Lubomír Man
13. 7. 2017
Ano, musíme ctít své členství v NATO a musíme proto jít na Rusa, hřímá v den, který si musíme pamatovat, to je ve středu 12. července 2017, od řečnického pultu na poslance české sněmovny herec a ministr národní obrany z hnutí ANO Stropnický. Ano, je absolutně nepředstavitelné, abychom nesplnili svou povinnost a netáhli na ruskou hranici, jak se to od nás žádá, bouří ze stejného místa ministr zahraničí Zaorálek z České strany sociálně demokratické, a celá kohorta poslanců pravicových stran ze strany lidovecké, z TOP 09 a z ODS tomu nadšeně přizvukuje a tleská.
Ano, mají pravdu všichni tihle spokojení a tleskající pánové z poslaneckých lavic i od řečnického pultu sněmovny, kteří netuší, že právě v tento okamžik přestávají být lidmi a navlékají na sebe kůži vlčí. Kůži stáda, které je hnáno tam, kde je chce nejvyšší lancknect zpoza Atlantiku mít, což je momentálně ruská hranice v sousedství Litvy a Lotyšska. Ale co! Zradili jsme Husa i Masaryka už když jsme mu dovolili přelet jeho letadel k bombardování Jugoslávie, takže proč bychom neměli zrazovat dál? Proč bychom, když už jsme na chodníček pohůnků a kompliců a zločinu jednou vstoupili, z něj měli scházet někam, kde to tak dobře neznáme? Proč bychom si měli lámat hlavu, kdo má pravdu, je v právu, a kdo lže a touží po cizím, když stokrát jednodušší je zařadit se tam, kde je houf nejhustší, kde se mačká celá Evropa a vlastně skoro i celý svět?
No a co? Že dnes máme zvednout zbraň proti zemi, která nás před více než půlstoletím vyrvala ze spáru nejděsivějšího vraha historie? Proti zemi, bez jejíhož boje a milionových obětí bychom nežili, protože život našich otců a matek či našich dědů a babiček by vyhasl na stejných místech, kde skončili židé?
Kdo se nás, prosím vás, na tohle, kromě našeho svědomí, dnes ptá? Nikdo! Jde se na ruskou hranici prý proto, abychom země na Baltu chránili proti možnému útoky Ruska. Což je, jak jistě všichni chápete, bouda. Protože se tam zcela logicky jde proto, aby se z té ruské hranice pronikalo i dovnitř Ruska, k Moskvě, Leningradu, na Sibiř a tak dále. Jde se zkrátka na zatraceného Slovana Rusa, a my na něj, coby slovanská kapka v germánskoanglosaském moři, se vším, co bouchá a zabíjí, musíme (podle rozhodnutí naší sněmovny z 12. července t.r.), mašírovat též.
A proč že se tam vůbec jde?
Za prvé: Rus nechce úplně ve všem ty nejvyšší zpoza Antlantiku poslouchat. A prezident Obama to přece všem řekl sdostatek srozumitelně: MUSÍME, PŘÍLEŽITOSTNĚ, ZKROUTIT RUCE ZEMÍ, KTERÉ BY NEDĚLALY TO, CO MY POTŘEBUJEME, ABY DĚLALY.
Nu a jestliže Rusko dělá, že tahle slova neslyší, či nechce slyšet – to už po několikáté – je třeba mu ty ruce už nejen zkroutit, ale i přerazit.
I s důvodem druhým, pro který též i my máme už příští rok nastoupit na ruskou hranici, se za Atlantikem nedělají žádné štráchy, a osoba o nic méně významná než tehdejší ministryně zahraničí Madlene Albrightová jej vyřkla dokonce dvakrát: RUSKO MÁ PŘÍLIŠ MNOHO NEROSTNÉHO BOHATSTVÍ, COŽ NENÍ SPRAVEDLIVÉ. A při jiné příležitosti totéž v podobě mírně obměněné:
ZA URALEM LEŽÍ NEROSTNÉ BOHATSTVÍ PŘÍLIŠ VELKÉ NA TO, ABY PATŘILO JEN JEDNÉ ZEMI.
Takže už víte, kdo se na hranici mezi Litvou a Ruskem a Lotyšskem a Ruskem chystá loupežně zaútočit? A to i za účasti naší armády a tedy i našeho státu, národa a tedy nás všech Čechů, jak 12. července tohoto roku odhlasovala na návrh naší české vlády naše česká sněmovna? Sněmovna, kterou jsme si v dobrém duchu sami zvolili a která ten dobrý duch zlovolně i zrádně včera dopoledne zabila.
