19. 2. 2017 zdroj
V Kyjevě to začíná vřít, říká prezident Centra pro systémovou analýzu a prognózu Rostislav Iščenko. “Nikdy jsem si v posledních třech letech nevšiml, a konaly se různé druhy mítinků, majdanů, takové paniky mezi lidmi”, podělil se o své postřehy politolog v rozhovoru s moderátorem televizního kanálu TVC Dmitrijem Kulikovem.
Iščenko řekl, že je dokonce i na sociálních sítích oslovován s otázkou, zda se začne v ukrajinském hlavním městě střílet. Expert je přesvědčen, že určitě se začne, ale nemusí to být 20. února, je možné, že to bude třeba za týden. A lidé to také chápou – připravují se. Mnozí Kyjevané se zásobí mimořádnými zásobami a benzinem.
“Od samého začátku, ještě před převratem, bylo jasné, že v případě, že (Porošenko a jeho tým – pozn.red.) se dostanou k moci, nastane mezi nimi přestřelka. Protože jsou mezi nimi nesmiřitelné rozpory. Jde o to, že základna zdrojů kyjevského režimu se nesnižuje od r. 2013, ani od roku 2010. Snižuje se od r. 1991”, konstatoval Iščenko.
Poznamenal, že ani první prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk “nedoseděl” své první funkční období právě proto, že základna zdrojů už tehdy začala příliš rychle klesat a někteří lidé si řekli: “no počkejte, ale my to už nestihneme k dělení”. Tak začal proces “dělení”, kdy relativní “rudí ředitelé” – budoucí oligarchové, kteří měli tehdy v parlamentu prakticky většinu a kteří se opřeli o nespokojenost mas, uskutečnili klidný, nekrvavý a dokonce legitimní převrat. Kravčuka přinutili uspořádat předčasné volby, které úspěšně prohrál.
To samé, uvedl Iščenko, se dálo i s příštím prezidentem, Leonidem Kučmou. Při přípravě prvního majdanu byly politické elity na Ukrajině už rozštěpené. Ne náhodou, zdůraznil Iščenko, je tento majdan nazýván “vzpourou milionářů proti miliardářům”: skupina lidí se rozhodla, že zdroje mizí příliš rychle, na ně nemusí stačit – politici, okupující vedoucí pozice, příliš rychle uklízejí všechno pod sebe. Nespokojení kyjevští činitelé se spojili s podnikateli střední třídy, jejichž snem bylo stát se oligarchy, a seskupili se kolem Juščenka. USA to podpořily – pomohly jim dostat se k moci.
A tak to šlo celých 25 let – jedni nespokojení svrhávali jiné proto, aby byli blíže k postsovětskému, později k americkému žlabu. To znamená, konstatuje Iščenko, že zemi rozebrali po kouscích.
“Kdyby tyto zdroje nyní byly jako v roce 2004, 2005, nebo alespoň jako v roce 2010, nynější vnitřní konflikt ne že by nebyl, nebyl by ale tak ostrý. Koneckonců, bylo by co dělit – stačilo by na všechny a nespokojení by nejen neměli důležitou sociální základnu, neměli by podporu elity. Když ale všichni vidí, že koláč dochází, pak se všechny procesy zrychlují, protože všichni se obávají, že zítra už může být pozdě. Musí jednat už dnes”, konstatoval politolog.
Právě proto začal být od r. 2016 na Porošenka vyvíjen tlak, odevšad zaznívají výzvy k organizaci předčasných parlamentních voleb, protože už tehdy bylo jasné, že je prohraje a že dnešní nespokojení by mohli získat kontrolu nad zdroji. Ale protože Porošenko “se vzepřel”, konfrontace zachází stále dál.
“Každý další krok vede k ozbrojené konfrontaci. Porošenkovi odpůrci ostatně zašli tam, odkud není návratu – nyní musí jít pouze dopředu, ke zrychlení konfrontace, kompromis nelze najít, protože strany sázejí na stále radikálnější síly”, poznamenal Iščenko.
Na Ukrajině je dnes příliš mnoho rozporů. Jedním z nejkritičtějších je rozvoj nacionalistického hnutí, jehož výsledkem je vznik tvrdé konfrontace mezi nacistickými bojovníky a oligarchy.
“Nacističtí bojovníci chtějí ve své většině docela upřímně odstranit oligarchát a sami se stát oligarchy – převzít kontrolu, sami budovat nacistickou Ukrajinu. Miliardáři však chtějí, aby se jim nacisté podřizovali a spokojili se s málem: “No, běžte, okradněte si někoho a dejte pokoj, tady máte pár samopalů na chudobu”, popsal současnou situaci Iščenko.
Dospěl k závěru, že celá tato změť rozporů vedla k tomu, že politické síly, usilující o moc, jsou nuceny se spoléhat na radikály, čímž se i ony radikalizují. Ale radikály není možné přivést na konferenci a posadit za kulatý jednací stůl. Ukazuje se, že v Kyjevě uzrává nejprve velká rvačka. A pak nevyhnutelně přestřelka.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
