3. 5. 2017 zdroj
Hrozba jaderné války je reálná, rizika se zvyšují. Napomáhá tomu i zostření situace na Korejském poloostrově, i provokativní působení USA a NATO ve východní Evropě, i oslabení režimů základních smluv o odzbrojení. Neměli bychom zapomínat ani na úsilí USA o globální vojenskou a technologickou převahu, která by Washingtonu umožnila zasadit první odzbrojující a neopětovaný úder. Co může proti tomu postavit Rusko?
Je možné zajistit spolehlivou bezpečnost a globální strategickou stabilitu v současných podmínkách? O tom Pravdě.Ru pověděl šéfredaktor časopisu Národní obrana Igor Korotčenko.
V dnešním světě se hrozba jaderné války stává ne-li reálnějším, pak stále diskutovanějším problémem. Stačí si vybavit situaci na Korejském poloostrově, provokace. A také nedávné prohlášení Londýna o tom, že Británie je připravena si zajistit právo zasazovat preventivní jaderné údery v případě ohrožení své bezpečnosti. Proto vyvstává otázka, zda je skutečně nebezpečí jaderné války v dnešním světě tak velké?
Podíváme-li se na Spojené státy americké, jejich politika a doktrinální nastavení jednoznačně svědčí o tom, že Washington je nakloněn možnosti použití jaderných zbraní, včetně preventivních úderů, a použití těchto zbraní jako první.
Celá situace kolem Severní Koreje, její eskalace, teď trochu splaskla, ale nemůžeme si být jisti, že by se americká administrativa zcela zřekla plánů a aktivit proti KLDR. Proto všechno toto opravdu vyvolává velmi velké znepokojení. Protože na jakýkoliv úder USA bude Severní Korea odpovídat nejen obvyklými prostředky vedení války, ale také případným použitím jaderných zbraní.
Zda se bude jednat o raketu s jadernou hlavicí, která by byla vypuštěna směrem k Japonsku nebo Jižní Koreji, zda to bude severokorejská ponorka s balistickými střelami, která se pokusí zasáhnout Guam, když připluje k území USA na vzdálenost vypuštění rakety, to nevíme. Může to být jaderná bomba, která exploduje v blízkosti amerických vojáků, rozmístěných v Jižní Koreji. To také nemůžeme vědět. Ale první použití jaderné zbraně samozřejmě vyvolá stejnou odpověď.
Chtěl bych připomenout, že USA v posledních desetiletích několikrát reálně uvažovaly o možnosti zasazení prvních jaderných úderů. Bylo to i během operace proti afghánským teroristům, i v době operace proti Saddámu Husajnovi. Ostatně, dodnes nebyla stažena z pořadu jednání možná válka USA proti Íránu.
Podívejme se na americké taktické jaderné zbraně v Evropě. Vidíme, že byly vytvořeny tři letecké základny na území Litvy, Lotyšska, Estonska, kde se pod rouškou tzv. leteckého hlídkování a ochrany hranice pobaltských států na základě rotačního systému stále nacházejí moderní taktické stíhací letouny, vzdušné síly NATO, které jsou schopné nést americké taktické jaderné zbraně. Je to ona nechvalně známá bomba B-61, která je neustále modernizována.
A dnes existuje nová verze této bomby, Američané ji dovážejí na území řady evropských zemí, kde se nacházejí vojenské sklady USA s jadernými zbraněmi.
Je třeba si také pamatovat prohlášení Velké Británie o právu prvního použití jaderných zbraní, o právu na řadu cvičení, kterou ozbrojené síly NATO uskutečnily v Pobaltí v minulém roce. Jejich cílem a úkolem byla okupace Kaliningradské oblasti, blokování a zničení sil Baltské flotily a nakonec zasazení taktických jaderných úderů na řadu objektů Ruské federace v severozápadní části naší země.
