Ondřej Kosina
3.12.2016 Vaše věc
Po razantním vstupu Ruska do syrského konfliktu loni 30. září se válka ubírá směrem, který ještě před dvěma lety nikdo nečekal. Po osvobození Aleppa od teroristů nebude pochyb o tom, že vítězem je Bašár Asad a jednání o poválečném uspořádání země se bez něj v žádném případě neobejde. Výzvy západních, tureckých a některých arabských politiků, že „Asad musí odejít“, jsou dnes zcela mimo realitu. Zároveň je zřejmé, že tato válka musí být vybojována až do vítězného konce, protože jednání s tzv. opozicí k žádnému výsledku nikdy nevedla.
Syrská arabská armáda s pomocí libanonského Hizballáhu, íránských revolučních gard, iráckých šíitů a s podporou ruského letectva osvobozuje jednu čtvrť Aleppa za druhou. V noci na pondělí získala důležitou čtvrť Sachúr a z 2. na 3. prosince čtvrť Tárik al-Báb, což znamená, že Damašek má pod kontrolou asi 60 % východního Aleppa. Od roku 2012, kdy bitva o druhé nejvýznamnější syrské město začala, se tak jedná o největší průlom. Podařilo se ovládnout i strategické komunikace a mezinárodní letiště. Ukazuje se, že pokud jsou teroristé odříznuti od dodávek zbraní a přísunu nových posil, nemají šanci. Po celou dobu proudili do Sýrie noví džihádisté z Turecka a byli štědře sponzorováni zejména Saúdskou Arábií a Katarem, což činilo válku nekonečnou.
Část tzv. opozice, jejíž porážka se neodvratně blíží, podle britského zdroje vede tajné rozhovory s Moskvou v Ankaře bez účasti Washingtonu. USA nyní v Sýrii „hrají druhé housle“ a jejich názor již prakticky nikoho nezajímá. S dosluhující Obamovou administrativou, která vsadila na špatné koně, už není třeba jednat. Tečku za déle než pětiletou válkou může učinit rusko-turecká dohoda, ovšem za předpokladu, že Turci přestanou s avanturistickými novoosmanskými experimenty a začnou uvažovat realisticky. Muslimské bratrstvo, na které Turci vsadili na počátku konfliktu, již není relevantní silou a výroky Erdogana o tom, že „turecká armáda vstoupila do Sýrie, aby svrhla Bašára Asada“, zcela postrádají soudnost. Mimo realitu je i výrok tureckého ministra zahraničí, že „Asad je zodpovědný za smrt 600 tisíc lidí a neměl by zemi vládnout“. Kromě skutečnosti, že oficiální údaje hovoří o polovičním počtu obětí, je vrchol drzosti přičítat veškerou vinu za krveprolití syrskému prezidentovi, který fakticky brání svou zemi před invazí džihádu, kterou samotní Turci od počátku podporovali. Je to především Erdogan, který má na rukou syrskou krev a očekává se od něj, že po neúspěšném červencovém puči, kdy se sblížil s Moskvou kvůli tomu, že dostal svou zemi do mezinárodní izolace, začne ve vztahu k Sýrii provozovat pragmatickou politiku.
Západ trvale kritizuje Rusko a syrskou armádu za humanitární katastrofu v Aleppu a média detailně informují o bombardování nemocnic a počtu obětí. Škoda, že stejně detailními informacemi nedisponují v případě iráckého Mosulu, kde bezesporu také umírají civilisté v důsledku spojeneckých operací. Za povšimnutí stojí i mediální terminologie, která soustavně teroristy nazývá „rebely“, „povstalci“ a „bojovníky“, přestože je všeobecně známo, že v Aleppu se vede boj hlavně proti bývalé Frontě an-Nusra, která je syrskou odnoží teroristické sítě al-Káida. K jistému pozitivnímu posunu došlo alespoň ve vztahu k syrským vojákům, kteří jsou již nazýváni syrskou armádou, zatímco dříve byli označováni jako „jednotky věrné Asadovi“.
To, co bylo ještě nedávno sotva představitelné, se v souvislosti s ruskou intervencí stává skutečností. Sekulární Sýrie přežije a v dohledné době zřejmě zcela vypudí teroristy ze svého území. Po ovládnutí Aleppa bude legitimní vláda kontrolovat všechna klíčová města v nejlidnatějších oblastech a osvobození zbytku území bude jen otázkou času. Řeči zaprodaných novinářů a západních politiků o negativním vlivu ruského zásahu, který válku jen prodlouží, se opět ukázaly jako falešné. Důležité je, že Česká republika si po celou dobu syrské války zachovala pragmatický přístup a fungující ambasádu v Damašku, což při budoucí obnově země jistě nebude zapomenuto.
