto chvíli se zdá být nepochybné, že ji sestaví. Slibuje, že také z odborníků nejen takových, jako je vojenský expert Stropnický. Je také vysoce pravděpodobné, že prezident Zeman vládu jmenuje a ta v Poslanecké sněmovně nezíská důvěru.
Server ECHO 24, publikoval článek “Babišova vláda bez důvěry? Zeman by vyvolal ústavní krizi, míní právníci” ZDE. Už z nadpisu je evidentní, že článek má hlavně popouzet proti prezidentovi. Takové články píší profesionální novináři, tedy ti, kteří jsou za naplnění očekávání zaměstnavatele placeni. Proto se dozvídáme, že náš prezident je hrozbou, pokud “by umožnil menšinové vládě Andreje Babiše vládnout, aniž by i po třetím pokusu získala důvěru”. Způsobil by totiž ústavní krizi. Dozvídáme se, že prezident “prakticky řekl”, že není Babišova vina, že s ním nikdo jiný nechce vládnout. Podle “některých scénářů” Babiš důvěru nebude potřebovat, protože jakýsi “Zeman” bude jeho vládu v demisi stejně podporovat.
Ústavní právníci vědí jak na to, podle nich je třeba postupovat nejen podle Ústavy ČR, ale také podle zvyklostí a “obvyklostí”. Například odborník na ústavní právo Jan Kysela soudí, že v ústavě je sice napsáno, že prezident vládu po neúspěšném sestavení rozpustit “může” a nikoli musí, ale kdyby to neudělal, způsobil by ústavní krizi. “Nemá jiné východisko, než sněmovnu rozpustit.” Pokud by přece jen “Zeman” ani po třech neúspěšných pokusech sněmovnu nerozpustil, “mohla by přijít žaloba na hrubé porušení ústavního pořádku”. Prostě jakýsi blíže nespecifikovaný “Zeman” je zločinec, který ohrožuje ústavní pořádek.
Ústavní právník Jan Kudrna podle ECHO24 soudí, že “kdyby to mělo směřovat k tomu, že by tu čtyři roky byla vláda bez důvěry, nebo by někdo dělal kroky, které k tomu směřují, tak by to bylo velmi protiústavní”. Nevěděl jsem, že něco může být malinko protiústavní a něco “velmi”. “A když všechny přestanou dodržovat zákony, tak nastane anarchie.” Asi něco jako Švejkova představa Karlova náměstí a na každém stromě jeden voják bez disciplíny.” Velmi mě uklidňuje, že tady anarchie není, protože aspoň někdo dodržuje zákony. Zřejmě to jsou ústavní právníci. Je jistě příjemné zjištění, že ten bordel, který nás zde obklopuje je v mezích zákona, jelikož jsme právním státem, nebo alespoň právnickým.
Pod mezititulkem “Babiš bude hledat podporu těžko” jsem se dočetl, že Babiš bude hledat podporu těžko. Ale to nevadí, ústavní právník Aleš Gerloch ví jak na to: “Někdo, kdo ji aktivně nepodporuje, ji může podpořit pasivně. Ať už třeba celý poslanecký klub, nebo jednotliví poslanci.” Praktická rada. Ústavní právník by zachránil situaci.
Paní redaktorka ovšem ví, že: “Zeman je připravený hrát politickou hru v Babišův prospěch”. Vidí tomu Zemanovi do hlavy. To musí být ale hodně jednoduchý člověk!
Nahlížím to trochu odlišně od ústavních právníků, kteří nesou odpovědnost jen za svoji odbornou kariéru a odlišně od paní redaktorky, která je placena za to, aby už s předstihem dokázala, jak “Zeman” selže.
Voliči i nevolící občané s volebním právem rozdali karty. Většinovou vládu s takovými kartami nesestaví nikdo. Stojí za to si karty pečlivě prohlédnout, jestli by s nimi nešlo hrát betla. Pan prazident to jistě udělal. Nové volby si v krátké době nemůže přát nikdo jiný než Andrej Babiš, protože jediný má peníze na další volby. Navíc by zřejmě znovu vyhrál a pravděpodobně s větším náskokem. Je možné, že přesto nikdo Andreje Babiše nepodpoří. Jako poslanec jsem opakovaně zažil situaci, kdy si poslanci přáli, aby návrh prošel, ale nikdo pro něj nechtěl hlasovat – a on neprošel… Poslaneckou sněmovnu pak zachvátí zvláštní hrůza z bezradnosti a čeká se, kdo se obětuje a v tomto případě zabrání opakování voleb.
“Vládnout” s menšinovou vládou lze jen tak, že vláda činí jen to, co si přejí také opoziční strany. Za podporu se platí ústupky a vymahatelným příslibem jiné podpory. Za neprosazení programu se platí ztrátou voličské podpory. Díky vzájemnému vydírání mohou “neprojít” skutečně zásadní věci a může vzniknout krize skutečná, nejen ústavní.
Za sebe dodávám, že společnost v krizi je a směřuje k jejímu prohlubování. Vyhrocení krize v horizontu měsíců si nepřeji, protože nikdo není připraven k jejímu řešení. Vleklá krize s sebou nese naději, že vygeneruje řešení, které by tentokrát nebylo jen ku prospěchu oligarchů, zahraniční mocnosti a jejich loutek. A to tím spíše, že ke krizi směřuje vývoj i jinde v Evropě i mimo ni.
