Eric Zuesse
10.1. 2016 Zvědavec
New York Times zatajuje – po dobu téměř tří let od této mimořádně závažné historické události – Amerikou vyvolaný krvavý převrat, ke kterému došlo na Ukrajině v průběhu února 2014; toto utajování před veřejností již není pouhým uveřejňováním nehorázných „zpráv“, ale definitivně je to lhaní o historii: je to do nebe volající lež o této významné události nedávné světové historie – lež tím horší, jak roky plynou, aniž by deník New York Times přiznal, že tyto informace tají po celou dobu před svými čtenáři; zatajuje tyto zprávy, až se z nich stal kus historie – lež, z níž je těžší se vymanit, jak roky plynou a jak se tato událost stává více a více důležitou, protože se hromadí další a další důsledky, z nichž všechny jsou špatné.
Takže otázka zní, kdy konečně NYT veřejně uzná, že převrat skutečně existoval – že šlo o „státní převrat“ a ne o „revoluci“ (jak falešně prohlašovali, že to je revoluce, a stále se na ni odvolávají)? Zůstane to nevysloveno (že to byl státní převrat) ještě za deset let?
Historicky to byla velmi důležitá událost, protože Amerika tak měla přímou záminku k tomu, aby otevřeně obnovila studenou válku – 25 let po rozpadu Sovětského svazu (v roce 1991), vojenské aliance Varšavská smlouva a pádu komunismu. Americké sankce uvalené proti Rusku a navyšování počtu vojáků a zbraní aliancí NATO v blízkosti ruských hranic byly americké a evropské nepřátelské činy, provedené v rámci chatrné záminky, že Rusko přijalo vůli obyvatel Krymu – který byl součástí Ruska stovky let, dokud sovětský diktátor svévolně nepřičlenil Krym k Ukrajině v roce 1954 – aby se Krym stal opět součástí Ruska; opětovné připojení k Rusku bylo urychleno (doslova donuceno) Obamovým převratem, který svrhl ukrajinského prezidenta, pro něhož hlasovalo 75% krymských voličů. Obama nikdy ani trochu nedbal o to, co lidé na Krymu chtěli. (To je možná důvod, proč schválení americké angažovanosti v ukrajinských záležitostech lidmi na Krymu, které bylo 6% před převratem, pokleslo po převratu na 2,8% – podle Gallupova průzkumu).
Obama, mistr lhář, toto nazval Putinovým „dobytím“ Krymu, ale Obama nikdy nezpochybnil, natož aby popíral (což činí v souvislosti s lidmi na Krymu) právo na sebeurčení národů z hlediska Katalánců ve Španělsku nebo Skotů ve Velké Británii. Ale když se něco takového stane v bývalé části Ruska, navíc jako přímý důsledek Obamova vlastního (což tak v podstatě je) podrobení Ukrajiny, státu, sousedícího s Ruskem (asi tak jako Mexiko a USA), tak Obama má tu drzost, že to nazve Putinovým „dobytím území“, a ještě tvrdí, že Rusko za to musí trpět. Obama by za to měl být stíhán (a také za ještě krvavější důsledky jeho převratu) Mezinárodním trestním soudem, ale místo toho on „stíhá“ (vlastně perzekvuje) Rusko. Co je to za svět, ve kterém žijeme?
Fakt, že převrat byl násilnou americkou akcí pod falešnou vlajkou, dobře pochopil Petro Porošenko (následně se stal ukrajinským prezidentem, a je podrobený Obamovi), a to již tehdy, když převrat 26. února 2014 skončil – a Porošenko to v té době přiznal vyšetřovateli Evropské unie, který tam byl vyslán, aby zjistil, jak k tomuto očividně nelegálnímu svržení ukrajinského, demokraticky zvoleného prezidenta, ve skutečnosti došlo.
Samotný šéf firmy Stratfor („soukromá CIA“) nazval 19. prosince 2014 tento převrat „nejvíce prokazatelným a donebevolajícím převratem v historii“ – důvodem je, že kvůli široce rozšířené technologii nových mobilních telefonů to byl úplně první státní převrat, který byl ve velké míře nahráván a vše bylo vkládáno na internet, dokonce i rovnou ve chvíli, když se odehrával. Souhrn těchto videí byl 18. března 2014 nahrán na YouTube (jen několik týdnů po převratu), což prakticky poskytlo světu sedadlo v první řadě v pohledu na tento převrat; a následně byly odhalovány další a další podrobnosti o pozadí převratu; 80 stránková odborná analýza všech těchto důkazů ohledně okamžiku samotného převratu s názvem „Snajperský masakr“ na Majdanu na Ukrajině potvrdila, že masakr – tj. samotná událost převratu – spáchala stejná skupina, která zorganizovala a řídila masové demonstrace proti demokraticky zvolenému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi (americké přípravy na převrat se datují přinejmenším až k 1. březnu 2013 a předběžné plánování převratu probíhalo na americkém ministerstvu zahraničí přinejmenším od roku 2011); takže by člověk musel být blbec, aby ještě déle pochyboval, že se jednalo o „převrat“ – přinejmenším takový „převrat“, jako byly předchozí americké „převraty“, např. když americká vláda udělala převrat v Iránu v roce 1953, Guatemale v roce 1954 a v roce 1973 v Chile – a v mnoha dalších zemích. (Tyto převraty samozřejmě americká zpravodajská „média“ v té době také zapírala, a to po hodně dlouhou dobu.)
