Volby17/003 do PS ČR: Co říká vývoj preferencí,dle Radima Valenčíka…

6.2. 2017…R.V. píše   
Jedním z témat, kterému budu pravidelně věnovat pozornost, je vývoj volebních preferencí. Vím, že dnes se zveřejňují jen modely a že prostřednictvím zveřejňování preferencí může docházet k různým manipulacím, ale i tak lze z toho, co různé agentury poskytují, leccos vyčíst. Pokud se k tomu opíráme o dobrou teorii.
STEM zveřejnil lednový volební model vztahující se k říjnovým volbám do Poslanecké sněmovny. V komentářích jsem často narazil na to, že se jedná o typický příklad “preparovných” (tj. cinknutých) preferencí, který má za cíl ovlivnit voliče. Myslím si, že tomu tak zcela není a že letos jsme všichni tak trochu ve zvláštní situaci. Pokusím se k ní vyjádřit v několika bodech. Nejdříve připomenu výsledky modelu STEM:

Volební model podle STEM (v procentech)
Volební model
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4231-volby17-003-co-rika-vyvoj-preferenci.html

K tomu několik mých poznámek:

1. Dnes normální volič nenachází stranu, která by byla aspoň trochu volitelná. Platí to i pro ty, kteří model dělali. Růst hlasů pro Babiše není ani tak projevem jejich sympatií k Babišovi, nebo toho, že by byli Babišem koupeni, ale reakcí na strategii “všichni proti Babišovi”, která se vrací jako bumerang. Volič stranám establišmentu (oprávněně) nevěří, a tak tíhne k tomu, proti komu establišment jde. Babišovo ANO se navíc tak trochu veze i na Zemanově popularitě, která je také jedním z bumerangových výsledků zoufalé politiky současného establišmentu.

2. Klesající preference pro KSČM by se mohly vykládat jako snaha potlačit význam této “zapovězené” strany. Ale proč by to někdo dělal tak dlouho před volbami? Myslím si, že hlavním problémem KSČM je, že nemůže fungovat jinak než jako programová strana, která aktivizuje svoji členskou základnu k propagování svého vidění reality. A tady KSČM výrazně selhává. Je programově vyprázdněná, není schopna srozumitelně sdělit svým potenciálním příznivcům, v čem vidí příčinu současných problémů a jak tyto problémy řešit. Místo toho promrhává svůj historický étos nastolováním zástupných témat. Navíc témat, se kterými přišel současný (rozpadající se a odcházející) globální establišment právě proto, aby zakryl podstatu současných problémů (příčin své degenerace a selhání). Tím neosloví ani nespokojené voliče a ani své, převážně konzervativní, tradiční voliče.

3. ČSSD se chová víc než iracionálně. Dělá vše pro to, aby ještě do voleb srazila své preference pod hranici volitelnosti. Tady si myslím, že ji STEM neubližuje, ale naopak spíše trochu nadceňuje, protože (očima těch, co model dělají) přece není možné, aby se ČSSD tak propadala. Jenže ČSSD dává tak otevřeně až nestydatě najevo to, jak posluhuje odcházející zdiskreditované a zdegenerované moci, že do voleb může stihnout i své vlastní vymazání se z politické mapy. Choroba ideového, morálního i vnitropolitického rozkladu zasáhla ČSSD komplexně: Od neschopnosti omezit vliv krajských mafií vytvářených křižmo mezi stranami až po zcela nepochopitelné zřízení mccarthyovské instituce.

Z toho pro mě vyplývá následující závěr:

Pokud by nějaká strana byla schopna srozumitelně, ale s pochopením věci vysvětlit, o co dnes jde, proč stávající (a doufejme alespoň dočasně odcházející) establišment zdegeneroval a selhal, čím je společnost rozdělována a jaká je realistická akční i dlouhodobá vize, za kterou se tomu, kdo má rozum, stojí postavit, může zabodovat víc, než si vůbec dovedeme představit a než STEM dokáže namodelovat.Stranám, které uvízly v politice establišmentu, to může pomoci otočit nepříznivý až fatální vývoj preferencí, stranám okrajovým to může přinést prudký nárůst preferencí. Patrně toho ale v nejbližší době nevyužijí ani ti, ani ti. Budou se ještě nějakou dobu přesvědčovat o tom, že to nakonec dopadne dobře. Ale v květnu se mohou začít dít věci. A to bude do říjnových voleb ještě hodně daleko.