Pavel Jurincev
3.12.2016 EuroasiaDaily a Zvědavec
Na setkání Aleksandera Lukašenka a Vladimira Putina během oslav sedmdesátin patriarchy Kirila mnozí v Minsku významně sázeli. Vleklý plynový konflikt, problém dodávek ropy, financování běloruské ekonomiky a řadu dalších otázek již nelze řešit jinak, než na úrovni hlav států. Nicméně vytrvalé mlčení ohledně programu setkání jak Minsku, tak Kremlu přimělo většinu analytiků poznamenat, že rozhovory sotva skončily úspěchem, obzvláště pro běloruskou stranu. A to, že pro běloruskou stranu se věci nevyvíjí tím nejlepším způsobem, demonstrovalo několik posledních dní, jejichž události nezanechávají žádných iluzí o tom, jak proběhlo setkání v Moskvě.
S naprostou důvěrou lze tvrdit, že otázky dodávek ropy do Běloruska a splacení dluhu za plyn nebyly rovněž dořešeny. Ať v Minsku říkají cokoliv, za poslední měsíc se situace prakticky nezměnila: Bělorusko neplní své závazky a RF setrvává na předešlém postoji „ráno peníze, večer židle“. To, že se situace nevyvíjí ve prospěch běloruské strany, se stalo jasným 25. listopadu, kdy se objevila informace, že místní úřady se podruhé pokusily zvýšit cenu za tranzit ruské ropy. Jak známo, podobné přání měl Minsk již v době současného ropného konfliktu, když Moskva požadovala zaplatit dluhy za dodávky plynu převyšující 300 milionů dolarů. Tehdy ministerstvo antimonopolní regulace a obchodu Běloruska rozhodlo od 11. listopadu 2016 zvýšit sazby o 50%, což bylo přímým porušením dříve podepsaných dohod. Pravda, poté, co se této záležitosti dostalo velké publicity, a hrozil vážný konflikt s Ruskem, Minsk své rozhodnutí zrušil a dokonce souhlasil s uhrazením dluhů do konce listopadu. Vzhledem k tomu, že tato republika peníze nemá, „Gazprom“ dluh zaplacen nedostal, což znamená, že i dodávky ropy Bělorusové neviděli. To zemi stálo ztrátu 0,3% GDP, což za jeho současného prudkého propadu má na místní ekonomiku značný dopad. A tak dnes, když se Minsk opět nedokázal dohodnout s Kremlem, opětovně přistoupil k vydírání: jak sdělil oficiální představitel „Transněft“ Igor Demin: „Gomeltransněft Družba“ a „Polocktransněft Družba“ informovaly ruskou stranu o tom, že hodlají zvýšit cenu za tranzit ruské ropy o 20,5%, od 1. ledna 2017. Avšak odpovídající vysvětlení Minsk nepodal, což není nijak náhodné.
Dnes běloruské úřady právní stránka této otázky nijak nezajímá, neboť země se nachází na pokraji bankrotu. Což znamená, že neschopni najít kompromis nevymysleli minští představitelé nic lepšího, než opětovně vydírat Rusy. A to sotva proběhlo bez přímého příkazu vedení země. Nijak překvapivý je pak fakt, že hlava státu ve svém nedávném rozhovoru pro ázerbájdžánskou informační agenturu Trend informovala o vážném zájmu o zpracování ázerbájdžánské ropy a poznamenala, že „může dojít i na vzájemné dodávky surovin a navázání úzké spolupráce mezi chemickými podniky Běloruska a Ázerbájdžánu“. Řečeno jednoduše, po setkání Lukašenka a Putina v Minsku pochopili, že Rusko již nehodlá přistupovat na žádné ústupky, a proto bylo opět rozhodnuto oživit proces diversifikace dodávek uhlovodíků do země.
O tom, že v běloruském hlavním městě jsou současnými vztahy ze strany Moskvy zklamáni, mluví ještě jeden fakt: po příjezdu se Aleksander Lukašenko doslova vrhl na své podřízené a požadoval od nich „naladit se ohledně ekonomiky na vojenskou notu“. Nutno připomenout, že to není zdaleka první takovýto výrok běloruského vůdce, a se všemi přišel v obdobích narůstajících krizí v bilaterálních vztazích. Lze třeba připomenout slova Lukašenka z r. 2011, kdy 27. května v době jednání o aktuální situaci na spotřebním a devizovém trhu nařídil „posadit všechny na vojenské koně“.
