Proč by měl být Bůh?

Před asi padesáti lety probíhala filosofická diskuse na téma: Je Bůh skutečně mrtev? Poměrně nedávno tu zase byla polemika nad Huntingtonovým dílem Střet civilizací (rozuměj náboženství).
 

Proč tedy náš jediný všemohoucí Bůh dopustí takový zmatek? Kdyby šlo jen o jméno, dalo by se to pochopit podle známého výroku Gertrudy Steinové. Když ovšem jedno z těch náboženství vystupuje násilně proti náboženstvím ostatním a zvláště pak proti křesťanskému až vražděním, tak by to jediný všemohoucí a nejvýše slitovný Bůh nemohl dopustit.

Pesimistický závěr je, že Bůh buď není, nebo přinejmenším není všemohoucí, což rovněž tak zpochybňuje jeho existenci. Snadno se tak dospěje k závěru, že boha si lidé vymysleli, aby už v pradávnu měli vysvětlení pro tehdy jim nepochopitelné jevy. A s rostoucími vědomostmi lidstva se náboženství (a především jeho samozvaní reprezentanti) muselo loučit s radou takových“ božích vysvětlení“ za popírání kterých se – když tito reprezentanti byli ještě mocní – i upalovalo a dávalo přinejmenším do klatby.

Lid tu pochybnost o boží existenci vyjádřil už dávno rčením: Bože, ty to vidíš a ty to necháš?

K tomu, aby lidé byli slušní, poctiví a spravedliví, není víra v boha nutná, ba naopak prostřednictvím zpovědi a následného „odpuštění hříchů“ si ti nehodní žijí docela v pohodě.

Komunistické učení bez víry v boha mělo přestavovat ten ideální stav slušnosti bez vyvyšování, jenže … když tento stav budou prosazovat ti nepoctiví (a právě ti se vždy prosazování něčeho nového chopí) a to vražednou formou (kdo není s námi, je proti nám), pokroutí to ve svůj prospěch a ejhle … místo šlechty a prelátů tu budeme mít ústřední výboráře, dobrá pracovní postavení jen pro vlastníky rudé knížky a obchody jen na legitimaci z ÚV, zatímco ti „nepřizpůsobiví“ budou pod kytičkami nebo nejméně v gulazích, tak co? Pokrok lidstva bude zase v troubě, jak jsme to už zažili.

Z těch různých náboženství je dost sympatický buddhismus, který hlásá, aby se každý sám za sebe stal lepším. Ovšem ti mazaní se zahalí do žlutého prostěradla, modlí se a nechají se od těch ostatních, co dobývají chléb v potu tváře své, živit. Protože jsou skromnější než křesťanští preláti, prochází jim to.

Pokud se dnes rozhořčujeme nad vražedností islamistů, uvědomme si, že toto náboženství vzniklo v sedmém století a je tedy stejně staré, jako bylo křesťanství ve století čtrnáctém. A to nebyla doba míru a blaženosti. Tehdy křesťanská vojska dobývala svět a s neznabohy a čarodějnicemi slitování neměla, jak to doložily příklad ukrutnosti při osvobozování Božího hrobu v Jeruzalémě, nebo při dobývání Ameriky vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu či braní neznabožských černochů do otroctví, nemluvě o upalování čarodějnic a kacířů v Evropě.

Takže se dnes střetává islamismus s křesťanstvím, které již zmoudřelo (protože muselo – při pokroku vědy – ustoupit ze své bohorovnosti). Bohužel křesťanský Západ nepochopil, že politickou demokracii nelze zavádět v prostředí náboženského středověku.

A tak – protože na zásah asi tedy neexistujícího Boha se nelze spoléhat a ani si ho vymodlit – budeme nadále zaznamenávat teror ve jménu náboženství. Pokud naši politici nepochopí, že demokratické metody a doufání v asimilaci nemohou účinkovat, a nedojdou k závěru, že jediné řešení je zeď mezi námi a jimi, dokud za tou zdí oni sami nedojdou k pochopení, že dogmatické náboženství není cestou k poznání a že všichni lidé jsou především LIDÉ.

A k tomuto pochopení jsou cestičky zarúbané …