Geo, mbi
4.6.2017 Eurasia24
Nedá podle něj mnoho práce zjistit, kdy Spojené státy ukončily svůj rozvoj a vrhly se do propasti ekonomických avantýr, které nakonec způsobily deindustrializaci USA. Stalo se to v roce 1973, kdy poradci z Wall Streetu „dotlačili“ prezidenta Richarda Nixona k opuštění bretton-woodského měnového systému, jehož podstatou bylo, že každý americký dolar byl kryt zlatem.
Důsledkem byl nekontrolovaný růst amerického vnějšího dluhu a skutečnost, že jeho kontrola byla možná jen za předpokladu vedení jedné velké nebo několika menších válek.
Nová válka tak může snadno přijít v úvahu jako řešení problémů oligarchů Wall Streetu a podle Engdahla bychom se už vůbec neměli nechat překvapit obrovským vojensko-průmyslovým komplexem. Stačí si uvědomit, že od založení v roce 1776 byly Spojené státy ve válce po 214 let.
Americké století se rozpadá před našima očima a děje se tak už bezmála pět desetiletí od srpna 1971. Úmyslné ignorování stavu americké ekonomiky napříč dekádami vytvořilo nezměrné morální, politické a ekonomické vakuum v dnešním světě.
„Do tohoto vakua ostatní národy mimo Washingtonem kontrolované NATO budují to, co jsem nazval Eurasijským stoletím – zákonitou a velmi pozitivní odezvu na stále více totalitární roli Washingtonu ve světě,“ konstatuje Engdahl.
Kontrast mezi tím, jak Čína společně s Ruskem a dalšími národy Šanghajské organizace pro spolupráci budují jejich společný ekonomický prostor v Eurasii, a tím, co USA, Británie a další státy NATO ničí, nemůže být podle něj jasnější.
Eurasijské století postupuje
Připomíná, že existuje iniciativa prozíravého čínského prezidenta Si Ťin-pchinga z roku 2013, projekt zvaný Jedno pásmo, jedna cesta (One Belt, One Road – mezinárodně zkracovaný název OBOR) nebo také Nová hedvábná stezka.
Třemi strategickými partnery v projektech OBOR, kteří transformují ekonomické potenciály světové ekonomiky do pozitivního směru, jsou Čína, Rusko – včetně jeho partnerů v Eurasijské hospodářské unii – a Írán.
„Masivní rozvoj infrastruktury v souvislosti s vysokorychlostní transeurasijskou železniční sítí spolu se sítí přístavů od Asie přes Blízký východ až do Řecka a dalších částí Evropy představuje obrovský projekt, který v několika příštích letech přinese miliony nových kvalifikovaných pracovních míst a výdaje vhttp://www.eurasia24.cz/alternativy/item/2459-o-co-slo-v-pekingu-o-konec-americkeho-stoleti-a-zacatek-stoleti-eurasie-video bilionech dolarů. To se stane skutečností v příštích dvou a více dekádách,“ predikuje Engdahl.
OBOR přetváří průmyslovou geografii světa a znamená tektonický posun daleko od více než pětisetleté evropské a později transatlantické nadvlády. „Tento posun směřuje k novému světovému uspořádání, v němž národy s největšími populacemi vyvstávají a vyjadřují své právo na národní suverenitu – a oprávněně uplatňují právo na svrchované rozhodnutí, jak budou využívat své vlastní bohaté zdroje pro svůj vlastní rozvoj,“ uvádí expert.
„De facto imperiální, Spojenými státy kontrolovaná globalizace tak ve výsledku kontrastuje s touto alternativou obrany národní suverenity. To je velmi podstatný rozdíl mezi Západem (NATO) a Východem (OBOR).“
Ruské obilí jako strategické jmění
Nepříliš často zmiňovanou oblastí strategického rozvoje Číny a jejího souseda, Ruska, je obilí.