A každému, kdo by ještě popíral, že převrat byl řízený Amerikou, budiž definitivním důkazem viny v této záležitosti telefonní konverzace na youtube ze 4. února 2014 – 18 dní před vyvrcholením události – v níž Obamova „agentka“ Victorie Nulandová (americká náměstkyně ministra zahraničí) vybrala Arsenije Jatsenjuka, že má řídit ukrajinskou vládu, až bude převrat ukončen (což se stalo 26. února). Nulandová v rozhovoru říkala americkému velvyslanci na Ukrajině, koho by měl dosadit do čela Ukrajiny poté, co bude demokraticky zvolený prezident pryč.
Jedna věc je spáchat převrat; ale je to něco úplně jiného, než potrestat skutečný cíl – což je obvykle vůdce (jako např. Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Viktor Janukovyč a Bašár Assad) národa, který je přátelský vůči Rusku, protože Washington je neustále posedlý touhou Rusko oslabit. Rusko samo o sobě bylo skutečným cílem ukrajinského převratu – což konečně Obama a jeho evropští vazalové předvedli tím, že potrestali Rusko za to, že reagovalo na tento převrat, který se odehrával na jeho samém prahu a učinilo svá vlastní nezbytná obranná opatření proti americké agresi, a to zejména vzhledem k faktu, že Obamův gang řekl o Ukrajině, že by měla požádat o členství v alianci NATO – což Ukrajina udělala.
Všechno je maskováno lží. Kdy bude tento podvod proti americké veřejnosti, páchaný americkým „tiskem“, konečně ukončen? Jak může nějaká země s takhle prohnilými „zpravodajskými“ médii – která takové věci drží před americkým lidem v tajnosti – být skutečně demokratická? Nemůže. A taky že není.
Dokonce i ruská zpravodajská média zlehčují rozsah a závažnost tohoto problému. Ruská televize uveřejnila 27. prosince článek pisatele, který nepatří k zaměstnancům této televizní společnosti, nazvaný „New York Times připouští, že Janukovyč měl pravdu v tom, že se nemá podepisovat dohoda s EU“, v němž se pouze uváděla skutečnost, že odmítnutí ruské nabídky ze strany Ukrajiny a odsouhlasení nabídky EU (nabídka od amerických vazalských aristokratů z druhé strany Atlantiku) poškodily ukrajinské zemědělce. Tento článek jednoduše ignoroval zásadní fakt, že Janukovyč odmítl podmínky, které Ukrajině navrhovala EU za vstup do EU, a to kvůli zdrcující vysoké ceně: 160 miliard dolarů.
Ale ve skutečnosti americký převrat na Ukrajině způsobil něco mnohem horšího samotné Ukrajině, než jen to, že poškodil ukrajinské zemědělství.
23. prosince 2015 jsem publikoval článek s titulkem: „Gallupův průzkum: Ukrajinci nenávidí vládu, kterou Obama dosadil“, kde jsem uvedl, že zpráva z Gallupova průzkumu v ten den ukázala, že „17% lidí schvaluje působení jejich prezidenta Petra Porošenka. Zatímco v době, kdy byl u moci předpřevratový prezident Viktor Janukovyč (v letech 2010 – 2014), dosáhl tento údaj v průměru 23% a nikdy nebyl tak nízký, jako má nyní Porošenko.“
Později se v průzkumech veřejného mínění, které provádělo Ukrajinské centrum sociálních studií v Sofii (například v listopadu 2016, a rovněž v září 2016), ukázala podobně nízká oblíbenost loutkového režimu, nastrčeného Obamou. A navíc všechny tyto průzkumy – Gallupův a ze Sofie – vyloučily dvě separatistické oblasti, přičemž v jedné z těchto oblastí (Donbas) hlasovalo 90% obyvatel pro Janukovyče a ve druhé (Krym) pro něj hlasovalo 75%; v obou oblastech znají Obamův loutkový režim jen z bombardování, takže schválení současného vůdce Porošenka by se pohybovalo v rozmezí 0%.
Jinými slovy, dokonce i bez dvou nejvíce proruských, protiamerických regionů, což se odrazilo v těchto průzkumech veřejného mínění, které proběhly po převratu, byla oblíbenost amerického loutkového režimu ve zbývající části Ukrajiny, která je více nakloněná Americe, dokonce nižší, než vůbec kdy byla nejnižší oblíbenost vlády Janukovyče v celé Ukrajině.
Obama – a jeho vazalská aristokracie v Evropě a kdekoli jinde – uvaluje ekonomické sankce proti Rusku za to, že Rusko dovolilo obyvatelům Krymu, aby se přičlenili k Rusku poté, co Obamův tým rozpoutal na Ukrajině peklo. Obama to nazývá ruským „dobytím“ Krymu.
Kdo je tady lhář? Je to americký režim a jeho propagandistické hlasy?
Nebo je to ruská vláda?
V brilantním shrnutí Paula Craiga Robertse, publikovaném 28. prosince pod názvem „Co má Henry Kissinger za lubem?“, (zde ve Zvědavci česky) se uvádí, že se některé síly uvnitř Spojených států snaží podrobit si příštího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Všechno je ale ve skutečnosti o tom, zda plán, který George Herbert Walker Bush inicioval v noci 24. února 1990 – aby americká aristokracie ovládla Rusko, nyní – a s konečnou platností – skončí. Nikdo nemůže pochopit současnou historii, aniž by chápal tento plán – podvedení Ruska americkou aristokracií – který po sobě zanechal pouze jednostranný (ruský) konec studené války, zatímco druhá strana (americká strana) v ní pokračovala sub rosa (tj. mlčenlivě), a to až do současnosti.
Lži New York Times jsou ve službách sil, které se stále snaží pokračovat ve studené válce, a dokonce ji ještě zintenzívnit. A Paul Craig Roberts přesně uvedl, koho tyto síly ve skutečnosti představují. Není to americká veřejnost. New York Times nadále lže o Ukrajině
