 |
| Clintonová a Thaci v obětí |
Mirko Raduševič
14.9.2017 Literárky
Zdá se neuvěřitelné, jaké úsilí vyvíjí Nadace Clitonových ve vazbách na Kosovo. Nejnovější zprávou je, že lobbuje za přijetí tohoto regionu do OSN jako pozorovatele na způsob, jakým ve světové organizaci funguje Palestina. Je to neskutečná americká láska k tomuto regionu. Za kolik je k mání?
Minulost vazeb Clintonů a Kosova
Clintonova nadace v roce 2011 dobře věděla, že Hashim Thaçi jako vůdce Kosovské osvobozenecké armády byl koncem devadesátých let zapojen do systému obchodování s lidskými orgány. Můžeme o tom číst Vve zprávě Evropské komise (viz) a západní média o tom tehdy běžně psala (viz). Zpráva mluví (např. bod 4) o tom, že než mezinárodní orgány převzaly kontrolu nad teritoriem, docházelo k odebírání orgánů srbským zajatcům. Toleranci vůči zdejšímu dění zpráva vysvětluje v bodě 10, kdy uvádí: „Mezinárodní organizace uplatňovaly za každou cenu pragmatický politický přístup, aby zde zajistily aspoň krátkodobě stabilitu, a to na úkor porušování principů spravedlnosti.“ Ale nejen to. Vědělo se, že Thaçi se zabývá kriminální činností – konkrétně obchodem s heroinem, o čemž věděla americká FBI i jiné výzvědné služby (britský deník The Guardian má tyto materiály k dispozici).
Nadace Clintonů byla a dodnes je zjevně vedena jakýmisi pragmatickými potřebami, neboť v roce 2011 byl vůdce Kosovské osvobozenecké armády Hashim Thaçi pozván na výroční zasedání nadace.
Jistě to nebylo samo sebou a vzájemný vztah Clintonů s Thaçim je velmi pevný. Například jedna z hlavních ulic Prištiny nese Clintonovo jméno a na rohu této hlavní třídy se hrdě pne tři metry vysoká socha Billa Clintona, navíc kýčovitě zbarvená zlatým nástřikem. Existuje i butik Hillary viz FB.
 |
|
| Kýčovitá zlatá socha Billa Clintona pěší zóně v Prištině se Billovi Clintonovi očividně líbí |
 |
| Socha drží jakousi knihu na které je zobrazeno datum zahájení letecké agrese proti Jugoslávii – barbarský výsměch civilizaci a mezinárodnímu právu. |
Vztah Clintonů ke Kosovu je stejně jako u dalších amerických a západních jednotlivců a organizací dán „zvláštními“ vazbami. Vzpomeňme na Albrigtovou a generála Clarka, kteří nakupovali v Kosovu různé firmy, o čemž píše deník The New York Times v článku s příznačným titulkem „Tlačenice u dveří kosovského byznysu? Návrat amerických hrdinů“. Vztah Západu ke Kosovu popisuje ve své knize „State-building in Kosovo: Democracy, Corruption and the EU in the Balkans“ bývalý italský člen mise Eulex Andrea Lorenzo Capusella. Dochází k závěru, že „násilníkům je přáno“. Píše:
„Západ i přes svoji masivní vojenskou přítomnost nedokázal zavést mezinárodní kontrolu nad zločinem tím, aby KFOR (NATO) a UNMIK pověřil správou Kosova. Znamená to, že Západ neodzbrojil zločince, kteří se později stali vedoucími představiteli státu a budoucími partnery v jednání. To umožnilo ozbrojeným kosovským elitám permanentně vyhrožovat Západu vyvoláváním potenciální nestability. Výsledkem je, že násilí funguje a jsem o tom silně přesvědčen.“
Sebevražda a případ Haiti
