Břetislav Olšer
Nejen však píšící demagogové o této dohodě záměrně lžou; filmový režisér Petr Zelenka, známý svým stupidním předvolebním klipem „Přemluv bábu“ z roku 2010, natočil posléze i nový film „Ztraceni v Mnichově“, který na základě příběhu jedné vědecké přednášky rozkrývá pohled Čechů na události mnichovské dohody. Zelenka sám se prý snaží přinést alternativní pohled, spočívající především v tom, že tvrdí, že mnichovské události byly velkým vítězstvím české diplomacie a největším průšvihem celého „Mnichova“ byl kýčovitý mýtus, který kolem něj vznikl. Hovořil o tom s Danielou Drtinovou na DVtv.
Zelenka šokuje, když odmítá, že by mnichovská dohoda byla tragédií. „Mnichov skutečně nebyl tragédií, bylo to velké diplomatické vítězství. A kdybychom jej dokázali pochopit tím tvůrčím, diplomatickým způsobem, tak bychom se z něj mohli radovat dodnes,“ dodává Petr Zelenka. Podle něj se v roce 1938 ve skutečnosti Německu nikdo v Československu bránit nechtěl. „Byl to náš největší obchodní partner. Tady žily tři miliony našich německých spoluobčanů, takže by to byla i občanská válka, ještě k tomu,“ dodává. V rozhovoru pro ČT přidává další pecku…
Říká se, že Češi si spíše připomínají své prohry než svá vítězství, byl-li ale Mnichov jednou z našich největších historických proher, proč podle vás po tomto tématu po revoluci nikdo nesáhl?
Možná proto, že šlo o obrovské diplomatické vítězství. V říjnu 1938 se z problematického národa, zmítaného občanskou válkou, stala přijetím mnichovského „diktátu“ oběť německé expanze. Začali jsme vítězit v psychologické válce, ve které do té doby vítězil Hitler. Vedlejším ale zcela zásadním efektem bylo, že jsme o sedm let později neprohráli válku po boku Německa, jako Slovensko nebo Maďarsko, ale naopak stáli na straně vítězných mocností….
(Nic o tom, že šlo o naši typickou vlastnost vyčůránků, co napřed dělali zbrojnici pro Hitlera a alibistickou akcí Anthropoid jsme pak nechali zastřelit jednoho Heydricha za následně tisíce vyvražděných civilistů v Lidicích, Ležácích či ve věznici Pankrác a jinde…) http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nedelame-si-legraci-Mnichovska-dohoda-z-roku-1938-byla-velke-vitezstvi-nasi-diplomacie-Mohli-jsme-se-z-ni-radovat-dodnes-rekl-znamy-cesky-umelec-404241
Stejně s jemu daným mimořádně velkým dušením omezením natočil ten samý Petr Zelenka před sedmi lety již výše zmíněný předvolební klip „Přemluv bábu“. Hlavní jeho protagonistka praví: „Vývoj politické situace hodnotím negativně a strašně mě mrzí, co se děje. Zvyšování daní je dost velká šílenost, a hodně mě naštvalo. Vnímám ho jako trest pro lidi, co pracují a o něco se snaží,” vyráží do útoku herečka Martha Issová, která s Jiřím Mádlem hrála v předvolebním klipu „Přemluv bábu!”.
Ten byl zaměřen na podporu pravice proti levici, vzbouřil prudké emoce i drsné vulgární útoky a na komunitním serveru YouTube ho shlédla skoro desetina tuzemské populace. V klipu herci burcují, aby lidé nevolili levici. “Levou rukou si většinou lidé vytírají zadek. Když budete volit levici, ona si pak vytře zadek s vámi,” říkají herci ve spotu. https://www.youtube.com/watch?v=_j8B2jw8NX8
Marně jsem dnes hledal v Lidových novinách další článek česko-afghánské muslimky Petry Procházkové, v němž by zmínila Mnichov nad ránem 30. září 1938. Ani vidu, ani slechu, za to před dvěma týdny v tom samém plátku zarputile psala o napadení Polska Sovětským svazem, tedy 17. září 1939, resp. skoro až rok po Mnichovském diktátu. 
Je zde třeba však za „zapomnětlivou“ Procházkovou jen dodat, že ten jí poplivaný SSSR sice obsadil v roce 1939 Polsko, ale pouze jím v letech 1921 až 1939 anektované území patřící tehdy Ukrajině. A rovněž záměrně lživě opomíná skutečnosti, které vedly k tomuto aktu… Taktéž nic o tom, že polský velvyslanec v Německu Józef Lipski byl již 20. září 1938, dokonce ještě před podepsáním Mnichovské dohody, té nejvíc kolaborantské, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu.
Všichni dnes o paktu Ribbentrop-Molotov ale mluví málem jako o nejzrádnější úmluvě světa, což je přídomek, který si plně zaslouží Mnichovská dohoda podepsaná až 30. září 1938. Nebýt však dávno předtím podbízivé iniciativy ze strany Polska k nacistickému Německu, nebyl by ani Procházkovou zmiňovaný pakt Ribbentrop – Molotov. Byl to polský ministr zahraničí Józef Beck, jenž totiž podepsal smlouvu o přátelství s Hitlerem už počátkem roku 1934.
