Radim Valenčík
22. 2. 2017 RadimValenčíkPíše
Kdo by čekal, že spor o tom, zda by měla či neměla být maturita z matematiky povinná či nikoli, se tak vyhrotí a bude doprovázen takovými vášněmi? A kdo by čekal, že se do tohoto sporu zapojí tolik hlav? – Ale pokud se tak stalo, nemůže to být samo sebou, musí za tím něco být. Ale co?Schválně jsem čekal až další vlna společenské diskuse na pokračování (nepochybně nás čekají další) dozní, než se vyjádřím. Zajímalo mě totiž, zda v diskusi promluví někdo přímo o podstatě věci. Proč je daná otázka ze své samotné podstaty tak kontroverzní.
Ono je to totiž tak:
Znalost matematiky (ne počítání, ne zapamatování vzorečků, ale její jednoznačně testovatelné pochopení) je nejlepším ukazatelem toho, do jaké míry si člověk osvojil kritické myšlení.
Opakem je (a teď asi mnoho lidí rozzlobím, ale pokud někdo pocit naštvání pocítí, měl by se opravdu nad sebou zamyslet):
Nechuť k matematice je prakticky vždy spojena s touhou dělat si sám o sobě neopodstatněné iluze, žít v sebeklamu práva svého sebeprosazování se na úkor druhých, přisvojením si práva nadřazenosti nad ostatními (z iluze či pocitu své výlučnosti založené na pozici rodičů, na uvědomění si své přednosti spočívající v podpoře ze strany mocných, na vybavení inside informacemi, na schopnosti překračovat zábrany uznávání morálních pravidel atd.).
Prosté platí toto:
– Zařazení osvojování matematiky (zejména matematické představivosti) do vlastního životného programu vzdělání a sebevzdělání je cesta
k poctivosti vůči sobě i svému okolí a cesta k osvojení kritického myšlení.
– Snaha obejít matematiku, neposlouchat to, co její testovatelné zvládnutí vypovídá o mé přípravě, o mé systematičnosti, o mé poctivosti, to je
cesta těch, co hledají vedlejší cestičky, které jim umožní prosadit se na úkor druhých a schopnějších, je to cesta slouhů čekajících na
příležitost, jak podrazit kohokoli i ty, kterým slouží, je to cesta uctívání prázdných ikon pokrytců a excesů vydávaných za tvůrčí přínos.
Právě proto je spor o povinnosti zavedení matematiky tak vyostřený. Je to spor o tom, jak zdravá bude společnost (ve všech aspektech tohoto slova), jaké morální základy bude mít společnost, jakou pozici budou mít lidé kritického myšlení a jakou roli budou mít podrazáci a slouhové.
Vím, že teď mně mnoho lidí namítne, že přeháním. Vždyť bylo spousta vynikajících osobností, géniů, kteří měli s matematikou problémy. Ano, ale ti, kteří brojí proti zabezpečení vyšší míry testovatelné matematické erudovanosti, mezi tyto génie nepatří. A ten, kdo má základní matematickou erudici (pochopení základů matematiky a vytvoření určité matematické představivosti), tem bude mít vždy k “nematematickému géniovi” úctu. A vždy mu pomůže, podpoří ho. Na rozdíl o toho, kdo si vybral lehčí cestu odmítnutí systematičnosti, dřiny spojené s poctivým poznáním, cestu kritického myšlení.
Prý některé matematické vzorečky nepotřebujeme celý život. Ano. Ale osvojování matematických vzorečků není matematika. Rozhodující je matematická představivost. Matematika je naprosto základní nástroj rozšiřování našeho představivostního úložiště, ve kterém se nové komnaty otevírají nečekanými formami zobecnění, která jsou zakódována jich v samotných přirozených číslech. A naše myšlení je na tvorbě představ založeno. Proto když někdo řekne, že matematiku nepotřebuje, prostě neví, o čem mluví.
