Zdeněk Hrabica
17. 5. 2017
Neprozrazuji žádnou novinku; po desetiletí denně vybírám z popelnic pražský tříděnný odpad; nalézám knižní skvosty. Nejprve tato kouzelná truhla obsahovala po roce 1990 v nejširší míře tuny knižní produkce ze zlikvidovaných závodních, odborových, venkovských, lázeňských i školních knihoven (dokonce i z Gymnázia Jižní Město, kde jim prezident Václav Havel zasadil na přilehlé školní, dneska vcelku zpustlé, zahrádce „Lípu sametu“).
Našel jsem v nich, v těch popelnicích a stále ještě nalézám perly; knihu od Jaromíra Funkeho: Fotografie, české přebásnění Ščipačevových Slok lásky a s autogramem, souborné, signované vydání básní nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta…Aspoň jednu knihu denně.
Utopil jsem náš panelákový byt v knihách. Většina obyvatel se i z našeho domu již dávno vystěhovala za lepším a někdejší své byty opustila, buď je změnila za ubytovnu nebo je pronajímá, nebo je prodala.
Nahospodařili si a prchli za humna za ptačím hlasem.
O knihy a o knihu pramálo stáli.
Tři dny jsem se toulal po letošním pražském knižním a literárním veletrhu Svět knihy. Děs a běs, radost i dojetí.
Dojetí z jednoho objevu. Skvostná kniha, kterou vydal Filip Tomáš – Akropolis Valentina G. Rasputina „Hodiny francouštiny“. Ve skvělém překladu z ruštiny se představila talentovaná mladá Markéta Klobasová. Editoři vzpomněli nedožitého 80. výročí narození sibiřského spisovatele Valentina Grigorjeviče Rasputina. Knihu ve velkém stylu představil spisovatel Alexej Varlamov a druhá Rasputinova žena po ovdovění, Olga Loseva. S originálními ilustracemi Vladímra Galdajeva. V neopakovatelné grafické úpravě studia Stará škola.
Dobře mi bylo v málo navštěvovaném pavilónu Ruska. V jednom případě jsem byl očitým svědkem, jak ve druhý den veletrhu odháněla dozorující paní učitelka nedospělce od ruského stánku: „Tam ne, tam je to samý Putin!“ Na rozdíl od bezpočtu českých vystavovatelů, Rusové nepřivezli do Prahy jedinou knihu o Putinovi nebo o jeho zločinech.
Bylo mi dobře uprostřed pestré nabídky dětské ilustrované literatury, v audiovizuálních nahrávkách knižní produkce Radioservisu – Českého rozhlasu, mezi knihami Vlastimila Vondrušky od Husitské epopeje po Přemyslovskou epopej, u knižní novinky cestovatelky Pavly Jazariové , u knihy knih o Miroslavu Stinglovi z brněnské Joty.
Hlavu jsem odvracel od režimních komiksů o zrádném Dubčekovi a o Gottwaldem popraveném Slánským, z pera autorů, umanutých vidinou finančního zisku. Letmo jsem se však přesvědčil, že ve svém celku, tedy v globálu, splakali nad výdělkem.
Ani o „Bakalův stánek“ Knihovny Václava Havla nebyl na knižním veletrhu téměř zájem.
Ze zahraničních vystavovatelů – kromě vzpomenutého pavilónu Ruska, stál za zmínku stánek vcelku chudý na nabídku – vystavovatelů ze Slovenska, až na dětskou literaturu pro nejmenší čtenáře a na stánek Slovartu; stánek Španělska – ostatní zůstali ve stínu. Polský stánek, jako rodný bratr protiruské propagandy àla „Давай часы…“ („Naval hodinky…“) hluboce zkreslil současnou bohatou polskou knižní produkci. Je mi velmi blízká a hodně známá.
Nevzpomenout nelze stánek vydavatelství „Naše vojsko“ s bohatou nabídkou military literatury, i dětské knihy, černých triček a hrníčků s portréty K.H. Franka, R. Heydricha, A. Hitlera, I.Lenina , J.V. Stalina, Che Guevary, V. Putina prokládanými a maskovanými portréty Karla IV., .J.A. Komenského, T.G. Masaryka, Edvarda Beneše, Václava Havla, V. Buriana, Ch. Chaplina, Jana Wericha, Miloše Zemana, Karla Gotta, A. Einsteina a dalších velikánů i osobností zcela propadlých do říše zapomnění. Avšak o to silněji mediálně propagovaných.
A tak jsem si při všem užitečném, pokládal otázku: „Číst či nečíst?“
Padlo rozhodnutí: „Číst!“
Ale nečíst z povinné, skoro školní literatury doby a jejího režimu, vymývajícího pod zástěrkou svobody a demokracie lidské mozky.
Hrubé? Demagogické? Nikoliv – je to obraz reality!
