Celý příběh současného pana premiéra vyvolává například metaforu příběhu piráta Billyho Bonese ze Sevensonova Ostrova pokladů. Starý pirát Pye přináší Billymu černou známku. “Obchod je obchod, pane Bonesi!“, říká uštěpačně pirát a podává mu smrtící rozsudek.
Někdo by to mohl vidět jinak- například z téhož příběhu motivem sporu vůdce pirátů starého Johna Silvera s posádkou na ostrově. Také mu podávají černou známku s popiskou “Sesazen”. Jenže John Silver je chytrák a vylže se příběhem utrženého listu z bible,na který hlupáci napíší sesazení.
To ovšem nelze říci o současném panu premiéru. Ten se prostě z totálního krachu své politiky nevylže ani za tisíc biblí, na nichž by byla napsána jeho černá známka.
Naštvaný volič a pan premiér
Pan premiér nezvládl celkovou politiku své vlády a nyní odchází z kormidelního můstku za hlasitého veřejného mručení odpůrců jeho politiky. Není divu – součet jeho smrtelných politických hříchů je příliš vysoký i na případný očistec. Pan premiér zato dokonale zvládl umění, jak si proti sobě svou “nepolitickou politikou” poštvat většinu občanů. U bratří Slováků se to říká jinak – politicko nekorektně, avšak přesně a výstižně – “Ako .nas..ť ľudí!” Čímpak? Pro všechny postižené politickou sklerózou to zopakujme.
Odpůrce církevních restitucí smrtelně naštval svou resignací na řešení či zabránění tzv. církevních restitucí, které ožebračily národ na nejméně pět generací dopředu. Přitom mohl a měl na radu ústavního experta vyhlásit referendum, mající vyšší právní sílu, nežli (mafiánsky) schválený zákon. Jako věrný syn katolické církve uvnitř sekulární partaje to však nevykonal a ponechal vše právnímu velkolupu, nejhoršímu od Bílé Hory.
Odpůrce Evropské unie smrtelně naštval propagací evropské armády a jiných nesmyslů toho typu.
Odpůrce ekonomických migrantů smrtelně naštval svou politikou “chytré horákyně” přijmouti nepřijmouti migranty oblečený ani nahý, ani pěšky ani vozem…
Odpůrce levice smrtelně naštval svým bazírováním na sociálně inženýrských pokusech ministryně Marksové Tominové a ministryně Valachové experimenty v sociální politice a ve školství, končící totálním krachem politiky inklusí a multikultu.
Odpůrce pravice smrtelně naštval politickým setrváním na idiotismu bohumínského inkvizičního usnesení bránícího “na věčné časy a nikdy jinak” spolupracovat s komunisty na parlamentní úrovni, když na úrovni krajské se dál často úspěšný opak. Toto usnesení pak de facto přivádělo partaj do jedné politické krize za druhou a činilo ji nedůvěryhodnou pro obě pozice politické barikády země. Dále je například naštval bazírováním na lokajském otrockém setrvávání v NATO, když jiné země, jako Rakousko, tam být nemusejí…jen my musíme být za každou cenu otroky federáty, že ?
Odbojáře, legionáře a pozůstalé obětí nacismu smrtelně naštval svým idiotským souhlasem se spanilými jízdami národních zrádců na srazy landsmanů, a vyhlášením sudetů za naše společenské spojence (zde by mohl být zahrnut přívalem hrozných nadávek a nekorektních výrazů, příčících se veřejné publikaci).
Ekonomy smrtelně naštval vstřícností k tzv. euroměně jako nástroji konečného řešení naší hospodářské a sociální poroby k Euroříši alias IV.Reichu, jak to vtipně nazval politik Berlusconi. A tak bychom mohli ve výčtu pokračovat dál a dál…
Pohřební tryzna politiků voliče nedojímá
Na zmírnění politického pohřbu pana premiéra význační spolustraníci zorganizovali pietní akt, kde vyzvedli osobní a charakterové vlastnosti pana premiéra v kontrastu s těžkým údělem vládnutí, což prý zapříčinilo jeho určité chyby. Prosím, vše toto by volič mohl brát, kdyby nebylo všech smrtelných hříchů, jež uvedly mnoho voličů do vzrušení, dle bratří Slováků “do pomykova”.
A protože v dějinách kdyby neplatí – stalo se jinak. Pan premiér odchází uprostřed bouře z můstku kormidelníka a kapitána své vlastní partaje. Pakliže někteří doufají, že by to mohlo zastavit pád strany, patrně se hluboce mýlí – ledaže by se stal politický mirákl, anebo politický podvod se sčítáním hlasů (i toto můžeme očekávat! možno jen doufat v přísné zabezpečení sčítání!).
Pravda pana Babiše
Předák hnutí ANO pan Babiš – velmi úspěšný ministr financí republiky, jemuž myslím právem děkoval pan president za úspěšnou práci v oboru – komentoval odchod pana premiéra velmi trefně, jako politickou zbabělost a neochotu podstoupit přímou konfrontaci s ním, když jej předtím politicko nekorektně “vyhostil z vlády”. A to je jen velmi mírná charakteristika počinu pana premiéra vůči panu Babiši, a zejména vůči kandidátce na post ministra financí, kterou pan premiér podezříval z jakýchsi nedokázaných nepravostí bez důkazů a bez právní procedury. Zatímco pan Bělobrádek z jakýchsi neznámých důvodů odchod pana premiéra z čela strany komentoval jako “Silný krok” (??) Silný krok? “Moc pěkný blábol”, pravil by ministr Hacker ze seriálu Ano, pane ministře. Silný krok leda do kabaretu U politické mrtvoly, jak měl za I.republiky Ferenc Futurista… Ale žádný strach. Třeba Eurounie odmění pana premiéra za službu říši nějakým dobrým místem v Bruselu, kdo ví?
To vše volič neodpouští. Alespoň volič, jenž není skalním fanatikem strany pana premiéra. V politice a ve volbách totiž kolektivní vina platí. Stejně, jako pan premiér uplatnil presumpci viny u vyhoštěných, tak voliči uplatní kolektivní vinu u partají. To se týká i partaje pánů Hermana a Bělobrádka, nejen u partaje pana premiéra, a ostatně u všech ostatních. A proč by to volič neučinil – vždyť v dějinách prvně otázku kolektivní viny řešil poměrně úspěšně Norimberský soud, není-liž pravda? Na to ovšem naši političtí předáci -_”trojští pašáci, co chválí dobrou práci a hlavně organizaci”, jak zpívával Werich, – již dávno zapomněli…
Ať volby dopadnou jakkoli – jedno je jisté. Pan premiér dopadl, jak dopadl, vlastním přičiněním, ale strhl s sebou do propasti i svou vlastní stranu. Bez ohledu na jeho nástupníky.
ČSOL Brno I
