Zdeněk Jemelík
16. 6. 2017 JemelikZdenek
Pokračování ostudného procesu proti bývalému soudci Vlastimilu Matulovi, které dle mého článku z 8.května 2017 mělo proběhnout 11.května 2017, se nakonec uskutečnilo až 15.června 2017. O odročení jsme se tehdy dověděli až ráno „na místě činu“ a důvody dodnes neznám. Soudkyně Mária Petrovková úvodem podala přehled o dosavadním vývoji procesu a informovala přítomné, že si vyžádala od Ministerstva spravedlnosti a z dalších zdrojů velké množství listinných důkazů, týkajících se činnosti bývalého soudce Vlastimila Matuly v době jeho působení stážisty na ministerstvu.
Šla tedy v úsilí o úplnost dokazování podstatně dále než orgány žaloby v původním procesu. Ale nevytěžila zřejmě z té spousty papíru nic použitelného k upřesnění obrazu domněle zločinného jednání pana obžalovaného.
Listiny měla složené na vozíku a nabízela je stranám k nahlédnutí. Nikdo ale o ně neměl zájem.
Pak zamítla návrhy na doplnění dokazování, které při minulém líčení podali jak státní zástupce, tak obhájce Lukáš Trojan. Dotázala se takto povzbuzených stran řízení, zda mají ještě nějaké jiné návrhy na doplnění dokazování a když žádný návrh nepadl, vyzvala k závěrečným řečem.
Žalobce Tomáš Svoboda dokázal ve formálně dokonalém, leč názorově zvráceném projevu, že patří k rychle se množící skupině státních zástupců, kteří podléhají nákaze přesvědčením, že jsou blízcí bohům, a proto povýšeni nad občany a všechny instituce státu. Ústavní nález, jímž Ústavní soud vrátil věc zdejšímu soudu k novému projednání, roztrhal na cucky a vynesl do nebeských výšin rozsudky z původního řízení. Zvláště se mu líbil rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Opět shledal pana obžalovaného vinným. K jeho cti slouží, že místo původního trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na tři roky tentokrát žádal jen 12 měsíců s odkladem na dva roky.
Nahrál ovšem na smeč obhájci Lukáši Trojanovi, který svou perfektně strukturovanou řeč zahájil upozorněním, že ústavní nález je právně závazný pro všechny subjekty práva a dále vytkl žalobci, že se v argumentaci opíral o neexistují rozsudky, tedy o rozsudky, jež zrušil Ústavní soud. Tím vtiskl vystoupení žalobce punc nezákonnosti a jeho argumenty zbavil použitelnosti. Přesnými citacemi jednotlivých odstavců ústavního nálezu pak rozbil jeho argumenty bod za bodem. Zdůraznil, že podle názoru Ústavního soudu Vlastimil Matula nenaplnil skutkovou podstatu žalovaného trestného činu, nemohl se spoléhat na to, že ministryně jeho výtvor bez čtení podepíše a nemohla být k jeho podpisu přinucena zásahem zvenčí. Ostatně mezi stážistou a ministryní byly tři stupně instanční hierarchie, z nichž jeho přímý nadřízený s jeho závěry nesouhlasil, takže ministryně nebyla vůči jeho případnému úskoku bezbranná.
Obhájce také neopomněl zdůraznit, že v tomto řízení neodezněly žádné nové důkazy, jež by umožnily hodnotit jednání pana obžalovaného odlišně od závazného názoru Ústavního soudu. Přirozeně pak dospěl k návrhu na zproštění Vlastimila Matuly obžaloby.
Čím déle mluvil, tím ustaraněji se tvářila paní soudkyně. Žalobce si vyžádal repliku, v které vysvětlil, že samozřejmě respektuje ústavní nález, nicméně ústavně zaručené právo na svobodu názoru a slova mu umožňuje jej kritizovat. Jeho tvrzení ovšem postrádá logiku: jeho tiráda vyústila v uznání viny a návrh na potrestání, což je v přímém rozporu s vyzněním ústavního nálezu. Ve skutečnosti ústavní nález nerespektoval a snažil se soud přesvědčit, že závěry ústavních soudců jsou nesmyslné a jedině správný je jeho právní názor poloboha.
Jako poslední přednesl krátkou řeč pan obžalovaný, který zdůraznil svou nevinu a čisté svědomí a připomněl, že jeho trestní stíhání je důsledkem nevole jistých pracovníků ministerstva nad odlišností jeho názorů od jejich.
Soudkyně pak vyhlásila odročení řízení za účelem vyhlášení rozsudku na čtvrtek 29. června 2017 (nikoli na příští čtvrtek, jak uvádí lobbistický server Česká justice).
Někteří účastníci hlavního líčení z 23.února 2017 odcházeli od soudu s pocitem, že Mária Petrovková vede řízení s cílem znova odsoudit Vlastimila Matulu bez ohledu na názor Ústavního soudu. Vyznění duelu Tomáše Svobody a Lukáše Trojana snad vede k většímu optimismu, nicméně při známé nepředvídatelnosti české justice bych na zproštění obžaloby nesázel. Nechejme se překvapit.
