Svět ruskýma očima 424

  • Datum příspěvku 22. října 2017
Svět ruskýma očima 424
Avatar
--- ---

zajoch
22.10.2017 Outsidermedia

Washington se tvrdě brání veškerým snahám o přechod na jinou měnu při obchodování s ropou, než jsou petrodolary * Velká hra byla zahájena zavražděním ruského velvyslance Gribojedova v Persii * V Brazílii veřejně vystupuje již třetí generál s myšlenkou na státní převrat

Konec finančního panování USA: Putin dává výzvu petrodolaru

Ilja Novickij
6. října 2017

Žárlivost Washingtonu na zbrojní kontrakty Saúdů s Ruskem je zapříčiněna životně důležitým aspektem pro USA.

Od objevení se petrodolaru se zbrojní obchody se Saúdskou Arábií staly zárukou monopolu dolaru při obchodování s ropou. Leč s orientací Rijádu na ruský zbrojní trh může petrodolar utrpět, a to zejména s ohledem na pronikání jüanu a barterových obchodů na asijský trh s uhlovodíky. K nákupu ropy jsou nezbytné dolary a proto je mohou v USA neustále tisknout. Kvůli monopolu na trhu s ropou se Washington tvrdě brání veškerým snahám o přechod na jinou měnu. Prvními oběťmi snahy o změnu placení byly Irák a Lybie. Vůdci těchto zemí doplatili životem na pokusy o přechod na platby eury nebo africkými „zlatými dináry“. Katar se stal v perském zálivu vyvrhelem, protože přijímal za plyn miliardy jüanů. Venezuela se dostala do nemilosti za odmítnutí přijímat za ropu dolary, což bylo odpovědí na sankce USA. Monopol dolaru byl v posledních letech podstatně oslaben zásluhou Ruska a Číny.

Ruský vůdce Vladimir Putin je jediný ze světových vůdců, který otevřeně oznámil nepřípustnost dalšího trvání bezprávné konkurence na finančním trhu

Asia Times napsaly, že Putin vrhl ohromnou „bombu“ na nedávném summitu BRICS v Xianmenu, když promluvil o nezbytnosti reforem pro „překonání přílišné převahy omezeného množství rezervních měn“. Byla to také zakódovaná informace, že se země BRICS budou snažit obejít petrodolar.

Brzy poté dal Putin pokyn převést od roku 2018 domácí platby v ruských přístavech z dolarů na rubly. Zbrojní obchod Ruska se Saúdskou Arábií je dalším krokem na cestě k pádu světové hegemonie petrodolaru. Obchod Ruska se Saúdskou Arábií je značně menší než obchod uzavřený v květnu s Američany, přesto provedla Moskva „tah koněm“, když se rozhodla umístit v tomto království zbrojní výrobu (automat Kalašnikov a „munici různého druhu“). 

V každém případě bude nyní segment palných zbraní odebrán ze zajištění dolaru ropou. Krom toho Vladimir Putin obnovil vytváření zlatých devizových rezerv Ruska orientací na zlaté rezervy národních měn a nikoliv na burzovní spekulace.

Dnes vede Ruská federace v podílu bankovního zlata, který představuje 27 %. Zlatý ekvivalent bude také stanoven pro obchodování s ropou.

„Nové empirické pravidlo“ pro ropný průmysl podle Nikkei Asian Review vstoupí v platnost, až Čína zahájí budoucí kontrakty na surovou ropu v čínských jüanech, které budou plně konvertibilní se zlatem. Takto umožnilo posílení Ruska v éře prezidenta Putina vstoupit do nové nadnárodní úrovně boje se světovou hegemonií petrodolaru, která slouží zločinným cílům expanze USA.

Moskva se tiše postavila do čela hnutí proti monopolu dolaru a veze za sebou nejen země BRICS, ale též Saúdskou Arábii, která je v petrodolarovém monopolu hlavním partnerem USA. Geniální finanční partie Putina bude příkladem pro další, aby posílily boj proti neomezenému tiskařskému stroji a tak vytvářenému chaosu.

