Vladimír Balhar
12. 12. 2016
Včera mi vypadly oči z důlků, když jsem si přečetl, že sociální demokracie, jakožto jediný ochránce chudých, nízkotřídních a střednětřídních bude prosazovat zdanění těch velkotřídních.
Po debaklu, zvaném církevní restituce startuje podivná a nečitelná strana zvaná sociální demokracie k dalšímu volebnímu podvodu zvanému zdanění velkých společností.
Koník Bohouš bojovně pohazuje hlavičkou a kopýtky ryje do země, na znamení síly a odhodlání. Na hlavě má přilbičku, jakoby ochranu proti úderu, ke kterému ale v minulosti již několikrát došlo.
Koník Bohouš ale nevidí, že má uzdičku, je připojen k ojce a táhne vozík. Vozík ovšem není bojový, po vzoru bájných Husitů. Vozík je osobní. Na vozíku sedí kočí, který práská bičem, při každém prásknutí koník Bohouš zděšeně stříhá ušima. Pochopitelně, nakládačku už několikrát dostal, vozík smí táhnout, protože je osvědčený a poslušný tahač. Kočí je představitel finanční oligarchie, který Bohouše krmí. Kdoví čím, je to tajné. Lidé na ulici, pozorující Bohouše s vozíkem to nesmí vědět. Nicméně, ono to vlastně dnes už nikoho nezajímá.
Vozík má kabinku, okénka decentně zakrytá neprůhlednou záclonkou. Koho vlastně vozík veze, není známo. Možná, že to neví ani kočí. Dříve vozíky, tažené koníky, vozily šlechtu, biskupy a jiné vyvolené. Asi je tomu tak dodnes, soudím podle církevních restitucí.
Taky vozily bankéře. Taky fabrikanty, do té doby, než si fabrikanti udělali průmyslovou revoluci a začali si vyrábět auta pro sebe. Dříve se vozíkům, které někoho vozily říkalo kočáry. Opravdové kočáry už nejezdí, zůstaly pouze ty politické. Jaksi virtuální, ale přitom velmi skutečně. Náklady na jízdu kočích a tajných velkotřídních pasažérů ovšem platíme my, nízkotřídní a střednětřídní. Pro nás vozíky nejsou. Pro nás jsou pouze exekutoři.
Tak si říkám, že pokud by koník Bohouš opravdu začal se zdaňováním velkotřídních, co by přišlo nejdříve? Asi by od kočího nedostal trochu ovsa a vozík by táhl s kručením v rozměrném koňském břichu. Ono takové břicho politické strany, no to je hora ovsa. Velehora. Gigahora.
Pokud by táhl i s kručením, asi by dostal bičem. Ono, pan kočí, jakožto zkušený finanční oligarcha ví přesně, kam šlehnout. A lidé na ulici, pozorujíc pádícího koníka s vozíkem by si ani ničeho nevšimli.
Pokud by koník Bohouš byl opravdu bojovný koník, běžel by s prázdným bříškem hnán ranami bičem, no představte si to, pak by asi šel na jatka. Tam by dostal ránu do hlavy, přilbička nepřilbička, a šel by do koňského salámu. Jako, že už toho politického salámu bylo, těch stran, které posloužily a se svými koníky dostaly přes přilbičku.
Sedím u obrazovky, na obrazovce neproruský schválený web a vkládám oči zpět do důlků. A říkám si, to si opravdu Bohouš myslí, že jsme tak blbí? Opravdu si cestující za decentní záclonkou myslí, že jsme tak blbí?
ANO?
