Výtržníci, narkomani, zloději a násilníci terorizují města a policisté a bezpečnostní služby s tím nechtějí-nemohou nic dělat!

V dnešní době mají násilníci a výtržníci mnohem větší prostor pro páchání svých činů, než tomu bylo v minulosti, protože policisté a securiťáci mají svázané ruce od státu a svých nadřízených ve stylu keců o tom, že každý člověk má nárok na slušné zacházení a na svá práva, bez ohledu na to, že on sám práva druhých neuznává a svým chováním omezuje, nebo přímo terorizuje své okolí!
Proto se v dnešní době běžně stává, že zloději, nebo výtržníci ničící státní, nebo soukromý majetek úplně klidně napadají slovně, gesty a často i fyzicky ostrahu a dokonce i samotné policisty, když se jim snaží v jejich činnosti nějak zabránit. Nedávno se u mě v práci stalo, že jedna taková „nelidská kriminální entita“ sprostě nadávala hlídce státní policie a pak klidně plivla policistce přímo do tváře. Jedinou reakcí policistky bylo rozpačité koktání ve stylu, co to děláte, to nemůžete, jak si to představujete atd. „Entita“ pak byla s blokovou pokutou, s kterou si akorát tak vytře zadek na záchodě a nikdy jí nezaplatí propuštěna a odešla s vítězným šklebem na své arogancí pokřivené tváři.

Úplně čerstvě byl zase jeden člen ostrahy seřván svým nadřízeným za to, že už nevydržel jenom tak sedět a koukat, jak jeden arogantní „pablb“ dělá nepořádek s jídlem, dělá vulgární gesta a vyspává v obchodním centru a vyšel se z dispečinku tohoto „člověka“ zeptat, jestli ten zvednutý prostředník, který vystrkoval na kamery, patřil jemu. Odpovědí mu bylo přitakání doprovázené vulgární nadávkou a narušení osobního prostoru, když onen „tvor“ šel nadále proti němu bez jakéhokoli náznaku, že se mu chce vyhnout. Poté co securiťák „nelidskou entitu“ odstrčil, se proti němu ohnala pěstí a byla tudíž lehce zpacifikována.

Pokud si někdo myslíte, že tvorové, jakým je otrapa, o kterém je řeč poté něco pochopí a začnou se chovat jinak, neznáte jemu podobné typy. Při odchodu si musel praštit do jedněch automatických vchodových dveří oběma rukama a do druhých pak začal opakovaně kopat, takže ostraha musela znovu zasáhnout, protože dveře stojí několik desítek tisíc a chránit majetek OC je její pracovní povinností. „Entita navíc sprostě nadávala matkám příslušníků ostrahy a přála jim smrt a prohlašovala, že s nimi souloží.

Jelikož „entitě“ muselo být zabráněno v ničení majetku centra, došlo k potyčce, při které musela být použita síla úměrná k agresivitě, kterou „entita“ projevovala. Vše skončilo samozřejmě tím, že agresivní majetek ničící „entita“, která odešla vyhrožujíce ostraze vším možným i nemožným, včetně smrti, podá trestní oznámení na securiťáky a jak jinak než tím, že securiťákům nadřízený činitel vyjádřil své pohoršení nad „agresivním“ zásahem proti „milému mladému člověku“, kterému přece nikdo nemůže ubližovat jen proto, že uráží vás, vaši nedávnou zemřelou matku a ničí něčí majetek.

Inu doba se mění a pravidlo, že zlo má být vždy potrestáno, již dávno neplatí. Zmetci všeho druhu a ražení jsou dnes chránění více než ohrožená fauna a flora a lidé ze „staré školy“, kteří nejsou zvyklí nechat se beztrestně terorizovat a urážet se stávají v dnešní amorální době „dinosaury zralými na vymření“. Jedno velké plus jsem si však z tohoto příběhu odnesl, a sice to, že ve mne konečně dozrálo rozhodnutí, nad kterým jsem již dlouho přemýšlel. Tím rozhodnutím je skončit své působení v bezpečnostních složkách, které už vlastně dávno nesplňují svůj účel a poslání a jít prostě dál…