Převzato z Rusvesna.su

***

Velká hra: Perské motivy

Igor Šumějko
15. října 2017

Velká hra ještě není válka, je to obratné balancování na hraně. Může však ve válku přerůst, jako tomu bylo u krymské války v letech 1853 až 1856.

Jeden ze zakladatelů současné geopolitiky Brit Mackinder (1861 až 1947) poukázal na konfrontaci v důsledku protikladu „heartlandu“ (srdce kontinentu Eurasie a Ruska) s námořními mocnostmi. Považoval spojení heartlandu (hypoteticky spojenectví Ruska s Německem a možná i s Čínou) za smrtelné nebezpečí pro vládce moří. V Mackinderově době bylo pro Británii důležité zachovat své panství nad Východní Indií – gigantickým konglomerátem, zahrnujícím současnou Indii, Pákistán, Bangladéš, Ceylon a několik souostroví a knížectví.

Došlo k politickým změnám, Indie se stala nezávislou, Persie a Egypt oslabily a dostaly se mezi polokoloniální státy, osmanské Turecko se rozpadlo, z Ruské říše se stal Sovětský svaz a později Ruská federace, v seznamu námořních velmocí přenechala Británie své první místo USA, ovšem protiruské směřování geopolitiky Anglosasů se nezměnilo. Rusku, které zůstalo srdcem světa, bylo potřeba tuto roli sebrat. Nesmělo být základním kamenem heartlandu, aby Anglosasové získali rozhodující vítězství ve Velké hře. 

Kniha Sergeje Dmitrijeva Poslední rok Gribojedova ukazuje, že Velká hra byla zahájena zavražděním ruského velvyslance Gribojedova v Persii (1829) a dokládá hluboký geopolitický rozměr této události. Autor ve své době skutečně prolezl Írán.

Dmitrijevova sedmsetpadesátistránková kniha pojednává o podrobnostech osobního života ruského básníka, ale také o pečlivém prošetření jeho vraždy, jako důsledku nepokojů, podnícených Angličany v Teheránu po Turkmenčanské smlouvě z roku 1828 (zásluha Gribojedova a Paskeviče). Byl to pro Rusko jeden z nejúspěšnějších diplomatických činů v 19. století. Činnost Gribojedova v Persii spočívala v získání 20 milionů v kontribucích, návratu zajatců a v zajištění dlouhodobého míru mezi Ruskem a Persií.

Po sérii válek v 18. a začátkem 19. století se mezi Ruskem a Persií ukázaly určité body geopolitické rovnováhy a byla snaha o spolupráci. Nejdůležitější výsledek byl, že válka z let 1826 až 1828, ukončená Turkmenčanským mírem, byla mezi Ruskem a Persií poslední válkou a Gribojedovem uzavřený mír trvá dosud. Ustál těžké krize vyvolané anglickými intrikami, ustál i smrt Gribojedova, revoluce a světové války.

Téměř 200 let byla nevyjasněná otázka skutečného původce rebelií v Teheránu. Byla to vzpoura nelítostná a měla vůbec smysl? Dmitrijev dokládá: Gribojedova zavraždila intrika anglických diplomatů Willocka a McNeilla a z širšího pohledu celé britské zahraniční úřadovny. Intrika byla tak rozvětvená, jak rozsáhlý a pro Británii děsivý byl projekt Gribojedova na dlouhodobý svazek Ruska s Persií.

Citace z knihy Sergěje Dmitrijeva:

