Dmitrij Bokarev
15. 5. 2017 NEO – NoVosOb, překlad Eurasia24
V posledních dnech se i v tuzemských médiích skloňuje pojem Nová hedvábná stezka. Co vlastně tento projekt představuje, kdo za ním stojí a co má být jeho cílem? Konkrétní odpovědi na tyto otázky dává následující článek z New Eastern Outlook.
Ambiciózní čínský projekt Nová hedvábná stezka (NHS) se stále více blíží realitě. Předpokládá propojení celé Eurasie hustou sítí dopravních cest pro přepravu osob i zboží.
Železniční síť sítí
Přestože je projekt známý jako „ekonomický pás“ nebo zóna, je lépe chápat jej spíš jako „síť“, protože nejde pouze o jednu dopravní tepnu spojující Asii s Evropou. Cílem NHS je propojit všechny hlavní obchodní trasy kontinentu – ne tedy pouze východ se západem, ale také sever s jihem. Ve vzdálenější budoucnosti by pak NHS měla propojit všechna hlavní obchodní centra nejen v Eurasii, ale i v Africe.
Do projektu budou zahrnuty všechny druhy dopravy; zlatou střední cestou mezi poněkud pomalou námořní či říční a drahou leteckou dopravou je však přeprava nákladů po železnici. Proto je námořní doprava mezi Evropou, Asií a Afrikou včleněna do samostatného projektu nazvaného Námořní hedvábná stezka 21. století a v projektu NHS je rozhodující pozornost věnována rozvoji železniční sítě.
V srpnu 2016 byl vypraven první nákladní vlak směrem z Číny do Afghánistánu a Čína se tak stává jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů tohoto státu. Nová železniční trať začíná v čínském městě Nantong, prochází územím Kazachstánu a Uzbekistánu a pak směřuje dál přes uzbecko-afghánský most u Hairatanu, postavený v roce 1981 sovětskými odborníky a známý také jako Most přátelství. Cesta vlakem po celé délce trati dnes trvá zhruba dva týdny.
Slavnostního zahájení provozu na nové trati se v Nantongu zúčastnili jak představitelé čínského státu, tak i podnikatelé z obou zemí. Podle vyjádření afghánského velvyslance v ČLR Janana Musazay tím Čína i Afghánistán získaly možnost opravdu významně navýšit vzájemný obchod. Afghánistán by do Číny rád vyvážel mramor a zemědělské produkty, Čína pak je schopna dodávat do Afghánistánu produkci svých pokročilých technologií – automobily, elektroniku apod. Není přitom vyloučeno, že v budoucnosti bude železnice prodloužena přes celé území Afghánistánu až do Íránu. Pak se stane jednou z nejdůležitějších dopravních tepen spojujících přes centrální Asii Střední a Dálný východ.
Čína ovšem má železniční spojení s Íránem už dnes a pokládá Írán za jednoho ze svých nejdůležitějších partnerů – jak v ekonomice, tak v politice. Vzpomínaná trať je dlouhá 10 tisíc km a vede přes území Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Její provoz byl zahájen v únoru 2016. Příjezd první čínské vlakové soupravy do íránského hlavního města Teheránu byl oslavován jako významná událost v dějinách NHS.
Všemi směry a do všech koutů
NHS se rychle rozšiřuje všemi směry. Nezapomnělo se ani na jižní Asii včetně jejích nejnepřístupnějších oblastí. V listopadu 2016 bylo zahájeno pravidelné železniční spojení mezi Čínou a Nepálem. Cesta z čínského města Lan-čou v provincii Kan-su do hlavního města Nepálu Káthmándú, dlouhá 2 500 km, trvá 10 dní. Nepál je vzhledem ke své zeměpisné poloze v částečné izolaci od ostatního světa. Přijatelné spojení má s Indií, od ČLR ho odděluje pohoří Velkého Himaláje a s žádnými dalšími státy společné hranice nemá. Poloha země ztěžuje obchod Nepálu se zahraničím a staví ho do určité závislosti na Indii. A tak si tato malá země každého dalšího spojení s Čínou nesmírně váží.
Zvláštní význam pro spojení mezi Evropou a jihovýchodní Asií mají bývalé státy SSSR. V podstatě totiž dělí Eurasii na dvě poloviny a pozemní spojení mezi oběma jejími částmi je bez zapojení bývalých republik Sovětského svazu velmi obtížné. Zvlášť se to týká Ruské federace a zemí ležících v přední a střední Asii.