Američané a natovci plánují všechny tyto operace ve fázi před použitím strategických jaderných sil na obou stranách. Což by znamenalo, samozřejmě, zánik civilizace. Ale samotný fakt, samotná možnost použití taktických jaderných zbraní jako první – to všechno je předpokládáno a aktivně používáno z hlediska zpracování technologie, metodologie a skutečných vojenských plánů. Proto riziko skutečně je. Všimněte si, že za těchto podmínek ruské strategické vojenské jaderné síly nejen zabezpečují strategickou paritu, ale pojišťují nás proti podobným plánům USA, které jsou od okamžiku, kdy se u Američanů objevila první jaderná bomba, neustále zdokonalovány a modifikovány.
Odtajněné dokumenty Pentagonu jednoznačně svědčí o tom, že plán jaderné války byl připraven již na počátku 50. let a předpokládal masivní jaderný útok na všechna velká milionová města Sovětského svazu. Kam by to mohlo vést v případě jeho realizace, je možné si jen s hrůzou představovat.
Skutečnost, že Amerika – náš hlavní potenciální protivník v celé poválečné historii – plánovala nějaké vojenské operace, včetně masivního použití jaderných zbraní, je již dlouho známa. Na pozadí je však skutečnost, že jaderné zbraně Spojených států jsou celkově pod kontrolou. Zde můžeme jen stěží očekávat nějaké hysterické, nekoncepční nebo neuvážené akce, které by mohly vést ke globální jaderné válce. Něco jiného je, když přístup k tlačítkům jaderných zbraní, ke svým vlastním jaderným zbraním a nezávislému jadernému plánování získávají země jiného rozsahu a úrovně odpovědnosti. Anglické, francouzské jaderné zbraně … Nedávná jednání, při nichž Polsko trvalo na tom, že Evropská unie si musí pořídit vlastní jaderné zbraně. To je to, co si myslím, že je obzvláště nebezpečné. Situace strategické rovnováhy, která byla udržována v průběhu studené války, byla nebezpečná, ale současně dostatečně stabilní. Dnes nic takového není. Nyní může být vznik jaderné války vyprovokován z nejrůznějších míst ve světě a nejrůznějšími silami. Jak si myslíte, že by za těchto okolností Rusko mělo a má stavět svou bezpečnostní politiku a také svou jadernou politiku?
Při veškeré své nepřízni k NATO nemůžu nazvat Francii a Velkou Británii nezodpovědnými státy z hlediska kontroly jaderných zbraní. Jedná se o historické členy jaderného klubu. Ano, v současné době jsou jejich strategické jaderné síly zastoupeny raketovými nosiči, balistickými střelami s jadernými hlavicemi. Ale systém kontroly, použití a bojového využití je přece jen na úrovni dostatečně vysokého vedení státu.
V daném případě je povolení k použití jaderných zbraní ve Francii výsadou prezidenta Francie. Povolit použít britské jaderné zbraně může předseda vlády.
Dobře, a co další, netradiční státy?
Když mluvíme o netradičních zemích, máme především na mysli Izrael, kde se podle různých odhadů nachází až 200 jaderných hlavic. A samozřejmě Indii a Pákistán. Největší znepokojení vyvolávají, samozřejmě, tyto dvě země. Vzhledem k tomu, že je o nich dost málo informací. Takže tam je určitě spousta rizik. A vzhledem k historicky napjatým vztahům mezi Pákistánem a Indií tady také existuje nebezpečí vzniku jaderné války.
Je zde i Čína, také jaderná mocnost, která i když nedisponuje velkým počtem raket s jadernými hlavicemi, ale dost úspěšně je zdokonaluje, především prvky mobilního úderu. A je zde také Severní Korea, která vyvolává u všech obrovské znepokojení. Logiku Severní Koreji lze chápat. Chápat, ale ne ospravedlňovat. Zejména když sledujeme, jak USA svrhávají režim, který je pro Washington nepohodlný. Nebo to, co se stalo s Kaddáfím a Libyí.
Severní Korea si je dobře vědoma toho, že jaderné zbraně je to jediné, co ji může zabezpečit před možnou operací USA pro změnu režimu. Hlavní je je neprovokovat, ale zapojovat je do některých ekonomických a politických kontaktů, aby nebyl severokorejský režim alespoň tlačen k mobilizačnímu úsilí pro okamžité vytvoření mezikontinentální balistické střely. A vůbec k tomu, aby zvyšovali svou raketovou a jadernou sílu.
