Vladimír Čermák
9. 5. 2017 První zprávy
Každý jsme nějaký a nějak jsme zformovaní výchovou či jinými faktory. Máme své chyby a nedostatky, které bychom rádi skryli před sebou i okolním světem, ale v tomhle ohledu býváme zklamáni. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák (viz foto).
Dřív či později chyby odhalíme před okolním světem a ukážeme mu co v nás je. V uplynulých dnech se to podařilo zcela ukázkově i prezidentovi a premiérovi ČR.
Dnes si nejspíše oba ještě namlouvají, že se to zapomene. Navzdory tomu, co jim jejich pomocníci a poradci tvrdí: jejich sebeodhalení (můžeme také říci charakterový striptýz) nebude zapomenuto. Prezident Zeman ukázal, jak umí být dětinsky směšný a mstivý, tedy takový jaký vždy byl a stále je. Premiér Sobotka ukázal zase, jak dokáže být ubohý a nejapný. Je lhostejno, zda původní příčinou debaklu Zemana byla výchova v neúplné rodině či u Sobotky relikty rigidního katolicismu. Oba nám předvedli v přímém přenosu z Trůnního sálu inscenaci hodnou Kanceláře Blaník. Ani Tonda Blaník by to lépe než Kancelář prezidenta na Hradě a Kancelář premiéra ve Strakovce nevystihl.
Nu tedy: pobavili jsme se a zasmáli se do sytosti. Hořkost v nás ovšem zůstala. Tihle lidé se považují za naše reprezentanty? Tyhle lidi máme zanedlouho znovu volit? Každý je ale nahraditelný, a oni si nic jiného nezaslouží než být odejiti ze svých pozic, tedy být vystřídáni v pozicích, na které zjevně nestačí. Zůstává zde ovšem Problém.Jeho těžištěm je fakt, že každý kdo by chtěl po nich převzít moc, by měl splňovat minimálně dvě podmínky.
Tou první je, že by měl být čestný, schopný a jinak připravený k tomu, aby vstoupil do vrcholové politiky, nebo-li starat se o veřejné záležitosti. Takových je mezi námi Čechy možná stále ještě dost, i když předchozí garnitury polistopadových politiků se hodně snažily, aby se to o nich nikdo nedověděl. Měly k tomu důvod: chtěly zůstat co nejdéle u lizu, který se jim u jejich koryt nabízel. Horší je to ale s druhou podmínkou: aby do politiky u nás byli tito lidé ochotni vstoupit a podrobit se tortuře spojené s držbou moci, aniž by byli mocí nějak významně deformováni.
Bez ohledu na to, jestli se kvalitní náhradníci Zemana a Sobotky i dalších jim blízkých osob najdou, stojíme tedy před úkolem, jak tomu napomoci. Po událostech uplynulého týdne je naprosto nepřijatelné, aby si lidé jako Sobotka, Zeman či jejich nohsledi i protivníci typu Babiše, Bělobrádka, Fialy, Kalouska či mnoha jiných, jim podobných dnešních prominentů, už nemohli nárokovat ústavou jim prý zaručené právo deformovat a kazit naše životy a vývoj české společnosti. Lidé s tak výrazně nízkým etickým či inteligenčním kvocientem – v některých případech s oběma deficity najednou – by se takovým právem neměli zaštiťovat, neboť se jim zjevně nedá svěřit tzv. ani řízení koloběžky.
To je dnes přece už jasné, stejně jako to, že se nedá spolehnout na rozumy všech těch politologů (bez výjimky), právníků (zvlášť těch údajně „ústavních“) či žurnalistů (nejen těch z MAFRA či z ČTV). Jedinou výraznou vlastností těchto lidí (dříve se jim říkalo oficiálně pacholci) je schopnost lézt svým nadřízeným permanentně do pozadí a dělat pro ně všechny ty špinavé věci, které s pojetím dnešní české politiky souvisejí. To oni zprostředkovávají veřejnosti takové divadlo, jako je třeba oficiální „scházení se“ na Hradě ke konzultacím (v době, kdy už dávno existují šifrované telefony) či aféry s tím, kdo koho odposlouchává. Nota bene v době, kdy americká NSA pracující pro lidi, kteří je z Washingtonu či odjinud řídí, odposlouchává všechny, i ty s těmi šifrovatelnými přístroji. To, co nám v českých médiích kolem těchto afér předvádějí, je jen hra pro blbečky, kteří jim na to naletí.
Experimenty (jako ten s Babišem-miliardářem, který proklouzl až do nejvyšší politiky), potvrzují jen něco co už jsem i bez nich tušili. „Boháči“ (viz třeba ti jako Bárta z Věcí veřejných ve vládě Nečase), kteří se ke svým dnešním majetkům dostali vždy nějak podivným způsobem. Tedy nečistě. Ještě nedávno to byli přitom tzv. holé prdele jako naprostá většina z nás. Podvádění všeho druhu, korupce (také všelijaká) či tzv. ojebávání státu, jak to vyjádřil přiléhavě a po slovensky Andrej, by nemělo být osvědčeným způsobem k získání příležitosti jak ochutnat moc. Stejně tak jako utajování politické i jiné minulosti a tedy i důkazů o politických sklonech exkomunistů, o nichž se to dovídáme zásadně až ex post, když už vládu opustili (jako třeba úředničtí premiérové – a nejen oni – z posledního čtvrtstoletí).
Bohatými se z ničeho nic nestali jen lidé jako nebožtík Gross, na kterého to prasklo. Jiní z této kategorie byli „šikovnější“. Našli si své bílé koně mezi dnešními oligarchy spravujícími obrovská majetková konzorcia vlastníci peníze z kuponové privatizace a z jiných velkých i menších čachrů. Nemusí díky tomu nikde vysvětlovat, jak ke svému blahobytu přišli. Musí být jen trochu opatrní v komentování současné politické krize. Všimli jste si také, jak známý komentátor všeho možného- exprezident-profesor – byl tento týden zdrženlivý? Možná ale měl jen politickou chřipku.
Ti všichni a řada dalších nemají čisté ruce. Všichni dohromady jen lžou a předstírají, že lhaní a podvádění už patří k běžné profi-výbavě dnešních českých politiků. Obklopují se lidmi, kteří jim v tom pomáhají a spoléhají na to, že našinci budou reagovat tak, jak to obvykle bezmocní lidé u nás dělají. Např. nepůjdou k volbám. To, že přijde jen 5% voličů, už dávno ale nikomu z těch vládnoucích kruhů nevadí. Tak se přeci již dlouho volí v Česku senátoři. I několikaprocentní vítěz takových „voleb“ se stává váženým politikem rozhodujícím o druhých.
Za těchto okolností bychom se ale mohli inspirovat G. H. Chestertonem, který přišel téměř před stoletím v jednom svém románu s nápadem, jak situaci řešit poměrně jednoduchým způsobem. Konkrétně: nechat přední politiky vylosovat v lotérii. Tehdejší situace v Británii, která vedla nakonec k takové národní katastrofě, jako byl nástup tzv. Mnichovanů a pak k zahájení druhé světové války, musela být asi dost podobná situaci, která se teď začala projevovat i u nás. Princip náhody, s níž pracuje jako se základním principem loterie, by se dal využít. Rizika s tím spojená se dokonce dají nějak zmírnit. Horší než to, co právě tady je, to být už nemůže. Nebo myslíte, že ano, poté co Vám zdejší prezident a premiér – dva zdejší nejvyšší ústavní činitelé – v týdnu předvedli? Máte jiný, lepší nápad?
