Pavel Letko
18.5. 2017 E-republika
Působení ČSSD, TOP 09 a ODS lze přirovnat ke státnímu převratu. Demokratické instituce jsou zpochybňovány, je vytvářen nátlak na oponenty prostřednictvím vyhrůžek, dehonestací v médiích a pořádáním různých demonstrací. Parlament se proměnil ze zákonodárného orgánu v nástroj likvidace politické konkurence. Dnešní stav snese srovnání se státními převraty, jež organizovali komunisté i fašisté a které skončily totalitou, bezprávím, organizovaným násilím a omezením práv a svobod. Právě teď sledujeme v přímém přenosu tragikomickou demontáž demokracie.
Komentovat domácí politickou scénu je čím dál obtížnější. Celá politika se scvrkla na pouhopouhý boj oligarchů o moc.
Nemáme na výběr mezi Babišovým korporátním fašismem a řekněme Sobotkovou liberální demokracií. Nikoliv. Sobotka, Kalousek nebo Bělobrádek již nepředstavují žádnou liberální demokracii. Představují jen zájem skrytých oligarchických uskupení proti Babišovi. Přičemž působení ČSSD, TOP 09 a ODS lze již přirovnat ke státnímu převratu. Demokratické instituce jsou zpochybňovány, je vytvářen nátlak na oponenty prostřednictvím vyhrůžek, dehonestací v médiích a pořádáním různých demonstrací.
Parlament se proměnil ze zákonodárného orgánu v nástroj likvidace politické konkurence. Dnešní stav snese srovnání se státními převraty, které organizovali komunisté i fašisté s výslednou totalitou, bezprávím, organizovaným násilím a omezením práv a svobod. Právě teď sledujeme v přímém přenosu stejně tragikomickou demontáž demokracie, jakou jsme byli zvyklí sledovat ze záznamu padesátých a třicátých let minulého století v Československu a Německu. Dojmy jsou vydávány za fakta, na oponenty je vytvářen existenční tlak s vyhrůžkami kriminalizace.
Veřejnosti jsou předkládány anonymní zdroje jako fakta, fámy se stávají „seriózními“ argumenty projednávanými se vší „vážností“ nástroji moci soudní, výkonné, i zákonodárné. Demonstrace nejsou ani spontánní, ani vedené za určitým účelem. Například za vyšší mzdy, pro či proti uprchlíkům apod. Jsou vedeny „proto“. A to je jistě velký pokrok proti dobám, kdy byly vedeny ve jménu „národa“ nebo „diktatury proletariátu“. Deklarovaný důvod demonstrace je tedy vždy neuchopitelný, cílem je totiž rozvrat stávajícího a nastolení budoucího „nového řádu“. V tomto boji ztrácí naprosto smysl hovořit o pravdě a lži. Tento boj nemá s pravdou, láskou, demokracií a lidskými právy vůbec nic společného. Je jen otázkou, zda minulé jakž takž svobodné volby už byly, nebo ještě optimistům zbývá ještě alespoň jedna reálná poslední naděje.
Rozložení mocenských skupin
Střetávají se dvě mocenské skupiny. Jedna je reprezentována ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM. Druhá je zastoupena Babišem se svým ANO s mírnou podporou „národovců“ a prezidenta. Fér se nehraje a hrát také nebude. První skupina zde vládla 26 let, rozdala si republiku a na naší budoucnost uvalila biliónové dluhy. Bojí se natolik ztráty vlivu, že překonala vzájemné antagonismy a spojuje se v jeden blok. A to je jejich plus, jedná se o nezbytný předpoklad úspěšného převratu.
V čem spočívá konec demokracie
Do této doby bylo možné tvrdit, že demokracie spočívá na konkurenci a střídání moci. Elity se však seskupily do jednoho bloku a vítězové tohoto zápasu na život a na smrt se již rozhodně u ničeho střídat nebudou. Babiš sice doposud patřil k podílníkům na moci, chtěl však víc a stal se tak nenáviděným odpadlíkem. Mafie dezerci neodpouští. Natož konkurenci. Dnes je už všem jasné, že je třeba policii, soudy i vládu dostat pod jedna mocenská křídla.