Je třeba si uvědomit, že žádná opatření vojenského tlaku a nátlaku nepřimějí Severní Koreu, aby se zřekla jaderných zbraní. Z tohoto důvodu je nutné hledat nějaké formy dialogu.
Ostatní státy se řídí příslušnými mezinárodními dohodami, protože dnes je kterákoliv průmyslově vyspělá země schopna vytvořit jedernou zbraň. Je důležité nejen vytvořit a vyzkoušet hlavici, provést zkušební vypuštění rakety, ale také vybudovat jadernou triádu.
Co se týká výzvy Polska, aby Evropská unie měla vlastní jaderné zbraně – to jsou jen politická prohlášení, neboť z praktického hlediska NATO jaderné zbraně má. Jsou to právě ty americké taktické jaderné bomby, které budou v případě reálného jaderného konfliktu převedeny letectvu členských zemí NATO. A pak stíhačky, které jsou v Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Polsku, nám budou zasazovat taktické jaderné údery. Nemůžeme mít žádné iluze.
Vzpomínám si, že svého času jsem dělal rozhovor s generálním tajemníkem NATO, panem Javierem Solanou. Čekám v recepci, Solana vstoupí, následovaný lidmi v uniformě s kufříky, nepříjemně připomínajícími jaderné kufříky ruského a amerického prezidenta. Říkám, pane generální tajemníku, copak, za vámi nosí autorizační tlačítka k použití taktických jaderných zbraní NATO v Evropě? Nějak zrozpačitěl, něco jim řekl a tito lidé s kufříky rychle odešli do vedlejší místnosti.
Z tohoto důvodu zde existuje mnoho otázek. Reálné riziko jaderné války dnes, bohužel, zůstává. Nejsme šílenci. Dobře víme, kam Evropu přivede například jaderný úder. Ve svých důsledcích to bude obrovská katastrofa. A to nemluvím o sérii jaderných úderů. Ale jak vidíte, zároveň s tím NATO reálně vypracovává mechanismus pro předání amerických taktických jaderných zbraní leteckým silám členských zemích NATO, dále pak již kontrolu nad nimi americké vojenské vedení ztrácí. Stojí za to konkrétně mluvit i o polské a estonské výzbroji.
Ale Estonsko nemá letectvo: polští, němečtí, belgičtí, holandští piloti vzlétají, míří k cíli a stisknou tlačítko k vypuštění jaderných zbraní. To znamená, že se snižuje práh odpovědnosti. Jsou tam strategické jaderné síly. Ale dříve, než jsou aktivovány, povolení k tomu musí dát hlava státu, to je však pouze potvrzení faktu o zasazení raketového jaderného úderu ze strany protivníka.
Rusko i USA disponují systémem, který upozorňuje na raketový útok. Poslední sankci – to znamená stisknutí tlačítka – dostanete řadový pilot, kterému je zadán úkol a letí. Ale úkol mu mohou změnit ve vzduchu: kdo provádí odblokování jaderného náboje, kdo blokuje opakovaně, pokud je přece jen jaderný úder zrušen. Nemůže se stát, že člověk, který se prostě pomátne ve zmatku bojového shonu, vezme a použije jadernou zbraň bez povolení, shodí atomovou bombu? Všechen ten mechanismus neznáme.
Proto když Trump nedávno náhle vystoupil s výzvami, aby byla zahájena další vlna snižování jaderných zbraní, jasně jsem při vystoupení v médiích řekl, za jakých podmínek to můžeme udělat. Jsou pouze tři. První podmínka: stoprocentní stažení amerických taktických jaderných zbraní z Evropy na území USA. Za druhé, podepsání právně závazných dokumentů, které omezují rozmístění amerického systému protiraketové obrany, a to nejen v Evropě, ale po celém světě, a to nejen pozemního ešalonu, ale i mořských prvků americké protiraketové obrany. A třetí podmínka – připojení k procesu vyjednávání společně s USA i Velké Británie a Francie. Teprve potom si sedneme k jednacímu stolu. Na jedné straně bude sedět Rusko, na druhé – USA, Velká Británie, Francie a jejich potenciál se bude sumarizovat proti našemu. Pak budeme hovořit o snižování zbrojení.
