James George Jatras
31.5. 2017 Zvědavec
Brzy poté, co se Donald Trump setkal v Oválné pracovně s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a dalšími americkými a ruskými představiteli, se konečně zdálo, že začínající americká vláda překonala kritický bod a učinila jisté pokroky v rámci spolupráce s Moskvou proti radikálnímu islámskému terorismu, zejména v Sýrii.
Potom se však objevily falešné zprávy, které všude rychle kolovaly, neboť Deep State a mainstreamová média (MSM) podnikly protiútok. Nejprve vyslovily pochybnosti o tom, proč byl ruskému fotografovi povolen přístup na schůzku, zatímco americkým novinářům (kteří jen šíří falešné zprávy) nikoli. Poté spekulovaly o tom, že Lavrov, nebo možná velvyslanec Sergej Kisljak, podstrčili do kanceláře prezidenta štěnici. Poté Trumpa obvinili, že zkompromitoval zpravodajskou službu, neboť citlivou informaci (přijatou od Izraele) odhalil Rusům. Nakonec Trumpa obvinili z maření spravedlnosti – trestného činu – neboť prý údajně doporučoval bývalému řediteli FBI Jamesi Comeymu (který byl propuštěn z úřadu den před schůzkou s ruskými činiteli), že by měl s citem jednat s Michaelem Flynnem, který byl poradcem pro národní bezpečnost jen velmi krátkou dobu, a jehož skalp byl první, který gang Deep State/MSM přibil na zeď.
Celá tato protitrumpovská kampaň byla založena na nezákonném úniku utajovaných nebo privilegovaných materiálů ze strany vlády. Stále se však ještě neobjevila známka protiútoku. Možná, že generální prokurátor Jeff Sessions tajně sestavil velkou porotu a obvinění zrádců se blíží. Pravděpodobnější však je, že tak neučinil, a je více znepokojen tím, zda prokurátoři nepoužívají příliš velkou diskreční pravomoc, pokud jde o závažnost trestných činů, z nichž obviňují kriminální zločince, nebo zda si jednotlivé státy dostatečně hledí dodržování federálních zákonů o marihuaně.
Neustálé bombardování negativními příběhy, jejichž cílem je bránit Trumpovi a jeho týmu (nebo jakékoli menšině z jeho personálu, která by mohla podporovat Trumpa i jeho agendu), dosahuje požadovaného účinku, jak udržet řídící pracovníky v obranném postavení. To vedlo k tomu, že se náměstek ministra spravedlnosti Rod Rosenstein rozhodl jmenovat bývalého ředitele FBI Roberta Muellera, aby převzal vyšetřování FBI ohledně ruského zásahu do prezidentských voleb v roce 2016 a tajné dohody s členy kampaně Trumpova týmu. Údajně toto rozhodnutí učinil pouze Rosenstein a Bílý dům byl pouze o této skutečnosti informován asi půl hodiny před veřejným oznámením.