Prospělo to nacistickému Německu dostat se z mezinárodní izolace, do níž upadlo po nacistickém uchvácení moci a požáru Říšského sněmu. Jak to bylo, pohádko, o Peroutkovi a hrdinovi Hitlerovi…? Na podzim 1938 se Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku… http://www.rukojmi.cz/clanky/2399-neco-malo-o-tom-jak-se-syn-sefa-policie-a-cs-protektoratni-vlady-za-treti-rise-richarda-bienerta-ozenil-s-evou-peroutkovou-dcerou-publicisty-ferdinada-peroutky-co-pry-nebyl-antisemita
Petra Procházková je potřetí vdaná, tentokrát za Zafara Paikara z Afghánistánu a má s ním syna Zafara. Pracovali spolu, když byl jejím řidičem; pracoval totiž na americké ambasádě v Kábulu jako vedoucí řidičů a přičichnul k trochu jinému životu. Potřebovala někoho, kdo umí jazyk a zároveň zná prostředí a situaci. Je prý ideální, když vás dokáže i ochránit nebo alespoň upozornit na možné nebezpečí. On toto všechno splňoval a navíc byl pohledný muslim… http://svobodnenoviny.eu/kolik-maji-spojene-staty-ve-svete-vojenskych-zakladen-vysledek-by-asi-kazdeho-sokoval/
Přesto naši “hrdinové” politologie v čele s Petrou Procházkovou, milovnicí čečensko-afghánských muslimů, v jednom kuse píší, že o „spojenectví s Moskvou se v roce 1939 ucházely Paříž a Londýn, avšak Sověti s jejich představiteli prý jednali velice vlažně. V záloze totiž měli vážné rozhovory s nacistickým Německem…“
Schází jen přidat „maličkost“ – Paříž a Londýn se ucházely o spojenectví s Moskvou, ovšem až po podepsané Mnichovské dohodě, což se stalo po půlnoci z 29. na 30. září 1938, tedy poté, kdy Francie a Británie dostaly od Hitlera pořádně na frak a zpětně se snažily pozdě bycha honit a plakat nad rozlitým mlékem, když už byla jimi odmítnuta snaha Rusů ochránit Československo.
Přišli zkrátka s křížkem po funuse… Ještě v srpnu 1938 v zastoupení zástupce Velké Británie Lord Runciman totiž vyslovil předpoklad, že soužití Čechů a Němců není nadále možné. Toto vedlo k Hitlerovu požadavku pro uznání práva Němců v Československu na sebeurčení, což o několik dní později potvrdil i Chamberlain v ultimativní notě z 18. září spolu s Francií. Na konferenci čtyř mocností v Mnichově byl pak osud Československa zpečetěn a ten stejný Chamberlain po návratu naivně řekl: „Přátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že to je mír pro naši dobu…“
Pofiderní mír však vydržel „pro naši dobu“ necelých šest měsíců. Tyto tragické chvíle Československa je proto třeba si připomínat neustále, třeba do omrzení, zvláště když někteří naši vládní politici přemýšlejí jinak, bohužel…
Překvapivě objektivní fakta historika Jana Adamce jsou uvedena až v článku „Mnichov sovětskýma očima“ z přílohy Orientace LN… Mimo jiné píše: Když se velvyslanec SSSR v Londýně Ivan Michajlovič Majskij dozvěděl časně ráno 30. září 1938 o podpisu Mnichovské dohody, navštívil svého kolegu Jana Masaryka. Ten prý byl zdánlivě klidný a zahájil jejich konverzaci počasím. Majskij mu ale řekl, že o počasí mluvit nechtěl: “Jen jsem Vám chtěl v tento tragický moment vyjádřit upřímnou soustrast s vašim lidem a jasný odpor k hanebnému chování Británie a Francie…“
Jan Masaryk, zavražděn; z okna Černínského paláce ho shodil úředník ministerstva zahraničních věcí Jan Bydžovský na příkaz britské tajné služby SIS… http://www.rukojmi.cz/clanky/2026-jak-svet-prichazi-o-basniky-a-prazska-kavarna-o-sve-protiestebacke-iluze-v-duchu-havlovy-vize-o-tom-jak-pravda-a-laska-zvitezi-nad-lzi-a-nenavisti-a-je-to-tady
Jan Masaryk v tu chvíli padl Majskému na hruď, rozplakal se a vzlykavě řekl: „Prodali mne Němcům do otroctví, stejně jako prodávali negry do otroctví v Americe…“ Během těch krutých dnů měl nakonec hlavní slovo ministra zahraničí Velké Británie Lord Haĺifax, který měl prohlásit, že Československo je uměle vytvořený stát, neschopný se bránit vlastními silami ani získat pomoc zvenčí. Nabádal proto Francii, aby na Prahu víc zatlačila a požadovala na ní mnohem větší ústupky Henleinovi… (Tolik ukázky z nedávno zpřístupněných deníků Ivana Michajloviče Majského…)
Ivan Majsky a Jan Masaryk při podpisu smlouvy z 18. července 1941…
Inu, a resumé této tragédie; když si presstituti vybírají pro své bulvární plátky jen to, co se jim hodí z pochmurné lidské historie, a to ke všemu pouze proto, aby co nejvíc plivali po Sovětském svazu, potažmo Rusku, najdou se ke vší hrůze navíc i tací, co odmítají, že by Mnichovská dohoda byla pro nás tragédií. Naopak s patologickou duševní úchylkou dávají k dobru, že Mnichov byl naopak velké diplomatické vítězství Československa… Bylo to vůbec poprvé, kdy jsme v situaci “o nás, bez nás” zvítězili..