Toto vše pro Nadaci Clintonových zřejmě nehraje roli. Bedlivý pozorovatel činnosti nadace se ani nepodiví, že nadace je často ve světě spojovaná s podivnými praktikami. Donald Trump během volební kampaně označil nadaci za „zločinecký podnik”. Ve svých praktikách mají Clintonovi pomocníka, kterým je obchodník, lobbista John Podesta. Jde o člověka již z dob prezidenství Billa Clintona. Byl tehdy šéfem jeho poradců, později pracoval v prezidentské kanceláři Baracka Obamy a následně byl vedoucím volební kampaně Hillary Clintonové. Ve známost široké veřejnosti vešel, když došlo k prozrazení jeho e-mailů s Clintonovou. Možná, že by se i na toto zapomnělo, kdyby letos v červenci nedošlo na Floridě k sebevraždě bývalého haitského státního úředníka, ředitele agentury pro hospodářský rozvoj haitské vlády, Klause Eberweina. Prostřelil si hlavu kulkou, a to předtím, než měl stanout jako svědek před etickou a protikorupční komisí vyšetřující kauzu, kdy si Clintonova nadace přisvojila dary ze zemětřesení na Haiti od mezinárodních dárců. Podle Eberweinova svědectví pouhých 0,6 procenta darů od mezinárodních dárců šlo do rukou haitských organizací, dalších 9,6 procenta skončilo u haitské vlády a zbývajících 89,8 procent (5,4 miliardy dolarů) bylo nasměrováno na jiné než haitské organizace. Již loni během protestů před Nadací Clintonových Eberwein prohlásil: „Nadace Clintonových jsou zločinci, zloději a lháři. Je to hanba.“
Kosovo, Podesta a Clintonovi
Jde jen o jedno z podivných úmrtí vážících se k osobě Hillary Clintonové (např. další podezřelá sebevražda Vincence Fostera, kolegy a přítele Hillary viz). Není divu, že řada novinářů si dává do spojitosti Nadaci – Podestu, všechnu jejich aktivitu v USA a ve světě až dospěli také do Kosova. Zde zjistili, že je to Hashim Thaçi, bývalý vůdce Kosovské osvobozenecké armády, který je navíc podezřelý z pašování narkotik. Právě on oslovuje lobbistu Johna Podestu a podepisuje s ním smlouvu na 50 tisíc dolarů měsíčně za to, že bude lobbovat a pomáhat u americké vlády v zájmu Kosova (jedná se o společnost Podesta Group, kterou John Podesta později opouští a přenechává svému bratrovi). Přitom ještě v roce 1998 Clintonův zvláštní vyslanec v Kosovu Robert Gelbard varuje, že Kosovská osvobozenecká armáda je ve skutečnosti teroristickou skupinou, v roce 2010 o tomto píše The Guardian nebo dokonce v roce 2011 poradce nadace Amitabh Desai píše mail americkému ministerstvu zahraničí: „Je pravdou, že Thaçi je zapojen do obchodu s orgány a jaké z toho vyplývají závěry?“ To znamená, že Clintonova nadace musela být dobře informována.
Ostatně, že do podivných až kriminálních praktik je v Kosovu zapojen ze Západu zřejmě kdekdo, jak píše v jednom ze svých článků již zmíněný Andrea Lorenzo Capusella, který pro Eulex pracoval. Popisuje chování státních, mezinárodních a amerických institucí a mimo jiné píše:
„Kosovská vláda, jmenovitě ministři Ahmet Shala a Enver Hoxhaj nabízeli za vědomě podhodnocenou cenu státní pozemky americké univerzitě – American University in Kosovo (AUK), a to se souhlasem institucí (míněno také Eulexu) a americkým velvyslanectvím… Roční školné v AUK se rovnalo asi dvaceti průměrným měsíčním platům v Kosovu. Takže tato dohoda byla v podstatě skrytou a nezákonnou veřejnou podporou elitám.“
Kdo dává šach a kdo mat
Koncem minulého týdne došlo ke zvolení válečného zločince Haradinaje premiérem. Provokativní je zjištění, že se toto nakonec pro Srby stává málo důležitým faktorem. Je to pouze šach. Nyní budou muset Srbové sebrat všechny síly a řešit, aby nedošlo k matu. Nepostaral se o to nikdo jiný než Američané.
