Yekta Uzunoglu
6. 2. 2017
Bylo to někdy kolem roku 2006, kdy jsem dostal pozvánku od Golem Club v Praze. Golem Club založil hned po revoluci Martin Kratochvíl, znal jsem ho ještě jako student lékařské fakulty UK ze 70 tých let. Tehdy vedl hudební skupinu Jazz Q a jak víme, v době totality byli jazzmani pronásledováni stejně tvrdě jako chartisté. Nám se tehdy dokonce podařilo na Koleji 5. Května ve Slavíkově ulici 22 v Praze 3 zorganizovat pro Jazz Q koncert a navíc Martin Kratochvíl byl bývalým spolužákem a přítelem mého přítele Tomáše Vrby.
V těch letech jsem dostával pravidelně pozvánky od Golem Clubu, každý týden byla pozvána nějaká osoba či osobnost k určitému tématu. Párkrát jsem tam byl, když byla třeba pozvána Renata Vesecká, nejvyšší státní zástupkyně ČR, nebo Ladislav Jakl, ředitel politického odboru Hradu za prezidenta Václava Klause. Jednou jsem se z pozvánky dozvěděl, že je pozván Jiří Komorous, policista, šéf Národní protidrogové centrály. Po nahodilém setkaní s mladým Turkem v eskortním vozidle, byl jsem s ním tehdy v roce 1996 eskortován, protože po tom všem, co jsem pro svůj druhý domov ve svém životě učinil, zacházeli se mnou “strážci zákona” – na objednávku – jako největším zločincem…
Tehdy mi mladý Turek vykládal o svém “osudu” a já jsem zjistil, že islamističtí Turci tady operují a obchodují s drogami a Česko využívají jako operační centrum pro středoevropské země… To bylo téma přímo pro Komorouse, protože on vedl jak v 90 tých letech, tak i později dlouhá léta, tuto složku Policie! Mohl jsem se ho přímo dotázat na věci, pro které jsem při nejlepší vůli nemohl najít vysvětlení.
Komorous přišel, v klubu bylo tak nejvíce 15 osob, takže po jeho referátu bylo dost prostoru na otázky. Celou dobu Komorous dlouhosáhle vyprávěl o úspěších své centrály, jak museli na začátku honit zločince žigulíkem, zločinci jezdili bavorákem a přece je dohnali… Projev Komorouse byl plných reprezentativních superlativů o úspěších jeho protidrogové centrály, zdálo se, jako by neměl konce.
Po té, co jsem musel vyslechnout téměř všechny superlativy českého jazyka během jedné hodiny, jsme konečně měli možnost klást mu otázky.
Moje první otázka byla: jak je možné, že mají podle jeho vyjádření tak neuvěřitelné úspěchy v boji proti pašerákům a výrobcům drog, když po revoluci téměř ještě žádné drogy v ČSSR nebyly, nyní za 16 let jsme dosáhli úrovně Holandska, že je to snad jediná oblast, kde jsme po revoluci dosáhli úrovně konzumace, prodeje a výroby drog stejné jako na západě. Na to mi Komorous odpověděl něco v tom smyslu, že pašeráci, výrobci, distributoři si Česku republiku vybrali právě kvůli jeho geografické poloze, jsme přece srdci Evropy, že? Prostě jeho odpověď byla naprosto zcestná, lidově česky se říká, že plácal samé hovadiny.
Tak jsem se ho zeptal, zda ví něco o islamistických Turcích napojených na “dovoz” a “distribuci” toho nejnebezpečnějšího jedu pro mládež, pro další generaci, která by měla zaručit kontinuitu naší evropské, v tomto případě české, civilizace. Komorous už odpověděl nervózně a naštvaně, že o ničem neví, že ví jen o Albáncích…. Jeho nervozita a naštvanost, už když jsem mu kladl otázky, mi stačila, už to samo o sobě leccos naznačovalo.