Angličané nepřiznávají účast na teheránských událostech, poukazujíce na přátelské vztahy Gribojedova s anglickým vyslancem MacDonaldem, avšak zapomínají na skupinu avanturistů Willocka a McNeilla, zastupující zájmy agresivní anglické elity. Počátkem roku 1828 ministerský předseda Velké Británie Wellington mířil ke konfrontaci s Ruskem. Vítěz od Waterloo, dříve sloužící u Východoindické společnosti, který pro ni vybojoval polovinu Indie, požadoval od svých diplomatů a zpravodajců opět proti sobě poštvat Persii a Rusko. V polovině roku 1828 začala v Anglii skutečná hysterie spojená s tím, že Rusové došli do Araxu a připravovali se překročit Indus. Dne 2. října 1828 si Wellington zapsal do svého deníku: „Nemůžeme více spolupracovat s Ruskem. Postavíme se proti a rozvážeme si ruce. Tak či jinak se musíme Ruska zbavit.“ Lord – strážce tajné pečeti Ellenborough: „Naše politika v Evropě a v Asii musí mít jediný cíl – jakkoliv omezit ruský vliv. … V Persii, jakož i všude je potřeba vytvořit předpoklady pro to, aby při první nutnosti byl zahájen rozsáhlý ozbrojený boj proti Rusku.“ Zápis z deníku Ellenborougha: „Jakmile se Rusové připojí k chanátu Chiva, musíme obsadit Láhaur a Kábul. Nemáme zájem setkat se na březích Indu s nepřítelem.

Účelem Dmitrijevovy knihy není zkoumání vraždy Gribojedova po formální stránce, ale objasňuje podrobnosti začátku Velké hry, odhaluje stabilní algoritmy anglosaské politiky na Blízkém východě. Dnes má jeden z hlavních úkolů – snažit se vytvořit kontrolu nad ve světě největší zásobárnou ropy a plynu a neztratit ji. Prostředkem k tomu jsou jim vpády, převraty, války a vraždy.

Po 125. letech od zavraždění Gribojedova vinou britských intrik se stal Írán objektem operace Ajax, kterou zosnovaly speciální služby Velké Británie a USA. Po státním převratu byl svržen íránský předseda vlády Mossadek, který znárodnil anglicko-íránskou ropnou společnost. Tak si Anglosasové vrátili ropu a šáha, který před tím uprchl do Říma, vrátili do Íránu. Za hlavní povinnost měl utrácet zisk z ropy na Západě.

Islámská revoluce v roce 1979 pozměnila karty Anglosasů, ale logiku jejich Velké hry nezměnila. Specialisté Velké hry se po rozpadu Sovětského svazu usilovně snaží přetvořit Eurasii na Velkou šachovnici a na ní od Sýrie a Íránu až po Korejský poloostrov zcela dominovat.

Převzato z Fondsk.ru

*** 

Vojenský převrat v Brazílii: Poté všude?

Ljubov Stěpušova
18. října 2017

Již přes 50 let zraje v Brazílii vojenský převrat. Lid je unaven z bezvládí, korupce, růstu pouliční zločinnosti a návratu chudoby. Je špatná taková civilizace, když umírají demokratické instituce? Lidé si přejí řád.

V Brazílii veřejně vystupuje již třetí generál s myšlenkou na státní převrat. První řekl: „Buď státní instituce rozhodují politické problémy soudní mocí a vytlačují z veřejného života všechny, kteří se zapletli s nezákonnou činností, anebo musíme prosadit my svoje rozhodnutí.“ Jeho bezprostřední velitel, velící pozemním vojskům, jej nazval „velkým vojákem“ a potvrdil, že ozbrojené síly mají mandát na zásah v případě, „že nastane v Brazílii nevyhnutelný chaos“. Podobně se vyjádřil i jeden z generálů v záloze.

Občanská vláda na taková prohlášení nereaguje. Je přesvědčena, že ji zaštiťuje ústava z roku 1988, která zakazuje vojákům míchat se do politiky. Jenže vojáky to nezastavuje, oni cítí potřebu společnosti. Podle novin Folka de Sao Paulo „mají Brazilci vysokou tendenci podporovat autoritářské myšlenky, 21 % Brazilců má zato, že je za určitých podmínek diktatura lepší než demokratický režim“.

 

Proč jsou v Brazílii takové nálady?

Brazilské soudy již po tři roky řeší mnoho případů korupce mezi vysokými úředníky. Z dřívějších vlád jsou to exprezidenti Lula da Silva a Dilma Rousseffová, současný prezident Temer a sedm členů jeho kabinetu. Mnozí ministři již dostali skutečné tresty. Odsouzeni jsou i někteří politici, mezi nimi iniciátor impeachmentu Dilmy, mluvčí parlamentu Cunha za praní špinavých peněz na účtech ve Švýcarsku.