V prosinci 2016 přijaly Uzbekistán a Kazachstán rozhodnutí o společné výstavbě železniční trati Učkuduk (Uzbekistán) – Kyzylorda (Kazachstán). Tato nová trať současně propojí Kazachstán a Uzbekistán s Ruskem a do budoucna se může stát základem pro další napojení na Írán přes Turkmenistán a Afghánistán. Je nepochybné, že Čína bude mít zájem, aby se i tato trať stala součástí sítě NHS.
Letos na konci března podepsaly orgány města Tačeng v Sin-ťiangu (Ujgurské autonomní oblasti ČLR) a vedení Východně-kazachstánské oblasti memorandum o společné přípravě stavby železniční trati z Tačengu do Ajagozu o délce 265 km.
Tačeng leží cca 17 km od hraničního přechodu Bachty na čínsko-kazachstánské hranici a je koncovou stanicí 300 kilometrové vnitročínské železniční větve Karamaj – Tačeng. Tím, že trať bude prodloužena až do kazachstánského Ajagozu, stane se již třetí železniční trasou protínající čínsko-kazachstánské hranice. V Ajagozu může být napojena na známou Turkestánsko-sibiřskou železniční magistrálu, po které bude napojena i na Transsibiřskou magistrálu – nejdelší železniční trať světa, spojující Dálný východ s Moskvou.
Tak nakonec vznikne v síti NHS nová, dlouhá a hlavně důležitá linie spojující hustou síť čínských železnic se střední Asií a s Evropou. Existence této nové cesty bude mít velký význam pro samotný projekt NHS, ale i pro ekonomiky Kazachstánu a Ruska.
Počátkem roku 2017 mělo přímé železniční spojení s ČLR již 17 evropských zemí a v dubnu se k nim připojila Velká Británie. 12. dubna byla z Anglie do Číny vypravena první nákladní vlaková souprava. Její cesta dlouhá 12 tisíc km začíná v anglickém městě Stanford-le-Hope (v Essexu) a vede pod průlivem La Manche, načež musí vlak projet územím sedmi států: Francie, Belgie, Německa, Polska, Běloruska, Ruska a Kazachstánu. Cesta pak končí v čínském městě Yiwu v provincii Če-tiang (Zhejiang). Na překonání takové vzdálenosti potřebuje vlak kolem tří týdnů. Dostat se z Velké Británie do Číny po moři ovšem vyžaduje zhruba dvojnásobek času.
Bezpečnější svět
Projekt NHS slibuje značný ekonomický rozmach řadě zemí Evropy, Asie i Afriky. Není ovšem vyloučeno, že může sehrát ještě mnohem význačnější roli. Rozvoj dopravy a obchodu může způsobit také zlepšení vztahů mezi státy – a růst životní úrovně může přispět ke snížení projevů extremismu.
Mimo to je Peking připraven dobře pečovat o bezpečnost svého „dítěte“ a navazuje vojenskou spolupráci se zeměmi, kterými síť „stezky“ prochází. Jako mimořádně důležitý se proto jeví další postup stezky směrem na Blízký východ a do takových zemí střední Asie, jakými jsou Afghánistán a Pákistán. Jde o region s velkým přírodním bohatstvím, který je ale značně nestabilní a znepokojivé události, které v něm probíhají, nedávají světu spát.
V květnu 2014 proběhlo setkání ministrů obrany ČLR a Íránu, během kterého byly podrobně posouzeny otázky spolupráce obou zemí v oblasti obrany. Výsledkem bylo mimo jiné ujednání, že NHS by se měla stát základem pro posilování čínského a íránského vlivu v regionu a také prohlášení, že obě země jsou rozhodnuty spojit svá úsilí v boji s terorismem, obchodem s drogami a s dalšími aktuálními problémy.
Pokud výše uvedená železniční trať ČLR – Afghánistán bude fungovat úspěšně a podaří se jí dovést až do Íránu, může to znamenat výrazné změny v životě Afghánistánu, který v současné době patří mezi světové zdroje teroristických hrozeb. Nová hedvábná stezka tedy nejenže přispívá k ekonomickému růstu, ale přispívá současně i k posílení míru v oblastech, kterými prochází.
Dmitrij Bokarev
Zdroj: journal-neo.org
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Mezititulky: Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com
