Radim Valenčík
3. listopad 2016
Dne 3. listopadu se v Praze v prostorách Obecního domu udělovaly ceny prvního ročníku v ČR institutu Stříbrný lukostřelec (pro podporu vztahů mezi Ruskem a ostatními státy). V nominacích za obory jako např. cestovní ruch, vzdělávací programy, sport, atd. nás zaujal žánr “mediální komunikace”, kde se vítězem stala spisovatelka Lenka Procházková se svým textem “Živé duše”. Lenka Procházková cenu osobně převzala a vyjádřila poděkování:…
Významným laureátem se stal Karel Gott, který byl oceněný za celoživotní přínos.
 |
| Foto 1: Stříbrní lukostřelci jsou připraveni k udělení. Dost napjatá atmosféra. Nominanti jsou známí, ale vítězové v jednotlivých kategoriích nikoli. |
 |
| Foto 2: Akce je významná. Záštitu nad ní převzal prezident ČR. V závěru se ukázalo, že její význam je ještě mnohem větší. |
Obsah jeho projevu byl mimořádně zajímavý a bez přehánění silný v pravém smyslu toho slova.
Celý Gottův projev bude během dvou dnů možné shlédnout na
Karel vypadal svěže a vesele.
 |
| Foto 3: Hlavní ocenění dostal totiž Karel Gott. Z Bratislavy poslal toto video, kde děkuje formou obsáhlého vyjádření k významu ceny v češtině i ruštině. |
 |
| Foto 4: Pak velké napětí. Lenka Procházková byla jedním ze čtyř nominantů v kategorii “Mediální komunikace”. A vyhrála! |
Zde je celý text poděkování Lenky Procházkové:
Vážené dámy, vážení pánové!
Oceněný text jsem původně psala pro české čtenáře. Chtěla jsem tou reportážní črtou z mého nedávného putování po ruských městech aspoň trochu narušit obraz vytvářený o ruské společnosti českým mainstreamem. Od mládí zastávám krédo, že hlavním úkolem spisovatele je podávat svědectví o době, ve které žije. Žádný spisovatel nemůže být soudce, protože nemůže poznat celou pravdu, ale ten fragment, který poznal, by měl zpracovat a předat nezkresleně. Jen tak dokáže zaklepat na srdce lidí, svých čtenářů, diváků, posluchačů.
Doba, v níž žijeme, je přelomová. Lze ji nazvat střídáním epoch. Svět, který jsme znali, se nám před očima mění, i náhled na dějiny se proměňuje a mnozí lidé si v tom chaosu protichůdných informací připadají bezmocní. Výprodej mravních hodnot vždy začíná tím, že slova ztrácejí původní významy. Spisovatelé však nesmí tuto přetvářku podporovat, nesmí se ani stáhnout do azylu mlčení. Umělecké školy učí své studenty pravidla a zákonitosti oborů a žánrů, ale mnohdy zamlčují, že nad tím vším panuje jediný zákon, ten, který nám diktuje vlastní svědomí. Jinak řečeno – cenzura je dočasná vnější zábrana při šíření svědectví, ale autocenzura je osobní volba, volba zbabělosti. Jsem si jista, že český národ se nedá krasořečněním zbabělců omámit a že si zachová zdravý rozum. S touto pozitivní předpovědí končím. Srdečně děkuji za ocenění mého textu, za jeho překlad do ruštiny a za tuto krásnou sošku, která se stane ozdobou a strážcem mého psacího stolu…
