Česká televize a její tristní a účelová anketa pro volební lídry aneb Jak se (ne)má ptát veřejnoprávní televize

Česká televize uskutečnila od 21. září do 13. října 2017 prostřednictvím svého pořadu „Události, komentáře“ rozhovory s volebními lídry. Součástí rozhovoru s každým volebním lídrem byla anketa, v níž moderátor pořadu pokládal v úvodu rozhovoru jednotlivým představitelům politických subjektů pět otázek. Anketa je sice vhodnou metodou dotazování pro porovnání postojů a záměrů jednotlivých politických stran a hnutí, avšak za předpokladu, že obsah otázek cílí na zásadní záležitosti, jež se významně týkají České republiky a jejích občanů. V případě anketních otázek České televize byl jejich obsah až příliš opatrný a vůbec nebyl zaměřen do hloubky věcí. Nejtristnější je ale to, že anketa postrádala otázky na ty nejdůležitější a výchozí skutečnosti a nahradila je zavádějícími a bezvýznamnými dotazy (doporučené otázky jsou uvedeny v závěru dokumentu).

Znění anketních otázek České televize pro volební lídry bylo následující:
 

• OTÁZKA 2: Má Česká republika přijímat uprchlíky z muslimských zemí?
• OTÁZKA 3: Jste v zájmu vyšší obranyschopnosti země pro znovuzavedení povinné vojenské služby?
• OTÁZKA 4: Je nějaký politický subjekt, se kterým byste za žádnou cenu nešli do vlády?
• OTÁZKA 5: Víte, koho podpoříte v prezidentské volbě?

Komentář k otázce 1:

První otázka je sice jedinou otázkou, která se ptá na něco smysluplného, avšak ve spojení s Evropskou unií se jedná o otázku podružnou. Pokud je odpověď záporná, tak to pořád voličům neříká nic o tom, zda je záměrem dotazovaného lídra a s ním i jeho strany či hnutí setrvat v EU bez eura, anebo naopak z EU vystoupit. Zásadní otázka tak měla být na EU jako celek: Setrvat, nebo vystoupit? Pokud by odpověď podporovala setrvání v EU, tak by poté mohla následovat upřesňující podotázka na euro.

Někdo může namítnout, že by otázka měla směřovat na referendum. Jenže vyjádření kandidujících k referendu neodhalí voličům nic o postojích strany. Každý může vychytrale odpovědět, že je pro referendum, ale to nic přece neznamená. Referendum je jen metoda veřejného rozhodování se svými procedurálními pravidly, ale neříká nic o záměru strany. Všichni mohou referendum alibisticky podpořit, ale po zvolení také mohou léta diskutovat o proceduře, přičemž mohou hlásat, že bod o zavedení referenda plní.

Otázka je zavádějící, neboť má posunutý význam. Lidé, kteří se z Afriky a Asie (včetně Blízkého východu) tlačí do Evropy, nejsou váleční uprchlíci, nýbrž nelegální migranti, kteří neoprávněně procházejí přes několik bezpečných zemí (viz vysvětlení na konci dokumentu a rovněž policejní terminologie ve výročních zprávách). Otázka by tedy měla znít: Má Česká republika přijímat nelegální migranty? Jenže taková otázka nedává smysl, protože odpověď bude vždy NE s poukázáním na to, že ČR usiluje o kontrolovanou (řízenou) migraci neboli migraci legální. Lepší otázka pro orientaci voličů by byla ta, jež by směřovala na migrační kvóty (například na jejich legitimnost, a to i ve vztahu k článku 4 Smlouvy o Evropské unii).

Poznámka: Program na přerozdělování migrantů neskončil 26. září 2017, jak se některá média včetně ČT domnívají. Skončila maximálně jeho jedna neúspěšná fáze. Program ani skončit nemůže, protože příliv migrantů trvá a funkcionáři Evropské unie budou dál prosazovat zapojení všech členských zemí.

Opět příklad podružné otázky. Než bude někdo přemýšlet o povinné vojenské službě, měl by se nejprve vyjádřit k našemu členství v Severoatlantické alianci. To je pro voliče zajímavé stanovisko a jedno z těch, podle kterých se mohou rozhodovat, komu dají svůj hlas. Povinná služba má navíc mnoho podob a tím i množství politických náhledů, což znamená problematickou realizaci stejně jako v případě referenda. Tato otázka nemá jednoznačnou odpověď, aniž bychom zprvu definovali náš vztah k Alianci a podobu vojenské služby (někdo to dokonce nenazývá službou, ale jen vojenským výcvikem nebo kurzem). Většině voličů tato otázka a odpovědi na ni nic zásadního pro jejich rozhodování nepřinesou.

Otázka má účelový a manipulativní charakter. Bylo jednoduché předpokládat, že z těch hlavních politických subjektů se ve většině případů budou objevovat subjekty jako KSČM, ANO a SPD, jimž mnozí politici dávají přívlastky jako zločinecká (KSČM), trestně obviněná (ANO) a fašistická (SPD). Tuto otázku připravenou pracovníky České televize je možné vysvětlit tak, že ČT chtěla jejím prostřednictvím účelově poukázat na špatnost opakovaně jmenovaných subjektů a taktéž manipulovat voliče tím, že s těmito „špatnými“ subjekty nechce více stran spolupracovat, a tak by voliči měli hodně zvážit jejich případnou volbu.