Nelze nadále trpět rozbíjení státu zatýkáním milenek premiéra, natož když jsou pověřeny důležitými úkoly od kmotrů z Monaka. Nelze také kriminalizovat policisty spolupracujícími s kmotry i politiky. Všechna taková odhalení očerňují stát v očích daňových poplatníků a demoralizují obyvatelstvo. Za majetkové trestné činy je třeba trestat jednotlivce či konkurenční gangy, které nechtějí platit výpalné. To platí o MUDr. Rathovi i dalších. V těchto případech anonym zajistil opravdovou spravedlnost zcela v duchu „nového řádu“.
Podobně nám spravedlnost zajišťují anonymní udání na odpadlíka Babiše. Udání všech kauz, od Čapího hnízda přes dluhopisy až po odposlechy, jsou dílem anonymů. Jen naiva si může myslet, že jde o náhodu.
Prostě tu máme bdělé spoluobčany. Jenže tak to ve skutečném životě nechodí. Jen v těchto případech je některým anonymům prostě dopřáno více pozornosti a některým zase méně. To je opět znak našeho „nového řádu“.
Tragikomické argumenty
Argumenty, která slyšíme nebo čteme v „seriózních“ médiích, připomínají spíše debatu v restauraci před zavíračkou. To platí o celé aféře s odposlechy. Ta ukázala, že Babiš je zcela bezradný a bezbranný. Nelegální odposlechy, zcela zjevně a evidentně sestříhané, jsou předmětem „vážné“ debaty v parlamentu. To už není parlament České republiky, to je parlament „nového řádu“. Parlament totalitní fašistické republiky. V něm žádné racionální argumenty neplatí. Za normálních okolností by série tří odposlechů měla začít a skončit v nějakém zábavném pořadu, třeba v Bubílkové „S politiky netančím“ nebo v některém z televizních dílů rodiny Krausových.
Komediální sestřih dialogu Babiše s jakýmsi Přibilem řeší Bezpečnostní rada státu! Vypovídací hodnota takto sestříhaných dialogů je prostá a čistá nula. Žádný soud by je nemohl přijmout jako důkaz čehokoliv, a to ani ten náš soud nedokonalý, český. Jako důkaz tyto komediální výstupy naopak může přijmout jen onen „nový řád“, který nám tluče na dveře a křičí prostřednictvím Báry Štěpánové z Václavského náměstí. “Proč? Proto!” (Záznam celé demonstrace z 10.5. z Václavského náměstí s tímto názvem zatím zmizel z youtube. Nicméně se k ní možná ještě vrátíme. Doložila pokus o státní převrat a totalitní myšlení pořadatelů více než co jiného.)
Další volby nemohou být svobodné
Tragikomických “argumentů” lze samozřejmě sypat z rukávu deset denně. Soudný střízlivý volič by nemohl volit tzv. tradiční strany ani omylem. Tyto strany už může volit jen prvovolič, člověk, který právě tak trochu spadl z Marsu. Jinak těžko hledat důvod, proč volit ODS, TOP 09, ČSSD. Pokud tedy volič přímo nepatří k bratrstvu kočičí pracky a už má nějakou výhodu, nebo ji očekává. Takových lidí ale z principu nebude většina.
Snad jen u KDU-ČSL může být přítomen i jiný motiv, a to sice že zastupuje jakousi křesťanskou politiku. Nu, nezastupuje, sami politici to vědí nejlépe. Nicméně účast politiků na poutích či v kostele, zvláště před volbami, může být pro voliče dostatečnou motivací. Poslední volební průzkumy tedy oprávněně tradiční strany vylekaly. Vypadá to na debakl. Ten však není možné připustit, jde o moc, a proto nastupuje argument „nového řádu“. Základní tezí je, že Zeman nesmí být znovu zvolen prezidentem a Babiš musí z kola ven. A zde je zásadní argument: Proč? Proto!
Dnes už to víte, milí voliči.
Dnes už je nám vše objasněno. Přemýšlet není třeba, když se kácí les, létají třísky. Proč? Proto!
Jdeš s námi? Ne? Tak to seš teda v maléru. Centrum hybridních hrozeb si na tebe pod odborným vedením pornoherce Jandy posvítí. Janda totiž nebere podvodné dotace na nějaké pitomé projekty se zvířátky jako Babiš. Janda je dotován proto, aby sledoval, zda nějak nevybočuješ z linie strany „nového řádu“, občane. Kdo nejde s námi, jde proti nám. To je jasné. Pro ODS je do funkce ministryně nepřijatelná Alena Schillerová „protože je příliš spjatá s hnutím Ano“.