A následně jsem mu položil poslední otázku: zda ví o Turcích, kteří údajně vlastní obchod s křišťály přímo v srdci Prahy a to přímo v americkém Hotelu Hilton a zda jsou majitelé propojeni na dovoz z Turecka, na islamistickou část obchodníků s tvrdými drogami a ještě jsem dodal, že vzdušnou čarou Hilton leží od budovy Golem Club, kde jsme se nacházeli, nejvíc tak 2-3 km daleko a tak že bych očekával, že by o tom mohl něco vědět, nebo aspoň vyvrátit toto tvrzení.
Na toto už Komorous odpověděl razantně, že tam není od toho, aby mluvil o “citlivých” případech či něco v tomto smyslu.
Tehdy totiž skutečně turečtí “obchodníci” fakticky vlastnili obchod s křišťály přímo v Hotelu Hilton, právní formu obchodu neznám, nevím, jestli byla nájemní smlouva uzavřena na ně nebo na nějakou jejich českou manželku či přítelkyni, či jak se říkávalo v době totality na “družku”. Dle všeho jim obchod patřil, oficiální právní stránku neznám, ale to není ani u těch druhů obchodu rozhodující, rozhodující je, kdo byl faktickým bossem.. Tito Turci si tady vesele žili, “podnikali”, na relaxaci měli své české manželky či přítelkyně. Nevíme, co tedy činila Národní protidrogová centrála financovaná z našich peněz, už tehdy měla nejen služební vozy, ale veškerou potřebnou techniku včetně zbraní na stejné úrovni, jako jejich kolegové na západě. Národní protidrogová centrála už tak neměla žádné argumenty pro svůj alibizmus bezmocnosti před zločinci!
I po setkání s Jiřím Korousem zločinci na pojení na turecké islamisty “podnikali” vesele dál, prodávali jed našim dětem přímo v srdci Evropy, v srdci zlatého města Prahy a rozhodně to nebyli jen Albánci, jak tvrdil Komorous v případě tzv. tvrdých drog.
Pro faktické bossy obchodu s křišťály, na který jsem se ptal Jiřího Komorouse, se nic nezměnilo, dál v klidu žili a vesle tady “podnikali”. Nakonec byli zadrženi, ale v Polsku, polskou policií a odsouzeni na dlouhá léta! V Polsku se o jejich zločinech vědělo, tak jak to pravděpodobně věděla Národní protidrogová centrála (nejpozději ode mne v Golem Clubu), ale policie i Komorous zůstali nevysvětlitelně nečinní a dle všeho by bývali zůstali i nadále nečinní, ale naštěstí nejsou všechny policejní složky v Evropě tak tolerantní vůči zločincům a bossové obchodu s křišťály byli zadrženi v Polsku! Přitom je paradoxní, že tito bossové nežili v Polsku, ale obchodovali tady, to jest v Česku. Česko tudíž o nich mělo vědět daleko více, než sousední Polsko, které pro ně asi bylo JEN dalším odbytištěm! Toto je transparentní příklad toho, jak česká policie buď z nedbalosti, nebo úmyslně tyto zločince dle mého pohledu přinejmenším tolerovala!
Pochopil jsem, že každý šéf nějaké velké policejní složky v ČR je už novodobým „panovníkem“ (ve středověku a v novém věku šlechticem) ve svém rajonu a dalšího „panovníka“ do svého rajonu nenechá zasáhnout. Jestliže se něco podobného stane, pak se o tom dozvíme z medií jako tzv. válce policistů, jako v 90 tých letech. Nyní jsou už hranice rajonů „panovníků“ jasně definované a vzájemně “respektované”! Je to i v osobním zájmu jednotlivých „panovníků“, je to nepsaný řád, který nemá a nemůže mít oporu v žádném právním systému (možná snad v islámském právu šaría). Vše se děje na úkor našich civilizačních hodnot, na úkor civilizace samotné. Nebylo, není a nebude síly, která by v plné míře dostala do života Parlamentem schválené zákony, vyhnala pryč řady novodobých „panovníků“ se státními odznaky. Jsou to regionální symptomy civilizace, které už delší dobu i s jinými symptomy ukazují jasně jevy, co s neuvěřitelnou rychlostí rozkládají jednu kdysi významnou civilizaci.
