Užitečné setkání opozičních intelektuálů

Radim Valenčík
2. 4. 2017    RadimValencikPise
Ve středu 29. března v podvečer se z podnětu Ivana Davida sešly přes dvě desítky vpravo-levého mixu opozičních intelektuálů k výměně názorů na současnou situaci a hledání odpovědi na otázku, co dělat. Bylo to jedno z nejzajímavějších diskusních fór, kterého jsem měl příležitost se zúčastnit. Jedním z pohledů na to, co se probíralo, bylo, zda v současné době, kdy zde máme politické strany bez programů (skutečných programů), lze vytvořit politický program bez strany.


Nebudu rozebírat široký okruh témat, který se probíral poměrně spontánně, tj. tak, jak na otevření jedněch otázek navazovaly další. Uvedu jen jeden aspekt diskuse a zvýrazním, k čemu mě inspirovala.

Politické strany nemají skutečné politické programy, protože nedokážou pojmenovat reálné problémy a na základě toho ukázat akční přístup k jejich řešení. Na tom se shodli všichni přítomní. Problém je však v tom, jak identifikovat a pojmenovat současné problémy. Přehledně, systematicky, podle závažnosti, srozumitelně.

Podle mého názoru je v této oblasti naprosto nezbytný následující krok: Od přehledu prvotních problémů přejít k otázce, PROČ SE TYTO PRVOTNÍ PROBLÉMY NEDAŘÍ ŘEŠIT, NA ČEM TO VÁZNE?

Tj. nevidět jen ty problémy, které vystupují na povrch, ale odhalit příčiny přetrvávání problémů, příčinu jejich rezistence. Např. korupci umí pojmenovat každý, ale proč se ji nedaří řešit a jak souvisí s ostatními problémy? Tady teprve začíná skutečné programové uvažování. Ale tady také končí to, co nabízejí politické strany. A tady je patrně i příležitost, jak nabídnout to, co lze vystihnout již zmíněným bonmotem:

Nastavme politickým stranám bez programů zrcadlo politickým programem bez strany.

Takovým, který by byl srozumitelný široké veřejnosti.

Jakmile se ovšem začneme ptát po příčinách neřešení současných problémů, zjistíme, že nás to přivádí k hledání odpovědi na otázku, jak funguje současná moc. A to nejen ta naše “lokální”, ale hlavně ta globální, která si tu lokální podřizuje.

A pak dojdeme ještě o něco dál. Zjistíme, že cestu k řešení současných problémů můžeme odhalit pouze tehdy, kdy pochopíme podstatu mocenského střetu, který se v současné době odehrává a jehož jsme součástí. Pochopíme, že “zavedené” politické strany nejsou schopny přijít s efektivním (problémy řešícím) programem právě proto, že jejich reprezentace začaly považovat politické prostředí, ve kterém se politické elity nacházejí a setkávají, za něco normálního a začaly se tomuto “normálu” podřizovat. Začaly fungovat jako slouhové slouhů globální moci, aniž by si to mnohdy uvědomily a přiznaly.

Proto může skutečný program vzejít jen z pochopení toho, jak funguje současná globální moc, jakým konfliktem prochází, pokud jde o její degeneraci, rozpad, snahu na jedné straně měnit, na druhé uchovat její podstatu.