Ludvík Smýkal
7. 5. 2017
Jiříkovo vidění je středověká prozaická povídka putování Jiříka záhrobím, která byla sepsána podle podstatně rozsáhlejší latinské skladby ze 14. století. Kající se šlechtic putuje nejprve do irského poutního místa Očistec svatého Patrika a odtud do říše mrtvých. Spatřuje muka pekla i očistce, nakonec se dostane do nebe. Rčení „být jako v Jiříkově vidění“, znamenající být (krajně) nadšený, užaslý (podobné je být jako u vytržení, být u vidění), u nás zlidovělo.. Netuším, zda předsedu vlády Bohuslava Sobotku čeká osud zmíněného šlechtice Jiříka, když ale ve čtvrtek 4.5.2017 odjížděl z Pražského hradu, tak zřejmě si připadal jako v „Jiříkově vidění“ …
Už jeho první slova „Já přemýšlím, dámy a pánové, k čemu bych se měl v tuto chvíli vyjádřit, protože já jsem přišel na jednání s panem prezidentem o řešení vládní krize, takže v tuto chvíli očekávám, že se sejdu s panem prezidentem, abychom prodiskutovali řešení této vládní krize.“ při jím vyžádaném přijetí u prezidenta republiky Miloše Zemana avizovala, že je přímo užaslý, jak u vidění.
Pan prezident, s rozvahou sobě vlastní, momentální vidění pana premiéra přešel a v souladu s protokolem mu mj. sdělil :
„Za druhé, žádám Vás, aby vláda do doby, než jmenuji nového premiéra, a na jeho návrhu novou vládu tak, jak je obvyklé, plnila své funkce s tím, že nebude přejímat žádná strategická rozhodnutí, to znamená rozhodnutí s dlouhodobými účinky.“ ZDE
Pan premiér, zřejmě pořád „u vidění“, neposlouchal jeho slova pozorně, neboť se právě dozvěděl, že pan prezident bude postupovat při demisi jeho vlády zcela obvykle a že jeho cesta na Hrad splnila svůj účel.
Nevím, zda v následujícím soukromém rozhovoru s premiérem pan prezident svá slova rozvedl, v každém případě to učinil ve večerním rozhovoru pro televizi Barrandov :
„Z tohoto hlediska já zastávám názor, že by zde měla být existující staronová vláda, a to jsem řekl všem, s kým jsem jednal, ať už to byl Andrej Babiš, ať už to byl ministr vnitra, ať už to byl Pavel Bělobrádek během dnešního jednání. Všem jsem jasně řekl, jsem pro kontinuitu, protože půl roku před volbami nemá cenu dělat dramatické kotrmelce.“
„Nicméně pak bude nutné splnit úkol jmenovat nového premiéra, a budete první, komu řeknu, že tímto premiérem by podle mého názoru měl být opět člověk ze sociální demokracie, a to z toho důvodu, že sociální demokracie, ať už si myslíme o ní, co chceme, vyhrála předchozí volby, a že by to měl být člověk, který projde při hlasování o důvěře politickým spektrem. To znamená, že pro něj budou hlasovat minimálně všechny strany vládní koalice, nehledě na opozici.“ ZDE
Fakt, že novým premiérem by měl být člověk, který projde při hlasování o důvěře politickým spektrem je zcela vypovídající. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o politiku, ví, že Poslanecká sněmovna Parlamentu nehlasuje o premiérovi, ale o nové vládě.
Reakce pana předsedy vlády na sebe nenechala dlouho čekat. Už v pátek ráno odvolal avizovanou demisi své vlády a obvinil prezidenta republiky z chybného výkladu Ústavy ĆR.
Jak na pokyn se k němu přidala řada politiků napříč politickým spektrem, ústavních právníků, politologů a médií. Skupina senátorů nelenila a připravuje ústavní žalobu na prezidenta republiky.
Otázkou je, zda všichni jmenovaní jsou vůbec ochotni a schopni poslouchat, co prezident republiky řekl. Perspektivnější a přirozenější pro ně zřejmě je – lhát …
„Odvykněte si lhát! Lež hrozně nemám rád. Kdo lže, ten krade a pak visí. Kdo lže, ten vždycky ublíží si. Lež je šminka, která hyzdí tvář, lež je účes, který nesvědčí.
Ať podívá se do zrcadla lhář, ať se sám o tom přesvědčí! Lež je maskovaná ohyzda. Lhář se nejvíc obelhává sám. I když sám se přitom hezký zdá, je to jen chvilkový klam!“ (rytíř DES QRJEUX ve hře Vítězslava Nezvala „Manon Lescaut“ dle románu abbé Prévosta)