Pokud se někdo domnívá, že jmenování Muellera přinese úlevu od palby útoků, bude pravděpodobně zklamán. V ideálním případě by se Mueller prostě podíval na práci, kterou FBI dosud vykonala, vzal by na vědomí skutečnost, že neexistují žádné důkazy o tom, že by byl spáchán jakýkoliv zločin – bez něhož by v prvé řadě nemělo být vedeno ani žádné vyšetřování – a zabalil by to. To je však nepravděpodobné. Zvláštní právní zástupci totiž mají v povaze ospravedlňovat svou existenci tím, že najdou něco, ať je to cokoliv, i když jde jen o nachytání lidí na odporujících si prohlášeních. Ta potom mohou vypadat jako křivé svědectví – což je trestný čin, který by vůbec neexistoval, kdyby nebylo samotného vyšetřování. To se může protáhnout na několik měsíců, ne-li roků. Současně lze očekávat, že média budou lynčovat rozvášněný dav, aby si udržela pozornost mas lidí pomocí nepodložených úniků informací – pěkně jednu za druhou – a řídící pracovníci tak budou mít potíže s uskutečňováním své agendy, když odevšad uslyší: „Trumpova vláda je vyšetřována kvůli tajné dohodě s Ruskem.“
Dopad, jaký to má na rozpačité a nedůrazné republikány z Kongresu, je evidentní. Když opomineme odpůrce Trumpa, kteří se radují z toho, že mohou osnovat spiknutí s demokraty, aby změnili výsledky voleb 2016, a došlo tak k „mírnému převratu“ ze strany Deep State a MSM, mnoho zákonodárců GOP (tj. republikánská strana, přezdívaná Velká stará strana, Grand Old Party, pozn. překl.) nebude ochotno jít na kobereček kvůli vládě, poznamenané vyšetřováním, jejíž životnost je velmi sporná. Možná je ještě příliš brzy na to, abychom odepsali Trumpovu agendu. Všechno je nyní v ohrožení: Zrušení Obamacare a jeho nahrazení jiným zdravotním systémem, daňové reformy, zeď, obnovení jednání o smlouvě NAFTA a dalších nevýhodných obchodních dohodách, revitalizace infrastruktury, potíže s financováním organizace Planned Parenthood (Plánované rodičovství). (To vše můžeme připočítat k Trumpovým iniciativám ohledně bezpečnosti hranic, které již soudy zablokovaly.)
Především je však sporná otázka, která spustila tento nejnovější útok – sbližování s Ruskem a začátek spolupráce proti džihádistům – velmi pochybná. Dokonce i když někdo není na sto procent nepřátelský vůči Rusku – již to je důkazem zrady, jak ukazuje nedávné prohlášení vysoce postaveného republikána (které bylo nahráno), že Trump a člen amerického kongresu za Kalifornii Dana Rohrabacher musí být na výplatní pásce Kremlu.
A co je možná vůbec nejnebezpečnější? Mějte na paměti, že jediná krátká chvíle oddechu, která byl Trumpovi dopřána, byla tehdy, když rozhodl o raketovém útoku proti Sýrii z důvodu chemického útoku (který byl téměř s jistotou proveden pod falešnou vlajkou džihádisty v Idlíbu). Kvůli tomuto rozhodnutí členové Deep State a mainstreamová média Trumpovi aplaudovaly.
Nyní máme další podezřelé nařčení, že syrská vláda provozuje krematorium, sousedící s věznicí Saydnaya severně od Damašku, kde, jak tvrdí Stuart Jones z ministerstva zahraničí, je denně spálováno až 50 těl vězňů. Ale dokonce i Jones přiznal, že si není vůbec jistý, zdali je ono zařízení vlastně krematorium. Předkládaný „důkaz“? Na satelitních snímcích střechy onoho zařízení sníh roztává rychleji, než na ostatních budovách poblíž. Nicméně byla vypuštěna rétorika holokaustu, 800 liber vážící gorila pornografického zvěrstva. Vyhledáváním zpráv na Googlu o Sýrii, krematoriu, holokaustu, se objeví více než 5 000 záznamů. Velvyslankyně USA při OSN Nikki Haleyová hovořila o tomto (nepodloženém) obvinění v tom smyslu, že „připomíná nejhorší trestné činy 20. století proti lidskosti“. Ministr izraelské vlády vyzval k provedení atentátu na syrského prezidenta Bašára al-Assada.
Existuje důvod k obavám, že Trump pod vedením poradců, jejichž politické sklony odrážejí sklony jeho kritiků, může hledat cestu nejmenšího odporu formou dalších agresivních a útočných opatření. Mohou se uskutečnit v Koreji, proti Rusku (například na Ukrajině) nebo v širším pásmu na Středním východě (zejména v Sýrii, kde Kongres pod vedením republikánské strany GOP oživuje výzvu ke změně režimu.) Například když byl Trump v Saúdské Arábii – kterou až neskutečně vychvaloval H.R. McMaster, poradce pro národní bezpečnost, že prý jde o dokonalý příklad mírného, tolerantního a mírumilovného islámského spojence – navrhl, že by se měla vyhlásit koalice proti Íránu, kterou charakterizoval jako „arabské NATO“. Jako kdyby aliance NATO, kterou již máme, nebyla dostatečně nebezpečná.