Jak známo, následující měsíce ukázaly, že tato slova evidentně k zastavení devizové a ekonomické krize nepostačovala, a pouze finanční pomoc ze strany Ruska pomohla situaci víceméně stabilizovat, na krátkou dobu. Něco podobného řekl šéf Běloruska i vloni, kdy krátce před prezidentskými volbami na setkání s premiérem Andrejem Kobjakovem poznamenal, že „u nás probíhá v ekonomice válka, máme válečný stav“. A podobná přirovnání nemohou neznepokojovat. Tím spíše chápeme-li, že, dle všeho, běloruský vůdce v této etapě zavrhl návrhy Moskvy a rozhodl se hrát vabank. Jinak lze stěží vysvětlit, proč po svém návratu na rozhovory o strategii rozvoje běloruského strojírenství hlava státu sdělila, že „je nutné se spoléhat pouze na sebe“ a proto je nutné „aktivněji pracovat na diversifikaci odbytových trhů“ a „zavést tvrdou kontrolu v oblasti kvality produkce ve všech etapách výroby“. Tedy bylo formálně sděleno, že peníze z Ruska nebudou a že je nutné hledat jiná východiska ze vzniklé situace.
Zde je nutno uvést ještě jeden celkem zajímavý detail. Během setkání v Moskvě Vladimir Putin řekl, že všechny současné problémy jsou „dočasné“ a mezi zeměmi je „vytvořen mechanismus obnovy našich obchodně-ekonomických vztahů a jejich diversifikace“, a proto jsou tyto sousedské země „nejen schopny vše obnovit, ale i, zcela jistě, posunout se vpřed“. Přičemž bylo poznamenáno, že hlavním předpokladem pro další kroky je fakt, „že máme nejen velké projekty“, ale že „pokračuje rozšiřování spolupráce, včetně v oblasti strojírenství a zemědělské techniky“. Ruský prezident jen sotva neví, jak se věci v této oblasti bilaterální spolupráce mají skutečně, obzvláště v oblasti „globálních projektů“ jako třeba spojení „MAZ“ a „KAMAZ“. To znamená, že tento výrok nebyl náhodný. Je pravděpodobné, že za zavřenými dveřmi se ruský vůdce opětovně vrátil k otázce další integrace podniků strojírenského komplexu, kterou stanovil jako jednu z podmínek možné pomoci Bělorusku. A to, že Aleksander Lukašenko ještě pořád není ochoten k ústupkům, a to, že rozhodl opět „překopat“ strojírenství ihned po své cestě do Moskvy, jen tuto domněnku potvrzuje.
Nakonec současné chování běloruského vedení samo o sobě svědčí o tom, že v Moskvě dostalo v otázce peněz všem známou odpověď Dmitrije Medveděva ohledně toho, čeho je třeba se držet. Nicméně jak si povedou běloruské úřady dále nelze zatím říct, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že k Bělorusům ochladli i na Západě: MMF se úvěrovat běloruskou ekonomiku zatím nechystá a proces „sbližování“ s EU přešel do stádia stáze.
Za dané situace, kdy se země nachází na pokraji kolapsu, který neviděla od 90. let, lze od běloruské strany očekávat jak logické věci, tak kousky nedávající smysl. A, bohužel, onen druhý případ je pravděpodobnější. Podle všeho v Minsku, když nepřišli na nic lepšího, se opětovně vrátili ke své „staré písničce“: pro Rusko jsme vším, „chtějí si nás naklonit“. Proto se nelze divit, pokud v nejbližší době připomenou Moskvě i svého paralympionika s ruskou vlajkou a formální odmítnutí podpořit ukrajinskou rezoluci o ochraně lidských práv na Krymu, nepřipojení se k protiruským sankcím a spoustu dalších věcí.
«Настроиться на военный лад»: с чем Лукашенко вернулся из Москвы? vyšel 25. listopadu 2016 na eadaily.com. Překlad v ceně 483 Kč Zvědavec.
