Jiří Jírovec
2. 3. 2017
U Václava Moravce se debatovalo o důchodech. Několik lidí, včetně předsedy důchodové komise Potůčka doslova žvanilo o tom, jak si lidé mají šetřit na svůj důchod. Profesor Potůček se před nějakým časem vyjádřil, že má pro práci komise politické zadání. To je typická obezlička, tedy mechanismus, jak vést komisi bez rizika, že se ničeho nedosáhne. Bez mravnosti a vlastního rozumu se taková podmínka neobmítá. Nu což, přidá do svého prasátka nějaký ten penízek, Sobotkova vláda bude z obliga a vše se po volbách vrátí tam, kde to bylo.
A přijde další expert a bude mít na pár let vystaráno.
Zmíněný Potůček by měl při svém vzdělání vědět, že v každé společnosti jsou chudí pracující. Podle Jiřího Dědečka “lidi, kteří dřou jako volové a jejich životní úroveň tomu odpovídá”. Nemají dost veliké příjmy na to, aby si cokoli mohli ušetřit na stáří, nemají sobotkovské náhrady, aby se zmohli na nákup bytu či nemovitosti. Nemají Grossovy milióny a známé, kteří je obratem ztrojnásobí.
Jsou i lidé, kteří nemají schopnost čímkoli přispět společnosti. Lze říct, že je dokonce lépe, když nepracují. Sem možná patří mnozí politici a možná i profesor cimrmanovských slepých uliček: tudy přátelé cesta nevede, řekne nakonec svému politickému zadavateli.
Před časem jsem profesorovi poslal nabídku, že mu zadarmo povím o důchodovém systému, který by se jeho komisi mohl hodit (kdyby svou práci brala vážně). Neodpověděl – nějaký Jírovec mu je ukradený.
A tak se oslovený profesor nedozvěděl, že Kanada, země ryze kapitalistická, přišla na to, že každý občan potřebuje mít určitý příjem, aby pokud možno udržel střechu nad hlavou a nechcípal na ulici hladem.
Kanadský systém je založen na třech prvcích:
(1) Stanovení příjmoveho standardu, tedy částky, která zaručuje přiměřenou životní úroveň po 65 roce života občana;
(2) Přerozdělování bohatství prostřednictvím dvou nezásluhových (!) pilířů; a
(3) Přerozdělování bohatství prostřednictvím vládou vládou podporovaných zásluhových pilířů.
Upozornění: Dolarové částky, které jsou v tomto textu uvedeny nelze mechanicky přepočítávat na koruny. To je hloupý český zvyk.
V současné době je příjem podle (1) asi $ 16,500 ročně. Je to pod hranicí chudoby, ale dá se z toho přežít.
Tato částka je podle (2) dosažena kombinací Old Age Security (OAS) a Guaranteed Income Supplement (GIS). OAS, zabezpečení ve stáří, představuje částku asi $ 9600. GIS, na zmíněných zaručený doplněk příjmu, ji doplňuje zmíněných $16,500.
OAS je valorizována podle inflace. Její skutečná výše je závislá na počtu let odžitých po 18 roce v Kanadě. Snižuje se podle výše zdanitelného příjmu po 65. roce.
V Kanadě existuje universální zásluhový pilíř, který se nazývá Canada Pension (CP). To je obdoba českého průběžného pilíře. Zaměstnanec do něj odvádí určité procento příjmu a od 60 let věku může pobírat pensi, která je ale silně zastropovaná, takže celková vyplácená částka je nízká.
Vláda podporuje další zásluhové pilíře prostřednictvím daňové politiky. V principu jde o to, že občan, pokud má dostatečně vysoký příjem, může spořit na stáří v různých fondech. Vložené příspěvky snižují základ daně a výnosy jsou daněny až v okamžiku, kdy jsou vybírány.
Protože v Kanadě je progresivní daňový systém, existuje velká pravděpodobnost, že průměrný občan je v produktivním věku ve vyšší daňové kategorii než později v důchodové věku. To, samo o sobě zvyšuje hodnotu úspor.
Roční limit pro celkový příspěvek do vládou povolených programů, obecně známých jako Registered Retirement Saving Plan (RRSP) pro představuje 18% příjmu (nebo maximálně $ 26,000) ZDE.
Vedle individuálních RRSP existují i kolektivní pensijní plány. Do nich přispívá zaměstnavatel
i zaměstnanec. Obecně zaručují pensi ve výši 2% z průměru nejlepších pěti let za každý odpracovaný rok. Započítatelné maximum je 35 let, takže pense může dosáhnout 70% zmíněného průměru.
Zajímavý je pensijní plán učitelů v Ontariu. Mají vlastní investiční společnost, která pracuje jen pro ně a podléhá striktním pravidlům ohledně investování vkladů. Informace o platech učitelů je například ZDE .
Lze odhadnout, že učitel s odpracovanými 35 roky má pensi kolem $ 65,000, tedy na úrovni typické dvoupříjmové rodiny.
Je třeba dodat, že k těmto pensijním plánům má přístup jen asi 60% Kanaďanů a že některé podnikové pensijní plány mohou zaniknout, když podnik zkrachuje.
V Česku existuje odpor ke stanovení a hlavně dodržování jakýchkoli standardů. Je to tím, že moc drží politici postrádající jakoukoli soudnost.
Jak nesnesitelná je lehkost, s níž herec Stropnický žvaní o závazku, který máme k NATO. Media pasivně přijímají, že bychom měli utrácet o 50 miliard korun ročně víc na armádu. Nikdo se herce neptá na to, jak asi dojde k příští válce a jak bude vypadat. Herec to neví, protože mu takový monolog ještě nikdo nenapsal.
EU vydává spolu s USA ročně na zbrojení kolem 800 miliard dolarů. To je desetkrát víc než Rusko. Když se v ČT poslanec za KSČM zeptal, jak dlouho takové šílenství má pokračovat, napadla ho jistá blondýna z ODS. Prý to je komunistický přístup a zažvanila cosi o dohodách a závazcích dát na 2% HDP do armády.
Nejsou peníze na penze a pro chudé? Suspendujte členství v NATO a přidejte se k neutrálnímu Rakousku nebo Švýcarsku a hned budou. Stačí k tomu trocha mravnosti. Jenže kde ji mezi českými politiky najít.
