17. 9. 2017
Dva imperialističtí diplomaté François- George Picot a Mark Sykes již od roku 1915, to jest rok po té, co začala I. světová válka, začali společně pracovat na poválečném plánu na pomoc na smrt “nemocnému muži na Bosporu”. Toto bylo označení pro Osmanskou říši téměř celé jedno poslední století její existence. Tak dne 16. května 1916 podepsali dohodu se souhlasem carského Ruska, která vešla do dějin jako Sykes – Picotova dohoda. Byla to Dohoda, která navrhovala budoucí sféry vlivu těchto imperialistických mocností na Středním východě. K jejímu podpisu došlo, aniž se zvažovalo případné pověření ve formě mandátu od budoucí Společnosti národů.
Podle této dohody měl být Střední východ rozdělen mezi Francii a Velkou Británii, kde část Kurdistánu měla spadnout pod Rusko (část dnešního tureckého Kurdistánu), část Francii (syrský Kurdistán a část tureckého Kurdistánu) a část Velké Británii (dnešní irácký Kurdistán). Jedna část měla zůstat v dnešním Iránu a Rusové měli navíc dostat Konstantinopolis, před jehož branami již krátce předtím jednou byli a měli navíc získat Arménii.
Práva či spravedlnost při vytyčování hranic jednotlivých států v této oblasti byla národům žijícím v té oblasti ukradena. To podle toho, komu se dostane jaké bohaté oblasti, jaké bohatství získají! Následně přibrali jako konzultanta, či jako osobu, která měla tento plán jménem islámu zastřešit. Integrovali šerifa z Mekky Hussajna bin Alí a tím chtěli obejít Chalífu a Osmanského sultána v jedné osobně.
Vše by bylo připraveno a promyšleno do nejmenších detailů, kdyby …..
Kdyby nepřišla Říjnová revoluce v Rusku v čele s V. I. Leninem a nebyl obsah dohody vyzrazen poté, co Lev Davidovič Trockij otiskl znění celé tajné dohody v ruských Izvěstijích a Pravdě 23. listopadu 1917 a tím byly zdiskreditovány signatářské země a celá dohoda…
Celá dohoda byla na světě a hlavně se provalila informace o tom, že “křesťanské mocnosti” chtějí zlikvidovat islámského Chalífu, což byl osmanský sultán. Tím by měli na věky všechny muslimy proti sobě, což si nemohli dovolit. Tak dle všeho korigovali postup, kdy odstranění Chalífy měl učinit islámský generál či jeho vlastní generál, nikoliv nějaký káfir a tak se v létě roku 1918 (ještě před koncem Války), objevil z čistého nebe v Karlových Varech budoucí zakladatel “moderního Turecka Mustafa Kemal paša, později alias Atatürk!
Po zveřejnění této dohody a všech tajných doprovodných dokumentů, se zintenzivnil masakr Arménů a kurdských Jezídů, kteří se dle těchto dokumentů tajně paktovali s Ruskem. Revolucí oslabené Rusko tu oblast Osmanské říše, kterou měla získat, nechalo, a v roce 1923 spadla pod nově vznikající Turecko. Jinak tato Sykes-Picotova dohoda byla aplikována dle představ dvou imperialistických mocností a v tom uspořádání nebylo žádné místo ani pro židovský stát!
Národy byly v tomto regionu rozděleny tak, aby nově objevená bohatství, která tvořila tehdy novou tepnu průmyslové revoluce, to jest ROPA, zůstala stálým konfliktním místem!
Realitu v této oblasti žijících národů nezměnila ani nově vznikající světová velmoc Sovětský svaz, ale ani II. světová válka. Změnil se jen status těchto subjektů, byly mandátní, pak třeba království a “republiky”, ale změna právní subjektivity nezměnila hranice dle národů či náboženství.
Kurdové se od samého začátku postavili proti této imperialistické dohodě, která rozdělila jejich zemi mezi čtyři státy a každá jejich vzpoura skončila s podporou těchto mocností masakrem. Tři z nich dle této dohody vznikly, nepočítáme-li menšinu, která zůstala v Arménii.
V návalu revoluce byla sice dohoda zveřejněna a tím byli nepřímo autoři donuceni k jistým korekcím a modifikacím, ale ani nově vzniklý Sovětský svaz neučinil nic, aby tu dohodu znemožnil. Možná naivně i sám Lenin skočil na modifikovaného hráče Mustafu Kemala a poslal mu jako podporu sudy zlata jedním člunem a druhým člunem vedení turecké komunistické strany, oba čluny mířily do stejného přístavu a ten druhý, vezoucí šéfa TKS Mustafu Suphi a jeho 14 soudruhů, „záhadně“ skončil na dně Černého moře u tureckých břehů!
Ale ani Stalin nečinil nic, aby se s jeho Sovětským svazem v sousedících zemích vládnoucí tento zrůdný imperialistický řád vypařil. Stalin se naopak snažil vést introvertní politiku k upevnění svého státu. Zda kvůli odporu vůči teorii permanentní revoluce Lva Trockého? Tento proces upevnění státu pokračoval až do II. světové války, kdy dění Stalina přímo donutilo k rozšíření komunismu v Evropě a na Dálném východě. Šlo o ryze účelovou akci, nikoliv ideologickou, tak jako by byl marxismus-leninismus dopřál svobodu utlačeným národům svobodu od vlivu imperialismu.
Po II. světové válce, kdy se Kurdové mohli aspoň s pomocí Sovětského svazu dostat z područí, diskriminace, pronásledovaní, masakrů, aspoň v jedné části Kurdistánu, je Stalin prostě vyměnil v rámci obchodu s imperialisty. Díval se z dálky, jak Iránci s pomocí Velké Británie popravují a věší vůdce Kurdů na náměstí hlavního města iránského Kurdistánu v Mahabadu….
Pak přišla doba, kdy imperialisty nacionalizmem infikované arabské státy změnily svoje krále a vydali se na cestu národně socialistickou, to jest na cestu Hitlerovy ideologie. Není žádným tajemstvím, že užívaly širokou podporu socialistického bloku, kterému osud v těchto státech, co vymysleli dva imperialističtí diplomaté, byl lhostejný! Nebyla sebemenší snaha nějak změnit tam žijícím lidem vnucenou realitu. Nešlo jim o ideologii, se kterou se dostali k moci, ale snažili se vytěžit, co se jen dalo.
Víc než 100 let Kurdové bojují proti této zrůdnosti, která po jedno století odsoudila dnes 40 milionový národ do otroctví. Dnes, kdy mají možnost se osvobodit aspoň v jedné části a rozbít aspoň jeden článek této dohody zůstávají ve světě opuštěni, odsouzeni k samotě a k brutálním útokům Turecka a Iránu! Turecko a Irán útočí proto, že mají bytostný strach, že by se spravedlnost mohla v budoucnu týkat i jich!
Svět a hlavně Francie a Anglie, která způsobila touto dohodou národům v regionu nepopsatelné útrapy nejen Kurdům, po jednom století stále mlčí!
Kurdové, kteří už mají podrazu, zrady civilizovaného světa, nesnesitelně do krajnosti dost, říkají Kurdexit – a to za každou cenu!
