“Şêrê bê namûs du car şer dixwaze ” Nečestný lev se dvakrát popere

Jsem normálně uvazující člověk, který měl subjektivní, emocionální pocit, že žije v právním statě, pro jehož zájmy jsem jako vděčný Kurd ke své hostitelské zemi dělal vše, co bylo v mých možnostech a myslím, že jsem dělal víc, než kdejaký rodilý občan ČR. Přesto jsem byl z čistého nebe s dalšími nevinnými Kurdy dne 13.09.1994 zatčen. Ale již tehdy, v období přetransformovaní české společnosti z totality do zločineckého vyrabování všeho, co český národ desítky let budoval, byl i tento hrubý zásah do života čtyř nevinných Kurdů, to jest příslušníků pronásledovaného národa, vnímán jako “běžná” rutinní záležitost, rutina “divokého kapitalismu “.

Toto smrtelné tažení vůči mé osobě a dalším třem nevinným Kurdům nastartoval úřad dnes již plk. JUDr. Václava Kučery v součinnosti státních zástupců, kteří těmto policistům umožnili, aby si mohli jít před Vánoci v pracovní době nakupovat, pro NĚ ničím nerušenými Vánoci, či aby mohli v práci vesele nachlastat (případ JUDr. Stanislavy Špirkové)…. A soudci? Ti spíše dbali na to, jak v postupovat v kariéře, jak si rychle koupit nějaké západní auto či strávit dovolenou někde pro ně v exotické krajině, neměli sebemenší zájem na nějakém „směšném“ pojmu panství práva, ale na tom, aby nějakého policejního činitele nepostavili proti sobě! On by jim totiž mohl házet klacky pod nohy na jejich cestě vzhůru či zkazit uskutečnění jejich tak vytoužených snů.

13 let jsem bojoval všemi dostupnými prostředky jako jedinec, jako cizinec, proti té zločinecké bandě nesoucí státní odznak a tvářící se jako úřední osoby státu. Nakonec jsem je v české bezprávní džungli porazil a dokázal jsem, že práva přece jen lze dosáhnout!

Ano, jeden ze spoluobviněných v mladém věku přisel o život na následky nezákonného uvěznění, druhý se zbláznil a dodnes se nachází v rukou psychiatrů a čtverý je tak traumatizován, že neopouští ostrov, kde žije od doby svého propuštění z vazby. Můj dům byl podpálen, tam, kde jsem měl svůj archiv, já jsem zázrakem přežil. Systematicky byla poškozována moje auta, můj dům byl vykraden, a to opakovaně. To jsou jen zlomky teroristických útoků na moji osobu a na můj majetek, přinejmenším tolerovaných českým státem.

Přesto jsem se nevzdal a porazil jsem hydru prorostlou do všech stran a do všech pater.
Víc než 160 nejvýznamnějších osobností se mnou drželo hladovku, včetně Václava Havla.
Stovky významných lidí z celé Evropy podepsali dopis “Žalujeme”, mezi signatáři byl i Zdeněk Svěrák či Karel Schwarzenberg.

Stovky činitelů se mně veřejně omluvili, včetně Milana Uhdeho, či předsedy KSČM Dr. Filipa, nebo Jana Ruml, Jana Kalvody.

Stát mne odškodnil a to údajně nejvyšší částkou v dějinách české justice.

Naivně jsem si myslel, že ten lev pochopil, že bitvu se mnou prohrál. Naivně jsem si myslel, že je čestný, ale on není čestný ani nikdy nebyl a ani nezná význam toho ušlechtilého výrazu.

Před pěti lety zahájil opět úřady spadající pod Václavem Kučerou další smrtelné tažení proti mně, ale tenkráte měli ve svých rukách moji psychicky narušenou ženu a moji nezletilou dceru. Počítali s mým už pokročilým věkem a s biologicky sníženým výkonem. Tak se mohli na svých schůzkách po hospodách dostávat do stavu orgasmu, jak mně například v jejich přítomnosti fyzicky napadla manželka, nebo jak pro mě vytvořili bariéru, že jsem se nemohl dostat ke svému neviňátku, nemohl jsem se jí alespoň dotknout… Biologický orgasmus nikde nejspíš nedosáhnou, tak si našli kompenzační mechanizmus v krutém masochistickém aktu se stáním odznakem a se služební pistolí, tak se mohli vyžívat na občanech a k tomu ještě na ně čekala odměna za každý zadavatelem objednaný orgasmus….

Už pátým rokem vedu s tím nečestným lvem druhou bitvu, kde mají jako rukojmí moje neviňátko.
Jestli stvořitel je a on je i teď nade mnou, nenechá moje neviňátko mezi surovými zuby těchto zrůd z rodu krokodýlů žeroucích svá vlastní mláďata.

A to vše se odehrává v zemi, která sama sebe vnímá jako srdce evropské civilizace, a v této souvislosti se táži, když srdce je již tak shnilé, jak vypadají další části toho organismu…..
Již 23 let bojuji proti té hydře, proti nečestnému lvu, bojuji s jejich pravidly a doufám, že já nebudu muset nastavit pravidla Kurdů dle kodexu čestného důstojného nikdy nezlomeného kurdského národa, jehož krev putuje v mých žilách, v mé duši.

Již v záři 1995, to jest po roce mého umístění mezi masové vrahy v tzv. bezpečnostní cele České republiky, jsem napsal tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi dopis, kde jsem mu sdělil: “I kdyby mně zabili – o což se již několikrát zkusili – nic nezmůžou, Kurdům jen přibude další mučedník. Nejsem produktem nějaké římské kultury, abych se podrobil k rozsudku nějakého českého Nera. Nejsem Seneca!” Toto jsem Václavu Havlovi připomněl i při převzetí Ceny Františka Kriegla v pražském Klementinu a totéž opakuji dnes znovu.

Patrně své city a názory vyjadřuji příliš kultivovaně a neprávem očekávám, že mi příslušnici této subkultury budou rozumět.

Já právo svého dítěte ani své právo otce nevzdávám a učiním vše, aby ta hydra pochopila s kým má čest a to už i v zájmu samotného panství práva v Českých zemích!