Čtvrtá otázka je pro rozhodování voličů obecně bezvýznamná, jelikož ptát se před volbami na spolupráci a sestavování vládní koalice po volbách, to jsou dvě různá období, v nichž se názory a postoje každého politického subjektu mohou měnit a vyvíjet vzhledem k povolební situaci. V této souvislosti připomínáme chování Miroslava Kalouska v době, kdy ještě zastával funkci předsedy KDU-ČSL. Před volbami v roce 2006 se KDU-ČSL svým voličům zavázala, že nebude ve vládě podporované KSČM. Avšak po volbách přijal Kalousek návrh předsedy ČSSD Jiřího Paroubka na sestavení menšinové vlády s účastí ČSSD a KDU-ČSL za podpory KSČM. Celostátní výbor KDU-ČSL ale po protestech členů strany ukončil jednání o sestavení vlády a Kalousek rezignoval na funkci předsedy strany.

 

Otázka je stejně účelová a bezvýznamná jako otázka 4. Odpovědi lídrů politických subjektů potvrdili nejednoznačnost a zbytečnost této otázky. Přibližně dvě třetiny dotázaných odpovědělo, že nejsou dosud rozhodnuti a že to budou řešit či se vyjádří až po volbách, přičemž ve třech případech podporují svého vlastního kandidáta. Takovéto odpovědi bylo možné z velké části předpokládat. Jaký význam tedy měla tahle otázka? Voličům to tak opět v ničem nepomohlo.

Za současného vývoje v Evropě jsou pro co nejlepší a nejjednodušší orientaci voličů doporučované tyto otázky:
 

• OTÁZKA 1: Jste pro setrvání, nebo vystoupení ze Severoatlantické aliance?
• OTÁZKA 2: Jste pro setrvání, nebo vystoupení z Evropské unie?
• OTÁZKA 3: Jste pro zachování, nebo zrušení sankcí uvalených na Ruskou federaci?
• OTÁZKA 4: Je přípustné, aby prezident ČR prezentoval v zahraničí jiné názory v oblasti zahraniční politiky než vláda?
• OTÁZKA 5: Mají členové vládního kabinetu právo se samostatně a bez schválení vlády setkávat s významnými zahraničními subjekty jakými jsou například Sudetoněmecký landsmanšaft nebo dalajláma?

Odpověď může být v těchto formách: sdělení konkrétní volby čili „SETRVAT/VYSTOUPIT“ nebo „ZACHOVAT/ZRUŠIT“ či „ANO/ NE“, případně oznámit „NEMÁME JEDNOZNAČNÝ NÁZOR“ nebo „NEJSME ROZHODNUTI“. Všechny odpovědi mohou mít doplňující vysvětlení. Neutrální odpověď je na jednu stranu možností uniknout od otázky bez vyřčení konkrétního stanoviska, ale na druhou stranu prozrazuje u volebního lídra nerozhodnost a politické manévrování.

Otázky jsou formulovány tak, aby co nejlépe odhalily záměry a stanoviska politických subjektů především v zahraniční a bezpečnostní politice se vztahem k situaci ve vlastní zemi.

Česká televize byla ve vytváření anketních otázek až příliš zdrženlivá (jemně řečeno). Obsah otázek nesměřoval do hloubky a jen povrchně se otřel o aktuální a palčivá témata. Jednání ČT působí dojmem, jako by jejím cílem bylo udržet či napomoci vytvořit určitý stav věcí (určité veřejné mínění) bez snahy odhalit voličům co nejvíce o politických subjektech v rámci současného dění v ČR a Evropě. Česká televize nesplnila svoji veřejnoprávní funkci tím nejvhodnějším způsobem a pouze posloužila určitým skupinám namísto toho, aby nestranně sloužila široké veřejnosti.

Válečný uprchlík versus nelegální migrant: Ve většině evropských státech nemohou existovat váleční uprchlíci, neboť v jejich sousedních zemích nezuří ozbrojený konflikt. Váleční uprchlíci jsou lidé, kteří prchají do první bezpečné země (zpravidla se jedná o zemi sousedící se zemí ozbrojeného konfliktu). Tam mají status válečného uprchlíka. Uprchlíci, kteří se svévolně vydávají na pouť přes další bezpečné země, přičemž si vynucují vstup do zemí na ose svého svévolného pohybu, porušují zákony příslušných zemí, čímž ztrácejí status uprchlíka a stávají se z nich nelegální migranti (neoprávněně čili nelegálně vstupují na území cizí země). Osoba, která se pohybuje přes celý světadíl (v dnešní realitě často přes dva světadíly), přičemž prochází několika bezpečnými zeměmi, nemůže mít nikdy nekončící status válečného uprchlíka (taková osoba není pod neustálým ohrožením života nebo zdraví, ale svou cestou se ohrožuje sama, případně ohrožuje i své děti). Nelegální migrace spadá do oblasti národní bezpečnosti, a tedy do odpovědnosti konkrétního státu bez cizího vměšování, jak tuto situaci řešit (viz článek 4 Smlouvy o Evropské unii).