Ondřej Kosina
14.1.2017 Vaše věc
Se zájmem jsem shlédnul rozhovor DVTV s paní K. Janouchovou, která již řadu let žije ve Švédsku a popisovala tamní situaci. V roce 2015 do země přišlo na 200 tisíc imigrantů, s jejichž integrací do společnosti jsou značné potíže. Švédsko se za posledních pár let proměnilo k nepoznání a rozhodně ne k lepšímu. Hrozí v budoucnu zánik původní švédské kultury?
Severské království bylo vždy považováno za ideální zemi k životu, za bezpečný blahobytný stát s vysokou životní úrovní. V současnosti však mnoho Švédů svou vlast opouští a důvodem není nic jiného než nikým neregulovaný a nekontrolovaný masový příval muslimských imigrantů a s tím spojený růst kriminality, násilností a strachu. Vláda sociálních demokratů a zelených provozující politiku „otevřených dveří“ po vzoru Angely Merkelové si už nyní uvědomuje, že pochybila. Stockholm často kritizoval země V4 za málo vstřícný postoj k uprchlíkům a udělal ze sebe „humanitární velmoc“, na což nyní tvrdě doplácí. Švédsko totiž na tak masivní invazi lidí z jiné kultury nebylo vůbec připraveno.
Většinu příchozích tvoří ekonomičtí migranti z Afghánistánu ve věku 20 – 30 let, samozřejmě bez dokladů, kteří se vydávají za nezletilé, aby se statutem dítěte získali lepší právní ochranu a sociální zabezpečení. Je s podivem, že švédské úřady se nechají tak snadno obelhat a uvěří dvaceti až třicetiletým mužům, že to jsou děti a umísťují je do zařízení ke skutečným dětem. Neví se o nich vůbec nic – ani kdo jsou, ani jakou mají za sebou minulost – a přesto byli vpuštěni do země. Švédsko selhalo jako stát, přestalo totiž plnit základní role státu a tou je ochrana hranic a garance bezpečnosti vlastních občanů.
Je zřejmé, proč si imigranti vybrali právě tuto destinaci. Pašeráci jim Švédsko vylíčili jako zemi se štědrým sociálním systémem, kde „pečení holubi létají do huby“, ale po příchodu se setkávají s jinou realitou, protože získat zde azyl není tak snadné, a zažívají frustraci. Z toho pramení násilí, kterého se dopouštějí. Ve velkých městech po celé zemi existuje až 55 „no-go“ zón, kam se policisté bojí vkročit, protože jim hrozí útoky kamením a zcizení nebo zapálení auta. Mnoho policistů odchází ze služby, protože ze strany státu se jim nedostává podpory ani zastání. Kriminální živly jsou pouštěny na svobodu kvůli malé kapacitě věznic a prudce vzrostl počet znásilnění a žhářských útoků. Nejkritičtější situace je na jihu země v Malmö.
Vedlejším efektem migrační krize je přirozená frustrace lidí z vládní politiky a posilování krajní pravice. Podle průzkumu preferencí z 16. – 20. prosince ztrácejí voliče nejen vládní, ale i opoziční umírněné strany, zatímco téměř dvojnásobný nárůst podpory zaznamenávají krajně pravicoví Švédští demokraté Jimmieho Akessona, které by nyní volilo 24,2 % respondentů, což je o 0,1 % méně než sociální demokraty. Kromě toho však roste podpora i mimoparlamentních neonacistů – Nordického hnutí odporu, které o sobě dává na veřejnosti stále častěji vědět.
Rudo-zelená koalice si uvědomuje svoje fatální selhání a snaží se zachránit, co se dá. Byly zpřísněny kontroly na hranicích, ztíženo slučování rodin imigrantů a pravidla pro trvalý pobyt. Loni tak poklesl počet nově příchozích na 29 tisíc, ale nespokojenost lidí s politiky ze zavedených stran narůstá a je možné, že po volbách v roce 2018 budou novou vládu sestavovat Švédští demokraté.
