30. 4. 2017 RadimValenčíkPíše
Na “Nové Republice” byl ke standardnímu rozboru z pera P. C. Robertse přidán nečekaně přesný, prozíravý, realistický a v určitém smyslu i optimistický komentář podepsaný jen iniciálami. (Netuším, kdo je autor, ale musí to být velmi inteligentní a slušný člověk.)
Zde je článek P. C. Robertse na “Nové Republice” se všemi (většinou kvalifikovanými) komentáři, včetně toho, který považuji za vynikající: zdroj
Komentář byl zveřejněn 28. dubna 2017, 11:19. Zde je druhá část (zvýraznil jsem některé pasáže):
Globální a EUblouznivci jsou v ataku, protože cítí ztrátu pozici a ve své blbosti si myslí, že problémy jsou způsobeny nedostatečnou globalizací, nedostatečným eurohujerstvím ap. Takže chtějí více unie, více centralismu, více moci do svých rukou. Tím jen zhorší svoji situaci. Jsou jako biľakovci a indrovci za přestavby, jako straničtí protiperestrojkovští převratoví spiklenci. Oni ve svém dogmatismu, fanatismu, ve své zaslepenosti si proti sobě staví stále více lidí. Nemohou vyhrát, když už nyní proti nim velmi vyhroceně stojí 2/5 lidí. Průšvih je jeden – aby blouznivci nechtěli bouchnout za sebou jadernými vraty.
Macron nic dělníkům nedá, od toho si ho tam establishment nedává, takže po pěti letech jeho možné vlády bude Francie ještě více nakloněna změnám.
Ještě důležitější, než nevolení kohosi, či zastavování hybridní války, je vzdělávání a výchova spoluobčanů, zvláště mladých. Je to jako s chudákem, rybou a rybařením – efektivnější, než to, že nyní jednorázově ochráníme současníky před globálními a euro blouznivci, je naučit spoluobčany poznávat rizika, chápat problémy až do jejich příčin a naučit je samotné je napravovat.
Ad tradice – ti, co nejvíce lpěli na tradici, dodnes se houpají na liánách. Otázka je, co a kolik tradičního a co a kolik moderního.
Ad populismus – odstoupení M. Le Penové z čela Národní fronty je populismus až na půdu. Uznávám, že nálepka populismu je účinná mediální zbraň, kterou se hajzlové snaží zarámovat oponenta, který získává podporu levicového elektorátu. Ovšem DJT rychle ve funkci přesvědčil, že ji nedostal pro nic za nic. A u Máni Le Penové to budeme moci za čas třeba také prakticky zhodnotit, ale některé její programové body afinitu k populismu naznačují. Určitě ale nenaznačují systémovou změnu.
Spoléhání na to, že se objeví nějaký vůdce (Trump, Le Pen, Okamura…), který vahou své osobnosti změní negativní trendy vyostřování konfliktů, zabředání zemí kolem nás do tzv. hybridní války apod. je naivní a nezodpovědné. Naprosto nejdůležitější je v současné době “naučit spoluobčany poznávat rizika, chápat problémy až do jejich příčin a naučit je samotné je napravovat”.
To je to, čemu se současné politické strany vyhýbají, jako čert kříži. I ty takzvaně ALTERNATIVNÍ. To je vždy příznakem jejich určité kontaminace současné globální moci. Ať již vědomými, nebo nevědomými, kteří roli figurky plní jen pod vlivem řízení formou inside informací.