Odehrává se velká hra kolem vstupu Srbska do EU. Na jedné straně je to snaha srbské vyjednávací skupiny vedené prezidentem Vučićem, na druhé straně kosovská strana s Thaçim, který potřebuje pro udržení v politice hrát hodného strýčka a chce se se Srby domluvit, aby mohli vstoupit do EU. Kosovští Srbové vyvolali v Bělehradě velký rozruch tím, že se domluvili s Thaçim a budou mít v kosovské vládě nakonec až tři ministerská křesla. Jen naprázdno vysvětlují, že nikoho a nic nezradili, že jim nejde o funkce a Kosovo zůstane srbské. Všechno je to ovšem jen kulisa jiného dění směřující k uznání Kosova v OSN, které je organizované v USA. EU s Federicou Mogheriniovou a Vučičem zde hrají jen druhé housle. Jedná se o to, že všem vyjednávacím stranám je jasné, že neexistoval a neexistuje žádný srbský prezident ani premiér, který by se jen odvážil pomyslet na to, že by se podepsal pod dohodou o samostatnosti Kosova. Proto se toto musí nějaký způsobem obejít.
Jak jsme již psali o tom (viz), že Thaci přichází s návrhem, aby do konečné fáze rozhovorů o Kosovu byly přizvány USA, není vůbec jeho zásluhou, ale amerických lobbistů v USA (Thaçi: „Pouze přímá účast USA v rozhovorech o Kosovu představuje rychlý a jistý pokrok v jednáních.“). Ty ostatně, jak je shora uvedeno, již nějaký čas jsou z Kosova placeni. Nyní pracují na návrhu pro OSN, aby Kosovo bylo přizváno do světové organizace na způsob, jako je tomu u Palestiny.
Vložení USA do celého procesu vyjednávání a cíle Američanů se nemusí ale vůbec shodovat s úmysly Albánců z Tirany a Prištiny. Na toto téma existuje řada spekulací. Opírají se o skutečnost prozatímní nezařazenosti západního Balkánu do EU a boje několika velmocí o toto teritorium. Jedna z teorií vychází z obavy USA ze vzniku tzv. Velké Albánie, která by se dostala pod vliv Turecka. Ostatně je to Turecko, které již jistý čas bylo přívržencem této myšlenky (v červnu se překvapivě Erdogan oficiálně vyslovil proti této myšlence, přestože na jaře tomu bylo opačně). USA si spíše představují Západní Balkán jako menší rozdrobené státy a nefandí vzniku velkého státu. To je důvod, proč se nyní snaží vstupovat do hry, a to bez ohledu na zájmy Kosova nebo Srbska. Jejich vstup do EU je ve skutečnosti vůbec nezajímá.
Je zde na úkor Srbska a Kosova rozehraná až příliš vysoká hra, na kterou nemohou obě zemičky dosáhnout. Je to boj USA a Turecka. USA se prostřednictví Gülena snaží tahat nitkami s islámským obyvatelstvem na Balkánu. Když toto Erdogan zjistil, snaží se nyní ze všech sil dohnat určitý náskok Američanů, což představuje zejména např. Camp Bondsteel v Kosovu nebo v roce 2014 uzavřená smlouva s Albánií o strategickém partnerství. Podle Erdogana byl ale Balkán vždy pod vlivem osmanství. Netřeba zdůrazňovat zdejší zapletenost dalších hráčů z islámského světa, a to zejména ve chvíli, kdy slábne moc Daeše (o tomto více ZDE).
Ve chvíli, kdy byly dopsány řádky „Západobalkánských zápisků“, přišla ze Srbska zpráva, že prezident Aleksandar Vučić bude mít večer ve 20 hod. prohlášení k národu.
K obsahu projevu:
Zdálo se podle včerejší zprávy, která neobsahovala žádné podrobnosti, že se má stát cosi závažného, například, že srbský prezident rezolutně zareaguje na výše uvedené americké snahy. Aleksandar Vučić své prohlášení využil pouze k obhajobě vstupu srbských politických představitelů do kosovské vlády. Z titulků dnešních srbských médií tomu odpovídá název projevu Vučiće v deníku Politika: „Poprvé od roku 1999 vláda v Prištině je závislá také na Srbech“. Vučićovi se hlavně jedná o obhajobu představitelů hnutí tzv. Srbske liste, kterým se podařilo získat v kosovské vládě tři ministerská křesla. Tuto vládu však povede Ramuš Haradinaj, kterého Srbové považují stále za válečného zločince, což prezident Vučić ve svém prohlášení potvrdil, že toto nadále pro Srbsko platí. Podle srbského prezidenta se vstupem do vlády a spojením s některými kosovskými stranami podařilo zabránit převzetí moci ultrapravicovou stranou Vetëvendosje politika Albina Kurtiho, která má v úmyslu založit kosovskou armádu a sjednotit Kosovo s Albánií.
