Štěpán Forgáč
17. 5. 2017
Demokracie, jako každá vláda, má teritoriální charakter. Je však v něčem zvláštní. Ta zvláštnost spočívá v tom, že vládnou všichni členové daného teritoriálního celku. Všichni! Ne, jak se mnozí domnívají, většina. Rozhodování je sice většinové, ale rozhodují vždy všichni. I ti, kteří se rozhodování neúčastní přímo.
Nová republika nesdílí představy autora.
Vládnutí – rozhodování, se ve skutečné demokracii nikdo nemůže vyhnout. Může za to mandátové pravidlo. Říká, že ti, kteří se nezúčastnili rozhodování – vládnutí přímo, se ho zúčastňují nepřímo, prostřednictvím svého mandátu, který, svým rozhodnutím o své neúčasti předali těm, kteří se rozhodování účastní.
Důležité je, že rozhodování se mohou zúčastnit všichni. A proto je výsledné rozhodnutí společné – kolektivní. Společné rozhodnutí je rozhodnutím všech a nemůže mít tudíž vítěze ani poražené. Vládnutí je řetězcem rozhodování. Demokratické vládnutí je vládnutí všech všem ve společném teritoriu – v obci, její části, městě, městské části, regionu, zemi, státu, soustátí.
Parlamentní (zastupitelská) demokracie,
má, jako každá vláda, rovněž teritoriální charakter. Platí o ní všechno výše uvedené. Je však něčím zvláštní. Ta zvláštnost spočívá v tom, že lid parlamentní – zastupitelský nevládne jen uvnitř svého teritoria – v parlamentu a zastupitelstvech, ale vládne z nich i nám, obecnému lidu, který zůstává ve svých teritoriích.
Parlamentní demokracie, tak jak je dnes pojímána, vytváří privilegovanou menšinu, která vládne většině. Proto parlamentní demokracie, při které je parlament oddělen od obecného lidu stranami, ve skutečnosti není demokracií.
Závěr
Cesta ke svobodě a skutečné demokracii musí začít nezbavováním se moci volbami. Zvolení musí být v postavení zástupců svých voličů, zůstávat s nimi trvale ve spojení a svou práci nesmí pojímat jako panování, ale jako službu. Těm, kteří se dnes řídí příkazy svých stran to nebude zatěžko, budou se řídit přáním a zájmy voličů. Lidu obecnému to přinese velký prospěch.
