Jiří Vaško
1. 4. 2017
Když mne na jaře roku 1990 ve Varšavě tehdejší ředitel Československé tiskové kanceláře Petr Uhl přesvědčoval, abych i nadále pracoval v ČTK, protože byl z různých zdrojů ujištěn, že jsem slušný člověk, upřímně jsem mu odpověděl: „Víte, pane řediteli, novináři vždycky byli, jsou a budou pumprlíci, kteří kýchají jak se mačkají. Vždycky bude někdo nebo něco, kdo jim zavelí, koho nebo co mají podpořit či pochválit nebo naopak znectít či mediálně popravit. A já se už na těchto hrátkách nechci podílet.“ A na podzim téhož roku jsem po ukončení mise zpravodaje v Polsku na vlastní žádost odešel.
Takoví pumprlíci jsou ovšem nejen novináři, ale i politici, umělci, aj. Jistě ne všichni, ale i u nás je jich přehršel. Velet jim mohou skupinové zájmy, které se mohou velmi lišit a také mnohdy liší od skutečných zájmů lidí, peníze, touha po moci a slávě, ale i obyčejný strach….
Sleduji-li dnes jako zkušený novinář projevy některých politiků a zejména pak tzv. objektivní zpravodajství České televize, nevím, co mám dělat – plakat, smát se nebo se na Kavčí hory nebo do Parlamentu vypravit s lískovým prutem, jakým mne v dětství za mé prohřešky při hodinách náboženství švihal včelákovský pan katecheta.
Když jsem před nemnoha lety v Praze hovořil s vynikajícím autorem filmů pro děti Zdeňkem Smetanou, který mi v mých scénáristických začátcích na přelomu 70. a 80. let ve společném ateliéru se Stanislavem Remešem radil při tvorbě mých večerníčků, řekl mi: „Víš, já už do televize nechodím. Necítím se tam dobře. Tam je to teď hlavně o penězích, pochybné slávě a vlivu“.
Po pravdě řečeno, mně je všech těch pumprlíků většinou upřímně líto. I kdyby kýchali a prskali sebevíc, lidé nejsou hloupí a dokážou oddělit zrna od nakýchaných plev. Tak jako na Vysočině říkávala moje moudrá venkovská babička Marie: „Nejni všecko zlato, co se leskne, nejni všecko pravda, co se pleskne!“
Prostě – „ne podle slov, ale podle skutků jejich poznáte je“, jak se praví v bibli….
Apropos: Neměl by někdo účinnou medicínu na ono zmíněné kýchání a prskání, aby se z toho ještě více nerozbujela zhoubná epidemie s neslavnými následky pro jejich šiřitele?
Že by tou medicínou byly nadcházející volby a náprava po nich? Například již nadcházející volba radních a generálního ředitele ČT?
Nebo bude muset z historie a pohádek na svém kohoutím spřežení přijet kouzelník Žito, cvrnknout do zvonečku na své čapce a zjednat nápravu on, když to nesvedou sami lidé? Třeba i on toho má už plné škorně a náhle se objeví. A dost možná, že už je mezi námi a i proto někteří pumprlíci začínají být tak nervozní a zděšení.
(PhDr. Jiří Vaško, dlouholetý redaktor a zahraniční zpravodaj ČTK, autor 13. dílných večerníčkových seriálů ČT Kouzelník Žito a Velká perníková pohádka)