Řeší volby 2018 problém?

Před prezidentskými volbami 2018 roste popularita krajně pravicového politika Bolsonara, stoupence vojenské diktatury. Doposud není jasné, kdo jej zastaví. Lula da Silva by měl naději na zvolení, v průzkumech má 30 % hlasů, ale je již odsouzen soudem v první instanci na 9 let vězení kvůli přijetí velkého daru od společnosti Petrobras za poskytnutí státních zakázek za zvýšené ceny. Proto nebude možná smět kandidovat. Na druhou stranu jsou mnozí Brazilci znechuceni, proč soud nezbavil funkce současného prezidenta, který je obviněn z podplacení poslanců penězi společnosti Odebrecht. Proč je dosud na svobodě Neves, soupeř Dilmy ve volbách 2014, když je podezřelý ze získání úplatku od státní energetické společnosti Furnas, podobně jako v případě Petrobrasu. Co je zde jiného než tomu bylo u Luly da Silva?

Zřejmě jsou zkorumpované i brazilské soudy. Soudce v případu Odebrecht a Lava-Jato (pračka peněz) Moreau byl na stáži na Harvardské právní škole na programu „Odpor praní špinavých peněz“. Účastnil se v Brazílii seminářů ke zvýšení kvalifikace v těchto otázkách. Že by Washington platil Moreauovi jeho služby?

 

Opět se Američanům cosi zvrtlo

Po sesazení Dilmy a příchodu proamerického prezidenta Temera nezačala ekonomika růst, ale po neoliberálních reformách se snížila sociální pomoc, penze, pracovní právo a zdražilo se komunální bydlení. Zvýšila se pouliční zločinnost a strach obyvatel. Proto je zasahování armády přijímáno. Oživil se separatismus na jihu Brazílie – sedmého října tam proběhlo referendum o nezávislosti. Po severovýchodních státech, které se chtějí od Brazílie oddělit, nedávno s triumfem projel Lula da Silva. Generál Paiva napsal, že „Brazílie není pojištěna proti konfliktům mezi svazovými státy, jak je patrné ze současných politických souvislostí.“

Logicky se dá předpokládat, že se rozhodli nepopulárního Temera nahradit „tvrdou rukou“ vojáků s ponecháním neoliberálních tendencí v ekonomice. Je otázka, půjde-li Američanům v tomto případě vše podle jejich přání.

Vojáci jsou nepředvídatelní

Ani mezi vojáky není jednota, a proto je těžké předpovědět, jak se zachovají po převzetí vlády. Někteří jsou liberálové a jiní více nacionalističtí a nacionalisticky autoritativní. Takto se na současnou Brazílii dívá profesorka Pařížské univerzity Chiriová, která k tomu řekla: „Nevím jaké tendence zvítězí. Mohou uvěznit všechny, aby dostali moc, poslat celou Stranu brazilského sociálně demokratického hnutí do vězení, mohou v případě vítězství Lula da Silvy vyrukovat s tanky.“ Také by bylo možno vsadit na Bolsonara, aby převrat vypadal demokraticky.

Je třeba vědět, že existuje ještě další aspekt, který vojákům rozvazuje ruce: prezident, kterého nezvolil lid (Temer byl schválen parlamentem) nemá pravomoc velet ozbrojeným silám.

Mnoho zemí je nestabilních. Portugalci teskní po Salazarovi, Španělé po Francovi, Italové po Ducem. Není-li ve státě pořádek a život je stále horší, nevypadá vláda vojáků v očích obyvatel tak špatně.

Boris Martynov, vedoucí jedné z kateder MGIMO MID RF řekl, že v Rusku není vojenský převrat možný: „Dokud je u nás vertikála vlády, události se sledují a kontrolují. V Rusku byla špatná zkušenost v devadesátých letech, ale vzali jsme si z toho ponaučení, víme co lze čekat od našich liberálů, kteří ve skutečnosti nejsou vůbec liberální, ale tancují podle píšťalky USA.“

Převzato z Pravda.ru