Luděk Prokop
4. 11. 2016
V politických stranách, podobně jako trenér ve fotbalu, který určuje sestavu, herní systém, styl hry, taktiku a herní úkoly jednotlivým hráčům, předseda strany doporučí hráče do vedení strany, určí styl a taktiku strany nejen pro volební kampaně ale i pro jednání strany v období mezi volbami. V případě, kdy výsledek voleb posune stranu do pozice pro sestavení vlády, stává se předseda premiérem, majícím hlavní podíl na sestavení vládní koalice a určí, kdo, který hráč z jeho strany, bude ve vládním týmu jednat a konat dle pokynů premiéra. V normálním prostředí, nedaří-li se fotbalovému mužstvu, nedochází k výměně mančaftu, ale v první řadě je vyměněn trenér.
V normálním prostředí, nedaří-li se politické straně, odstoupí předseda a ne-li, pak je provedena jeho výměna.
Ne tak v ČSSD. Tato strana pod vedením svého předsedy nejenže se odchýlila od svých slibů ale i od svých idejí. Bezprecedentně se dostala do vleku ideových odpůrců, kdy v důsledku jejích postojů, jednání a konání, se zařadila mezi podporovatele ukrajinského fašismu, mezi odpůrce slovanské vzájemnosti, mezi odpůrce přímo voleného prezidenta, potažmo mezi odpůrce svých voličů. A sice jak ve věci církevních restitucí, tak ve věci akutního nebezpečí imigrantského zaplevelení Evropy, se vznikem stále rostoucího počtu nepřístupných zón v evropských vyspělých státech, proti kterému jsou tyto státy bezmocné a drze požadují, abychom se na jejich bezmoci podíleli. Bez nadsázky lze konstatovat, že hlavní podíl a vinu na tom vše nese premiér a předseda ČSSD, v jedné osobě.
A tento člověk nesoucí hlavní díl zodpovědnosti, hodlá se z této zodpovědnost vyvléci, a přenést ji na druhé. Viz vyjádření níže.
Neúspěch ČSSD v krajských a senátních volbách se odrazí ve složení vedení strany i ministrů za ČSSD. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) to sdělil spolustraníkům v dopise s pátečním datem, který má Právo k dispozici.
Dlužno dodat, složení vedení strany bylo instalováno, dle přání předsedy po nezvykle mocném upevnění jeho pozice, likvidací legitimního požadavku na slibované vyvození odpovědnosti za neočekávaný a náhlý pokles volebních preferencí. To vše se událo tak, že z legitimního požadavku byl „vyroben“ falešný puč, který byl následně potlačen i s pozicemi takzvaných pučistů.
To o co se Sobotka pokouší nyní, lze považovat za jakýsi svérázný „anti puč“, v podobě dalšího odvrácení a přenesení osobní odpovědnosti na jiné, a dalšího upevnění své pozice. Oficiálně o vyvození odpovědnosti nikdo nežádá, takže puč nehrozí, ani nějaký falešný puč vyrobit nelze. Takže je na řadě inovace a ona tolik slibovaná přeměna strany.
