Marek Řezanka
26.1.2017 !Arument
V jakém stavu vlastně je a jaké šance má česká sociální demokracie před letošními parlamentními volbami, se ptá komentář Marka Řezanky.
Blíží se volby. Prezidentské, ale ještě dříve parlamentní. Je až příznačné, že pozornost médií je soustředěna především na Hrad – a dění na vládní a opoziční úrovni je jaksi odsunuto stranou. Jestli se nás ale něco bezprostředně dotýká, jsou to volby do Poslanecké sněmovny ČR. Jak je na ně připravena česká sociální demokracie?
Sociální demokracie s Bohuslavem Sobotkou v čele se argumentačně (ale nikoli ideově) nejvíce vymezuje vůči jednomu ze svých koaličních partnerů, konkrétně vůči ANO – a hlavně jejímu leaderovi, Andreji Babišovi.
Takové vymezení by nevěstilo nic špatného, pokud by a) V době uzavírání koalice nebyly oči pana Sobotky nad možnými střety zájmů pana Babiše minimálně přivřené a b) ČSSD zaujala podobně kritický postoj i k dalším stranám, např. TOP 09 či KDU-ČSL.
Jako hlavní Achillovu patu sociální demokracie vidím její ztrátu identity. V době celoevropského sílícího napětí v sociální otázce není ČSSD schopna oslovit ty, kteří jsou nastalou situací objektivně nejvíce ohroženi. To by jednoduše nemohla mít mezi svými ministry například pana Mládka, usilovně obhajujícího přijetí TTIP.
Jako velmi nešťastný krok je možno chápat, když ČSSD v čele s panem Milanem Chovancem zřizuje útvar pro monitorování „nepohodlných zpráv“, které jsou dále předávány policii a tajným službám. Těžko nevidět v pozadí snahu, jak zabránit šíření jiných názorů – např. na konflikt na Ukrajině – než jaké poskytují mainstreamová média. Přitom existují odborné analýzy pracující s fakty, které upozorňují na masivní selhání těchto médií (jako příklad lze uvést Wolfganga Bittnera).
Pokud bude sociální demokracie vnímána jako strana neschopná dialogu s lidmi, ztratí samozřejmě značnou část svých přirozených voličů. Před podzimními volbami je to pro ni velice nepříjemná skutečnost.
Historicky je pak třeba konstatovat, že ČSSD se stala prosystémovou stranou, která se snaží vzbudit dojem, že je schopna obrousit nejostřejší hrany systému – a tak ho pro občany učinit snesitelnějším. Čím více je ale současný systém v krizi, tím ve větší krizi se ocitá i sama ČSSD – a to nejen personálně, ale také programově. Nemá kým oslovit, čím oslovit – a proto ani koho oslovit.
Premiérova pravá tvář a jeho pravá ruka…
Někteří komentátoři radili premiérovi, aby vyměnil některé „problematické“ ministry. On ale nevyměnil ani pana Chovance (reorganizace policie byla minimálně nezvládnutá), ani pana Mládka (který by ratifikoval TTIP, i kdyby proti ní byl zbytek světa), ani paní Marksovou, za jejíhož působení dochází k destrukci funkční záchranné sítě pro děti z problémových rodin (Klokánky stojí kvůli nové legislativě před svou likvidací).
Premiér vyměnil pana Němečka, jenž objektivně patřil k lepším ministrům za ČSSD a pana Dienstbiera, kterému se sice nepodařilo realizovat některé zákony (jako propadák lze hodnotit jeho snahy ohledně obecného referenda), ale zároveň to byl člověk, o něhož se pan Sobotka opíral.
Jak může být vnímán premiér a vůbec politik, který hodí přes palubu svého zastánce (a člověka, k jehož hodnotovému pojetí se otevřeně hlásí) – a za svou pravou ruku si zvolí někoho, vůči němuž se do té doby tvrdě vymezoval a jenž byl částí veřejnosti vnímán jako zrádce? Obávám se, že z hlediska charakterových kvalit toto jednání premiéru Sobotkovi v očích voličů příliš nepřidá.
Co vlastně opravdu chce?
Největším kamenem úrazu je nečitelnost cílů premiéra Sobotky. Občané již slyšeli z jeho úst celou řadu protichůdných vyjádření – a to k širokému spektru témat: 1) Postoj vůči imigraci (Chce razit politiku „otevřené náruče všem“ i restriktivní přístup zároveň), 2) Postoj k církevním restitucím (plamenně proti tzv. restitucím vystupoval, ale ve vládě neučinil nic pro změnu zákona s výmluvou na koaličního partnera), 3) Pojetí lidských práv (Hlásí se k odkazu Václava Havla a i Charty 77, a současně podporuje odbor „proti propagandě“, tedy novodobou formu cenzury – a nekritickým obdivovatelům Václava Havla se znelíbil politikou vůči Číně), 4) Budoucí směřování sociální demokracie (tu by podpořil spolupráci s KSČM, jindy zase s Piráty – a blízko má v řadě témat k TOP 09), 5) Postoj k prohlubování ekonomické spolupráce s Čínou (na jednu stranu se tváří, že chce tyto vztahy podporovat, na stranu druhou se zastává neloajálního ministra Hermana, který s touto politikou zjevně nesouhlasí), 6) Otázka vyrovnání minulosti se sousedním Německem (jako premiér má ctít dohodu o tlusté čáře za minulostí, místo toho podporuje ministra Hermana, jenž tuto oficiální politiku zpochybňuje podporou Landsmanschaftu, který nereprezentuje oficiální politiku Německa, a není pro ministra partnerem k jednání), 7) Možná povolební spolupráce s dalším subjekty (volič ČSSD netuší, s kým B. Sobotka je a není schopen jít do vlády), ad.
Sociální demokracie si musí uvědomit, že na každém z těchto témat ztrácí určité procento voličů – a to tím větší, čím je její postoj neurčitější.
Nepřidá jí ani to, když premiér na adresu tváře Jazzové sekce bez jediného důkazu v ruce vzkázal, že: „Bohužel ale udělal také špatné věci. Podle veřejně dostupných informací dlouhodobě a opakovaně donášel Státní bezpečnosti.“ Jak potom chce kohokoli napomínat, že sdílí na sociálních sítích hoaxy a neověřené informace, když sám na jejich základě pronáší závažné soudy? Kde je nyní kampaň Hate free, aby hon na Karla Srpa zastavila? Jak to, že „bojovníci proti lžím“ nyní neprotestují proti dehonestaci člověka, který je médii souzen bez důkazů a v rozporu se zjištěnými skutečnostmi? Nebo se snad překrucovat a pomlouvat smí, když je to namířeno proti „té správné straně“? Opět tedy vidíme v přímém přenosu aplikaci dvojích metrů a výron neuvěřitelné přetvářky, kterou samozřejmě řada lidí vnímá.
Sám Karel Srp na své facebookové zdi napsal: „Jako reakci na ČTv (22.1.2017) uvádím, že jsem dnes (23.1.2017 v 11:05) požádal ministerstvo vnitra o lustrační osvědčení a žádost o nahlédnutí do spisu ve vztahu k osobám Hutka a Merta. Co dostanu k dispozici uveřejním. Děkuji za ohlasy a prosím, rozšiřte tuto informaci.“
…
…
…
