Martin Koller
22. 5. 2017 ParlamentníListy
Někdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, jako pražská rodačka původně Marie Jana Körbelová, slavila ve Washingtonu osmdesáté narozeniny. Velkou oslavu při té příležitosti uspořádali i její pražští přátelé v Knihovně Václava Havla. Analytik Martin Koller využil jubilea a sepsal, čím se tato dáma zapsala do dějin světa. Ponořte se tedy do nehezké historie Clintonova Bílého domu včetně takových nepříliš známých epizod, jako je role paní Albrightové kolem genocidy ve Rwandě.
Je to pár dnů, co jsme mohli v některých médiích zaznamenat oslavy osmdesátin bývalé ministryně zahraničí USA Albrightové. Obecně podlézavé komentáře ve stylu pražské kavárny by mohly vzbudit dojem, že se jedná o sympatickou babku, která nezištně celý život konala dobro a do naší země ji táhne láska k českému lidu. Ovšem v mnoha zemích je názor zcela opačný, takže nezaškodí i jiný než oficiálně nakomandovaný globalistický a multikulturní pohled v rozporu s propagandou šířenou českými médii posluhujícími cizím zájmům.
Bývalá Marie Jana Körbelová, nikoli Korbelová (rodina si účelově upravila jméno až po druhé světové válce) slavila a přijímala gratulace na českém zastupitelském úřadě ve Washingtonu. Namístě je otázka, proč si soukromá osoba dělá slavnost na našem velvyslanectví? Je to evidentní doklad dlouholetého úpadku české diplomacie, zvláště pod vedením současného eurosocialistického ministra, který působí dojmem člověka měnícího názor podle situace a sloužícího spíše Bruselu, Berlínu a Washingtonu než své vlasti. Vlastně je namístě otázka, zda se ještě jedná o českou diplomacii a českého ministra.
Pravděpodobně hlavním gratulantem byl bývalý velvyslanec USA v Praze Schapiro, který v době výkonu funkce proslul výrazně nediplomatickými, možno říci protičeskými aktivitami. Za něco takového se velvyslanci odvolávali z funkce. Naše(?) ministerstvo zahraničí ani nemrklo. Tak jako Schapiro se nechovali ani německý velvyslanec v červnu 1941 v Moskvě a japonský v prosinci téhož roku ve Washingtonu. Zajímavé je, že Schapiro, který má tak velký odpor k většině českého národa a jeho řádně zvolenému prezidentovi, zůstal v Praze. Předpokládám, že proto, aby dále škodil a spolupracoval s lidmi, kteří by nejraději viděli naši republiku jako rozkrádanou islamizovanou kolonii prolezlou korupcí a válčící s Ruskem a Čínou.
Před prezidentskými volbami 2013: Schwarzenberg je báječnej člověk:
Dalším význačným gratulantem, hluboce ohnutým v pase, byl předseda výboru Poslanecké sněmovny pro evropské záležitosti Benešík, reprezentant KDU-ČSL. Tomu se vcelku nelze divit, neboť KDU-ČSL a její klony TOP 09 a STAN jsou kromě zelených hlavními nositeli protinárodní ideologie multikulturalismu a pokryteckého podlézání cizáckým zájmům, počínaje sudeťáky. To vše je základ pokrytecké ideologie takzvané pražské kavárny. Zde velmi dobře vidíme ostudnou destrukci křesťanských církví a odklon dříve křesťanských stran od křesťanství, protože to bylo ve své ryzí evropské podobě patriotické, tedy vlastenecké. Nejlépe je to definováno Chateaubriandem v knize Duch křesťanství.
O přízeň Madly soupeřil rovněž poslanec za ANO Šrámek. Zde vidíme zásadní rozpor hnutí ANO. Na jedné straně zakladatel ANO, velkopodnikatel Babiš, který se společně s prezidentem Zemanem stal v současné době cílem soustředěného nenávistného útoku nezištných vlastenců z takzvané pražské kavárny, k nimž se v současnosti přidala rovněž většina vedení ČSSD a částečně bohužel i ODS. Na druhé straně vidíme značnou část vedení a členské základny ANO, kterou tvoří přeběhlíci z ODS, TOP 09, KDU-ČSL a ČSSD, přičemž si můžeme připomenout jména Telička, Jourová či Zlatuška, na něž po volebním debaklu před čtyřmi roky nezbyla koryta. Pod vedením Stropnického či Krnáčové samí reprezentanti pražské kavárny.