V roce 2016, ironicky jako přímý důsledek hloupých a sebepoškozujících ekonomických sankcí ze strany USA a EU proti Ruské federaci, Rusko v reakci uvalilo sankce na eurounijní zemědělský import a začalo intenzivně oživovat vlastní nevyužívaný zemědělský potenciál. Současně uzákonilo totální záhttp://www.eurasia24.cz/alternativy/item/2459-o-co-slo-v-pekingu-o-konec-americkeho-stoleti-a-zacatek-stoleti-eurasie-videokaz geneticky modifikovaných (GMO) komerčních plodin v Rusku – zemi požehnané přírodou a obdarované oblastmi s nejúrodnější černozemí.
Jak dále píše Engdahl, jedním z přetrvávajících následků katastrofálného znásilnění ruské ekonomiky Washingtonem a kluky okolo harvardské „šokové terapie“ během Jelcinovy éry v 90. letech bylo otevření Ruska dovozu potravin z EU.
Většinou podle něj šlo o „industrializovanou“ produkci gigantických konglomerátů západního agrobyznysu jako Kraft Foods, Tyson, Unilever, Nestlé a dalších, produkci s pochybnou nutriční hodnotou. „Rusové zapomněli, jak vynikající a výživné byly jejich domácí potraviny. Po roce 1990 sice byly ruské supermarkety skutečně naplněny, ale západními ‚falešnými potravinami’.“
Ruské zemědělství zaznamenalo po vyhlášení sankcí ze strany USA a EU od roku 2014 boom. V roce 2016 Rusko překonalo Spojené státy i evropskou osmadvacítku a stalo se největším světovým producentem a vývozcem obilnin. V západním obilném sektoru byli zaskočeni dramatickým obratem v produkci ruského zrna a zemědělství vůbec.
„Pravděpodobně si neuvědomovali, že Vladimir Putin v letech 2008 až 2012, kdy podle ústavy nemohl být prezidentem v třetím volebním období po sobě, vykonával funkci premiéra a mimo jiné byl zodpovědný právě za ruskou ekonomiku. Potichu inicioval vybrané reformy, které po roce 2014 otevřely cestu k dramatické renesanci ruského zemědělství jako světového faktoru,“ píše Engdahl.
Ruská závislost na dovozu západního obilí trvala až do nedávné doby. Nyní, pro období sklizně 2016–2017, podle amerického ministerstva zemědělství a Mezinárodní rady pro obiloviny, Rusko vyveze 30 milionů tun zrna nepoznamenaného GMO, což celkově převyšuje vývoz z EU v objemu 27 milionů tun a z USA v objemu 25,5 milionů tun.
Geopolitické i ekonomické důsledky tohoto hlubokého posunu v ruské produkci potravin jsou podle Engdahla strategické.
Rusko-čínský obilný obchod
Osmého dubna letošního roku dorazil první vlak naložený vysoce kvalitní ruskou pšenicí do Manzhouli v severočínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko za hranicemi s Ruskou federací.
Proč je to tak významné?
V roce 2015 import plodin do Číny vzrostl oproti roku 2014 o 20 procent na 120 milionů tun. Z toho více než 80 milionů tun představovaly téměř plně geneticky modifikované sojové boby z USA a Brazílie. Zbytek tvořily povětšinou obiloviny jako pšenice.
Nyní má Čína poprvé možnost dovážet přímo ze sousedního Ruska po železnici GMO nepoznamenané ruské plodiny. V kontrastu s tím bylo podle amerického ministerstva zemědělství v roce 2016 geneticky modifikováno více než 94 procent všech sójových bobů a 89 procent veškeré kukuřice z USA. To je obrovská výhoda pro ruskou produkci v Číně.
V prosinci 2015 dospěly příslušné orgány v Číně a Rusku k dohodě o standardech z Ruska importované pšenice, kukuřice, rýže a sojových bobů – čistých od GMO. Podmínky rozšíření ruského importu obilovin do Číny byly schváleny a první dodávka ruské pšenice v dubnu 2017 byla dokončena.
Za kontrolu kvality, import a distribuci ruských plodin na čínském trhu je odpovědný čínský státní konglomerát COFCO. Železniční transport z http://www.eurasia24.cz/alternativy/item/2459-o-co-slo-v-pekingu-o-konec-americkeho-stoleti-a-zacatek-stoleti-eurasie-videoRuska významně zkrátí přepravní časy a finanční náklady v porovnání s námořní dopravou. Stejně tak je daleko méně zranitelný případnými sankcemi ze strany USA nebo NATO.
Čínský obilný import musí v současnosti překonávat potenciálně konfliktní zóny v Jihočínském a Východočínském moři – v obou oblastech americké námořnictvo eskaluje napětí s využitím falešných argumentů o zachování „volnosti námořního pohybu“. Při současné existenci amerických námořních základen v Japonsku, Jižní Koreji a Singapuru může Washington uvalit ekonomickou blokádu na čínský námořní import obilovin, stejně tak na dovoz ropy a dalších produktů.
Prezident čínského COFCO Yu Xubo prohlásil, že v plánu je dovézt z Ruska do Číny jeden až dva miliony tun pšenice ročně, přičemž tento objem se může zvýšit na čtyři až pět tun ročně. „Pokud se napětí mezi Washingtonem a Pekingem významně zvýší, může se ruský železniční podíl na vývozu obilí do Číny stát geopolitickým základem čínské zemědělské bezpečnosti. První ruský železniční náklad s pšenicí pro Čínu jednoduše není ve Washingtonu oslavován,“ předpokládá William Engdahl.
Ve dnech 14. a 15. května se lídři a hlavy vlád devětadvaceti zemí setkali v Pekingu, aby zde diskutovali o důsledcích rozvoje infrastruktury Jednhttp://www.eurasia24.cz/alternativy/item/2459-o-co-slo-v-pekingu-o-konec-americkeho-stoleti-a-zacatek-stoleti-eurasie-videooho pásma a jedné cesty.
Ve svém úvodním proslovu autor této myšlenky, čínský prezident Si Ťin-pching, uvedl: „OBOR by se měl stát cestou míru, prosperity, otevírání se, inovací a propojení mezi různými civilizacemi. Starověké hedvábné stezky prosperovaly v dobách míru, ale ztrácely svoji energii v časech války. Následování iniciativy Pásma a cesty vyžaduje mírové a stabilní prostředí.“
„Při prosazování iniciativy Pásma a cesty bychom se měli zaměřit na základní otázku rozvoje, uvolnění růstového potenciálu rozličných zemí, dosažení ekonomické integrace a propojeného rozvoje, z něhož by měli prospěch všichni,“ řekl dále Si Ťin-pching.
Vyzval k prosazování pozemního, námořního, vzdušného i kybernetického spojení se zaměřením na klíčové průchody, města a projekty a propojené sítě dálnic, železnic a námořních přístavů. „Musím říct, že tohle zní daleko lépe mým uším než války na obranu hegemonie bankrotujícího amerického vojensko-průmyslového komplexu, bank Wall Streetu a ropných společností,“ uvádí dále Engdahl.
„Ruský prezident Putin se zúčastnil pekingského fóra OBOR. Turecký prezident Erdogan také. Ale je zarážející, že kromě italského premiéra fórum nestálo za účast žádnému z lídrů zemí G7,“ konstatuje Engdahl. Trump se rozhodl vyslat „středněúrovňové strašidlo“ z Národní bezpečnostní rady (NSC) Matthewa Pottingera, bývalého zpravodajského důstojníka z Afghánistánu, sloužícího pod generálem Michaelem Flynnem. Trump dokonce nevyslal ani ministra zahraničí Tillersona.
„Může to být proto, že se Washington bojí úspěchu Eurasijského století a iniciativy Jedno pásmo a jedna cesta? Můžete na to vsadit boty!“ uzavírá Engdahl.