Nejde s ODS, je tedy proti nám, nové koalici nového řádu ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM. My už si můžeme dovolit lidem i bulíkovat o tom, kterak jsme vybírali ministry za ODS podle odbornosti, a nikoliv podle toho, zda to byli naši kamarádi, hoši co spolu mluví. Kdepak, lidé už si nic nepamatují, a tak se jim dá nakukat úplně všechno. I to že Země je placatá a Pepa z Honkongu byl legálním sponzorem vzorně hospodařící demokratické strany. ODS nominovala do ministerských postů zásadně odborníky nijak nespjaté s politikou ODS a také s čistým podnikatelským štítem. A to nejen po stránce trestněprávní, ale zejména po stránce etické. Dalík a Řebíček mohou být takovou ochutnávkou pro milého čtenáře a potenciálního voliče. O deseti milionech úplatků, pardon poplatků, pardon kabelkovném pro milenku premiéra Nečase ani nemluvě. To bylo spiknutí státních zástupců proti legálním dárečkům a poradcům až z Monaka. Ano, politici ODS a ČSSD v žádném konfliktu zájmů nikdy nebyli, vždy zastupovali zájmy těch, kdo je platili. Babiš je neplatí, a proto je logicky ve střetu zájmů.
Vážně míněný argument
Podle známých pravidel všech podvodníků musí být na každém šprochu pravdy trochu. Tak i Sobotka v hledání důvodů proč nejmenovat dosavadní náměstkyni ministra financí Alenu Schillerovou do funkce ministryně uvedl vedle nesmyslů jeden argument míněný vážně:
Paní Schillerová, rovněž ve spolupráci s generálním ředitelem Janečkem, prosazuje a obhajuje současný silně represivní způsob přístupu ke správě a výběru daní. V poslední době však roste podezření, že tento postup daňové správy poškozuje a likviduje i poctivé firmy
Ano, roste podezření, že finanční správa jde mj. i po kamarádech naší zbrusu nové koalice. A to bychom se na to podívali. Zlepšil se výběr daní, rozpočet skončil přebytkem. To je přece katastrofa. Nepoučený volič by se mohl radovat, neuvědomuje si, že přebytek jsme si mohli krásně rozdat, ba nějakou tu stovku miliard navíc – a prostému lidu poslat Kalouskovu složenku, aby lidé věděli, zač je toho loket. Jestliže se zlepšuje výběr daní, je třeba si také uvědomit, že ty daně musejí být u někoho vybrány. A to zpravidla u podnikatele, který dává všem práci a odříká si největší krajíc. Navíc sponzoruje naše strany, což Babiš nejenže vůbec nečiní, ale dokonce to ani nemá v úmyslu.
Suma sumárum
Neboli podtrženo a sečteno, Babiš a Zeman nevyhovují společné koalici ČSSD, ODS, TOP09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM. Tyto strany daly stranou do této doby hlásané ideje, které je měly naprosto zásadně rozdělovat. Kdyby tyto zásady a ideje měly být brány vážně, byl by Andrej Babiš miláčkem ODS a TOP 09. Dokázal, že to dokáže. Dokázal se postarat o sebe. Je příznivcem nízkého zdanění a ztělesněním podnikatelského úspěchu. Jenže dívejte se dobře. O ideje vůbec nejde, milí voliči. Jde jen a pouze o moc.
Rozdíl mez Babišem a těmi druhými je ten, že šel se svou kůží na trh. Nezůstal v pozadí jako jiní a nevyslal dopředu jen své prodloužené ruce. Ti mohou politiky měnit, jak se jim zlíbí, přičemž skutečná moc zůstává v jedněch a těch samých rukou. Babiš vylezl z anonymity a platí za to. Dehonestací své osoby, své rodiny, svého podnikatelského úspěchu. Možná skončí ve vězení, možná přijde o život. Všechno je možné, hra o moc je, když na to přijde, i hrou o život. Mně osobně Andrej Babiš není sympatický vůbec ničím, kromě jediného – odvahou vystoupit.
Druhá strana však postrádá i tento vklad a nic jiného v ruce nemá. Jen v nevkusném divadelním kusu představuje smečku uslintaných hyen.