Jak potom můžeme důvěřovat takové politické straně a jakou má její šéf v takovém kavárenském spolku oporu? Není to vše jen obrovská komedie? V současné bitvě české politiky plné špíny přepírané v protinárodních médiích se jeví jako lepší strana pan Babiš bez ohledu na propagandu většiny médií. Proto by mne opravdu zajímalo, jak ho oddělit od jeho protinárodních kavárenských partajníků, na něž se může spolehnout jako Caesar na Brutta a jimž nikdo rozumný nemůže věřit ani pozdrav.
Pánové se ve Washingtonu předvedli dárky. První bylo srdce z rubínů ve stylu Václava Havla. Rudé srdce pro Madlu, známou jako „krvavá“ díky vraždění civilistů na Balkáně letectvy NATO, to je opravdu vhodný dárek. Šrámek přivezl z Plzně medaili generála Pattona.
Silně pochybuji, že přímý vojácký Patton by byl nadšen pokryteckými figurami na této oslavě, a neméně pochybuji o tom, že byl přítelem multikulturalismu či genderismu, které Albrightová ztělesňuje. Kdyby byl naživu, pravděpodobně by se odměnil za nechutné zneužití svého jména pěstí, jezdeckým bičíkem nebo svištící špičkou boty. Ostatně kdyby viděl, že českým ministrem obrany je herec, patrně by padl smíchy. A možná by už nelitoval, že nemohl osvobodit Prahu.
Baba Jaga s hvězdami a pruhy
Zabývat se jejím životopisem před nástupem do politické kariéry pravděpodobně nemá smysl, ale některé údaje působí opravdu zajímavě. Mimo jiné se dozvídáme, že rodina měla po emigraci z Československa do USA v roce 1948 jen skrovné finanční prostředky. Nicméně studovala na soukromé internátní škole ve Švýcarsku. Není co dodat.
Když se podíváme na kariéru Albrightové, nelze přehlédnout, že je úzce spojena s rodinou Clintonových a má rovněž blízko k nejostudnějšímu americkému prezidentu Obamovi, stejně jako k multikulturní, islamomilné, genderistické, protievropské, protikřesťanské a protibělošské politické hvězdě Merkelové. Bez velké nadsázky ji můžeme označit za zloducha světové politiky devadesátých let, jakousi demokratickou babu Jagu. Vyškolil ji sice Zbygniew Brzezinski, ale do jeho diplomatické mazanosti měla vždy daleko.
České zelí si Hillary Clintonová neoblíbila, Václava Havla však ano. Projev na podporu její loňské prezidentské kandidatury vstoupil do dějin
Vždy fungovala pouze jako hlásná trouba cizích názorů typu moderátorky ČT24 a nebyla zaznamenána žádná její vlastní pozoruhodná myšlenka. Samozřejmě pokud nemyslíme šokující srovnání našeho listopadu 1989 s ukrajinským Majdanem. Albrightová zde myšlením či přáním předběhla dobu, když vidí naši zemi jako totálně rozkradenou Ukrajinu rozparcelovanou jako soukromý majetek několika oligarchy a na hranici jaderné války s Ruskem.
Madeleine Albrigtová dostala dokonce roli v populárním televizním seriálu
Nicméně nelze popřít, že její místní přátelé se o to snaží ze všech sil. Proslavila se ostatně i jinými moudry ukazujícími její pravou tvář. Při podepisování svojí knihy v pražském nakladatelství Neoluxor označila Srby za odporné. Tím se dokonale shodla s německými nacisty, před nimiž její rodina utekla v roce 1939 právě přes Jugoslávii a s pomocí Srbů do Británie.
Get out!!!
Zdá se, že Albrightová má velmi pružné svědomí a myšlení, pokud jde o zapomínání nacistických zločinů, stejně jako někteří čeští(?) milovníci sudeťáků z KDU-ČSL, jejichž příbuzní ukončili život v nacistických koncentrácích. Hlavně když z toho něco kouká. Madle to vyneslo slušný zisk její firmě Albright Group díky získání podílu na telekomunikacích v Kosovu, které využívá i tamní americká základna Bondsteel.
Madeleine Albrightová se přijela podívat do Kosova v roce 2015:
…. …. ….
Související články vyšlé na parlamentních Listech:
